Narodila se 3. 11. 1053 v Domažlicích. V letech 1973–1979 studovala na Fakultě dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1984 složila atestaci I. stupně v oboru pediatrie, 1984 obhájila kandidátskou disertační práci (CSc.). V roce 1989 složila atestaci II. stupně v oboru pediatrie, 2001 obhájila habilitační práci a byla jmenována docentkou pro obor pediatrie, 2006 se atestovala v oboru dětská nefrologie.
V letech 1979–1983 prošla interní aspiranturou na 1. dětské klinice UK a FN Motol, 1983– 1984 byla sekundární lékařkou tamtéž. Od roku 1984 doposud působí na 1. dětské klinice UK a FN Motol, resp. od roku 2004 Pediatrické klinice 2. LF UK a FN Motol jako sekundární lékařka, odborná asistentka a od roku 2001 jako docentka, od roku 1989 jako vedoucí lékařka kojeneckého oddělení. Od roku 2010 dosud je proděkankou 2. LF UK pro studium klinických oborů.
Je členkou Evropské společnosti pro dětskou nefrologii (ESPN), České pediatrické společnosti, České nefrologické společnosti, výboru pracovní skupiny pro dětskou nefrologii (od r. 2015), České společnosti pro enterální a parenterální výživu, správní rady České transplantační nadace (od r. 2015).
Studia na fakultě aneb co mi fakulta dala
Na tehdejší Fakultu dětského lékařství jsem nastoupila po absolvování Gymnázia J. Š. Baara v Domažlicích, vybavena středoškolskými znalostmi přírodovědných oborů, nicméně „netknuta“ latinou. Takže po úvodních přednáškách prof. Čiháka z anatomie jsem pochybovala, zda se to dá vůbec zvládnout. Ještě nyní, když jdu kolem anatomického ústavu, pociťuji, eufemisticky řečeno, velký respekt. Ale vše zřejmě záleží na osobnosti učitele a jeho přístupu. Takže o dva roky později mě naopak prof. Josef Stejkal dovedl nadchnout pro patologickou anatomii. Pak jsem měla to štěstí, že jsem se v klinických oborech mohla učit od takových osobností, jakými byli prof. Koutecký, prof. Šamánek, laskavý neonatolog doc. Mydlil a další. K dětské nefrologii mě pak přivedl prof. Janda.
Nyní již s nostalgií vzpomínám na báječný studentský život na kolejích (Větrník, Kajetánka), volejbalové turnaje (studijní kroužky se tehdy sestavovaly podle sportovního zaměření), hory, Lužnici. A samozřejmě na spolužáky. Jde o přátelství trvalé, víme o sobě, vždy jsme věděli, na koho z nás se obrátit i o profesionální radu. Když se v poslední době setkáváme, popřejeme si navíc pevné zdraví, což, bohužel, již není formalita.
Myslím si, že fakulta mi dala (nebo mě tak vychovala?) i to, že ještě i nyní mě práce s pacienty i studenty baví.
