Fotografie: Archiv Simony Michalicové
Film mi pomohl uvědomit si, jakým anesteziologem chci být
Film mi pomohl uvědomit si, jakým anesteziologem chci být
Dr. Simona Michalicová je jednou z protagonistek a tváří filmu Tělo–duše–pacient, který vznikl k 70. výročí osamostatnění fakulty. Režisér Jindřich Andrš v něm ukazuje moderní metody výuky lékařství a dr. Michalicová v rámci předmětu Klinických deset dní stínuje anesteziologa. Ptáme se jí s dvouletým odstupem, jak probíhalo a co jí přineslo natáčení.
Film Tělo–duše–pacient měl premiéru na podzim 2023 na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava a zúčastnil se dalších přehlídek v Česku a střední Evropě, včetně festivalu Feinkošt – dvou desítek projekcí v Česku a Německu.
MUDr. Simona Michalicová na jaře 2024 úspěšně zakončila studium na 2. lékařské fakultě. V dokumentárním filmu Tělo–duše–pacient účinkovala v roce 2023, když byla v pátém ročníku Všeobecného lékařství. Nyní působí v nemocnici v Myjavě (západní Slovensko) na oddělení anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a u záchranné služby.
Co vám běželo hlavou, než jste kývla na nabídku stát se protagonistkou filmového dokumentu o výuce na fakultě?
Najprv obavy, či to nebude na úkor môjho vzdelávania. Na predmet K10 (Desať klinických dní, pozn. red.) som sa veľmi tešila – mal to byť môj prvý poriadny kontakt s praktickou výučbou v danom obore, kde som si mohla reálne veci vyskúšať. Chcela som z toho vyťažiť čo najviac. Potom mi však vysvetlili, že natáčanie bude len počas dvoch dní, tak som súhlasila.
Obavy vystriedala zvedavosť – ako sa vlastne film robí a že by bolo fajn vidieť zákulisie. Bolo to niečo úplne iné, mimo môjho oboru. Možno sa k niečomu podobnému už v živote nedostanem. A zároveň to bola výzva – výstup z mojej komfortnej zóny.
V čem bylo absolvování K10 s filmováním obtížnější? A v čem zajímavější než běžná stáž?
Náročnejšie to určite bolo. Bola som unavenejšia, než by som bola normálne, lebo sme si museli aj privstať. Veľa scén sme museli natáčať viackrát. Ale to k tomu jednoducho patrí.
Vďaka filmu som mala možnosť mať ako školiteľa Vojtu Šimečka, ktorý bol skvelý – ťažko by som našla lepšieho.
Jaké záběry jste museli opakovat?
Napríklad cestu do nemocnice ešte pred výučbou – ako idem zo zastávky do šatne. Nič sa tam nedeje, len sa prechádzam, ale natáčalo sa to veľakrát. A nakoniec ten záber ani nebol vo filme!
Bylo vám prospěšné, že jste se mohla zpětně pozorovat při stáži?
Veľa z toho, čo je vo filme ukázané – ako sa robí anestézia alebo vedie rozhovor s pacientom – bežne praktikujem vo svojej práci. Vždy, keď som film s niekým videla, tak som si to tak osviežila. Pripomína mi to, akým spôsobom chcem túto prácu robiť, akým anesteziológom chcem byť.
Jaké vtipné situace se vám vybaví?
Taká chvíľka… Vojta o niečom veľa rozprával, zakecal sa, dostal sa do akéhosi „flow“ a zabudol, že je na kamerách – nakoniec sme to museli vystrihnúť (smiech).
Jak jste byla spokojená s výsledkem? Viděla jste nějakou pracovní verzi?
Áno, videla som takú hrubú verziu, kde ešte nesedel zvuk a podobne. Finálna verzia je ale dosť iná, zostrihaná. Bola som milo prekvapená, ako dobre to vyzeralo – obraz, strih aj zvuk.
Jak jste navazovala vztah s paní Melicharovou, která čekala na operaci? Zkomplikovalo to filmování?
Navštívili sme ju pár dní predtým kvôli súhlasu. Všetko sme jej vysvetlili a pýtali sa. Bola veľmi príjemná a v pohode. Vzala to s humorom a povedala, že to hlavne chce vidieť a dúfa, že jej pošleme kópiu. Myslím si, že aj pre ňu to bol veľký zážitok – že môže byť vo filme a ukázať ho svojim blízkym.
Jaké reakce jste zaznamenala po premiéře a na co se vás kolegové a kolegyně nejčastěji ptali?
Ja aj všetci ostatní sme dostali samé dobré ohlasy. Pýtali sa ma hlavne na to, ako to prebiehalo, ako vyzeral náš deň – lebo si to ani oni úplne nevedeli predstaviť.
Bavili jste se i o tom, že ačkoliv jde o dokumentární film, ukazuje se v něm vše spíše v pozitivním světle a realita stáží bývá třeba jiná?
Asi to niekto spomenul, ale myslím si, že všetci rozumejú, že ide o film s nejakou dejovou líniou. Naopak, podľa mňa to bola pekná ukážka reality – že sa to na škole mení, že sa praktická výučba viac dostáva do kurikula a že toto bude tá nová norma.
Související
Anesteziolog dr. Vojtěch Šimeček v rozhlasovém dokumentu Nevyhořet
Režisér Jindřich Andrš uvedl protagonistu z filmu Tělo–duše–pacient na Rádiu Wave (25. 11. 2023).
Baví mě jiskra a lehkost filmového dokumentu
Jindřich Andrš režíroval film Tělo–duše–pacient, který vznikl k 70. výročí osamostatnění fakulty a přibližuje moderní výukové postupy. Rozhovor.
Vědí vaši přátelé a kolegové o tom, že jste účinkovala ve filmu? Používáte to ke svojí prezentaci?
Nevedia. Filmom som sa neprezentovala, ani pri pohovore – hoci ma to napadlo. Ale možno by nebolo od veci im to povedať – len tak zo srandy.
Pracujete jako anestezioložka. Jak vás 2. lékařská fakulta připravila?
Myslím, že veľmi dobre. Veľa som sa naučila počas praxe aj počas voliteľného predmetu Simulace kritických stavů – čo je vlastne to, čo robím v práci. Síce by bolo ideálne si to opakovať každý týždeň, ale určite mi to niečo dalo.
Jaké plány máte? Vzděláváte se ve specializaci?
Áno, som zapísaná na fakulte na Slovensku. Zatiaľ sa nikam nechystám, zostávam a snažím sa robiť túto prácu čo najlepšie. Aj keď nie je vylúčené, že ma cesta ešte niekedy zavedie späť do Česka.