Anatomie, histologie a embryologie

Platnost akreditace: 28. 11. 2023

Předseda oborové rady:
prof. MUDr. Mgr. Zbyněk TONAR, Ph.D.

Ústav histologie a embryologie LF UK v Plzni
Karlovarská 48
301 66  Plzeň
tel.: 377 593 325
e-mail: @email

 

Kontaktní osoba:
Ing. Daniela Vyzrálová
Oddělení vědy a výzkumu LF UK v Plzni
Husova 3
301 00  Plzeň
tel.: 377 593 466
e-mail:
@email

 

Členové oborové rady

Charakteristika studijního programu

Studijní program Anatomie, histologie a embryologie vychází ve svém názvu z vyjmenovaných vědních disciplín, jež jsou v rámci tohoto studijního programu propojovány jednak se souvisejícími obory klinickými (chirurgie, pediatrie, gynekologie, porodnictví atd.) a experimentálními (molekulární biologie, genetika, imunologie, buněčná biologie, atd.)

Podmínky přijímacího řízení specifické pro studijní program

Podmínky a průběh přijímacího řízení pro kombinovanou formu studia jsou stejné jako podmínky pro prezenční formu.

Doporučujeme předem kontaktovat potenciálního školitele a konzultovat s ním vhodnou formu přípravy na přijímací pohovor. Každý studijní program má svá specifika, proto vám školitel může pomoci při přípravě na přijímací zkoušku (pohovor).

Témata disertačních prací

OR vypsala tato témata. Uchazeč si zvolí téma a kontaktuje potenciálního školitele. Společně s ním konzultuje zvolené téma a dohodne se na jeho přesnější specifikaci. V případě nejasností doporučujeme kontaktovat rovněž předsedu OR. Ten mu může podle potřeby doporučit konzultovat téma i s dalším specialistou podle zaměření zamýšleného projektu. 

Pokud uchazeč neví, jaké téma/jakého školitele si zvolit, kontaktuje předsedu OR, s nímž konzultuje vhodné téma a potenciálního školitele. 

Tato volba je předběžná, přijímací komise může po konzultaci s uchazečem navrhnout jiného školitele.

Školitelé studijního programu

Každý školitel musí být schválen OR. Kritéria pro přijetí nových školitelů si určuje OR. Pokud navrhovaný školitel není dosud schválen OR, musí tak být učiněno nejpozději do zápisu uchazeče do studia (za předpokladu, že uchazeč bude přijat). Seznam školitelů schválených OR naleznete zde. Po rozkliku se zobrazí pracoviště školitele a kontakt na něj.

Požadavky v průběhu studia

Studijní povinnosti pro prezenční i kombinovanou formu studia jsou stejné. Student musí absolvovat příslušné kurzy a průběžné zkoušky podle stanoveného ISP. Klíčovou zkouškou je SDZ. Další povinností je absolvování stáže a účast na vědecké konferenci.

Student musí absolvovat následující kurzy:

  • Úvod do vědeckovýzkumné činnosti
  • Lékařská statistika
  • Zdravotnická informatika
  • Transfer znalostí a technologií

Součástí studia jsou dvě průběžné zkoušky. Témata zkoušky jsou určena schváleným ISP. Obě zkoušky sestávají z krátké prezentace studenta na téma zkoušky (max. 10 min.), následně z rozpravy nad tématem s přítomnými členy OR (cca 10 min.) a nakonec zodpovězení tří zkouškových otázek (max. 10 min.). Do úvodní prezentace je vhodné zahrnout studentem používané metodiky (zejména v první průběžné zkoušce) a předběžné výsledky (zejména v druhé průběžné zkoušce).

Pro studenty studující v českém jazyce je povinností zkouška z anglického jazyka.

Další povinnosti jsou uvedeny a specifikovány v ISP studenta.

Požadavky na absolvování stáží

Absolvování minimálně měsíčního studijního pobytu nebo stáže v zahraničí (pro prezenční formu studia).

Vypsané kurzy

Požadavky ke SDZ

Student je povinen při státní doktorské zkoušce prokázat aktivní znalost anatomické stavby, mikroskopické anatomie, ontogeneze a buněčné biologie orgánů a orgánových soustav laboratorních savců a člověka zejména ve vztahu k tématu doktorského studijního programu. V případě orgánů a tkání, jimiž se zabývá v tématu své disertační práce, se musí jednat o úroveň současného stavu poznání na základě publikovaných zdrojů.

Průběh SDZ

SDZ má dvě části a trvá přibližně 50–60 minut.

  1. V první části uchazeč představí během 5–7 minut teze a dosavadní pokroky v přípravě své disertační práce. Následuje přibližně desetiminutová diskuse, v níž uchazeč reaguje na dotazy členů komise směrované do oblasti tématu jeho studia.
  2. V druhé části SDZ si uchazeč předem volí jeden z pěti okruhů (Anatomie, Histologie, Embryologie, Buněčná biologie, Metodiky), z kterého si vylosuje tři otázky. Pro odpověď a následné doplňující otázky od členů komise se nepředpokládá písemná příprava, jde o ústní část zkoušky s předpokládanou dobou trvání 30–40 minut.

Zkušební okruhy ke SDZ

Anatomie

1. Skelet. Vlastnosti a klasifikace kostí. Části skeletu.

2. Klouby. Klasifikace kloubů. Pohyby v kloubech.

3. Stavba a funkce svalů. Šlachy, fascie a prostory.

4. Periferní nervový systém.

5. Stavba a funkce koncového mozku a mezimozku.

6. Stavba a funkce mozkového kmene a mozečku, hlavové nervy.

7. Mícha, míšní nervy.

8. Stavba a funkce zrakového ústrojí.

9. Stavba a funkce sluchového a rovnovážného ústrojí.

10. Autonomní nervový systém.

11. Smyslová ústrojí: obecná stavba. Receptory. Orgán chuti a čichu.

12. Endokrinní systém: hypotalamus, podvěsek, štítná žláza a příštítná tělíska, nadledviny, slinivka, pohlavní žlázy, difúzní endokrinní systém.

13. Srdce: stavba stěny, srdeční skelet, cévní zásobení, převodní srdeční systém, perikard.

14. Oběhový systém: oběh krve v tělním a plicním oběhu. Portální oběh.

15. Oběhový systém: druhy cév, krevní oběh dospělého a plodu.

16. Lymfatický systém: druhy cév, mízní uzliny. Primární a sekundární mízní orgány.

17. Dýchací systém: Horní a dolní dýchací cesty. Plíce. Mechanika dýchání.

18. Trávicí systém: Ústní dutina, zuby. Přidružené žlázy.

19. Trávicí systém: Trávicí trubice, játra, slinivka, pobřišnice.

20. Vylučovací ústrojí: ledviny a močové cesty.

21. Oběh vody a tělních tekutin: plazma, míza, mezibuněčná tekutina, tkáňový mok.

22. Mužský pohlavní systém.

23. Ženský pohlavní systém.

24. Základy srovnávací anatomie savců se zřetelem na laboratorní a experimentální druhy (včetně směrů a rovin)

25. Obecná anatomie a anatomické terminologie.

26. Topografická anatomie (prostory a průchody) hlavy a krku a její klinický význam.

27. Topografická anatomie (prostory a průchody) hrudníku, břicha, pánve a zad a její klinický význam.

28. Topografická anatomie (prostory a průchody) končetin a její klinický význam.

29. Zobrazovací metody v anatomii

Histologie a mikroskopická anatomie

1. Klasifikace tkání. Epitely – obecná charakteristika, klasifikace, polarita, funkce.

2. Krycí a žlázové epitely – klasifikace a příklady.

3. Pojiva – obecná charakteristika a klasifikace. Buňky a mezibuněčná hmota pojiva.

4. Vazivo – charakteristika, klasifikace, příklady.

5. Chrupavka – charakteristika, klasifikace, příklady.

6. Mikroskopická stavba kostní tkáně – charakteristika, klasifikace, příklady.

7. Osifikace chondrogenní a dezmogenní.

8. Složení periferní krve. Elementy periferní krve. Krevní obraz. Diferenciální počet leukocytů.

9. Krvetvorba – ontogeneze a základní rozdělení řad. Erytropoeza, granulopoeza, lymfopoeza, monopoeza.

10. Svalová tkáň – charakteristika, klasifikace, příklady. Hladká, kosterní a srdeční svalovina.

11. Nervová tkáň – charakteristika, klasifikace, příklady. Neurony, synapse, neuroglie.

12. Stavba zubu. Ústní dutina. Stavba jazyka a patra.

13. Trávicí trubice – jícen, žaludek, tenké a tlusté střevo.

14. Játra, žlučník a žlučové cesty, slinivka.

15. Sliznice dýchacích cest, hrtan, průdušnice, průdušky. Plíce. Alveolokapilární membrána.

16. Kůra a dřeň ledviny. Nefron. Vývodné močové cesty.

17. Varle a nadvarle. Vývodné pohlavní cesty u muže. Prostata a semenné váčky.

18. Vaječník. Ovariální folikuly. Vejcovod, pochva, stydké pysky. Prs a mléčná žláza.

19. Děloha, menstruační cyklus. Placenta. Pupečník.

20. Stavba kůže.

21. Mozek. Cytoarchitektonika mozkové kůry. Mozeček. Mícha. Periferní nerv.

22. Oko – vrstvy oční koule včetně sítnice. Čočka. Vnější, střední a vnitřní ucho. Čichová sliznice.

23. Krevní cévy, klasifikace, stavba a funkce. Stavba srdce, převodní srdeční systém.

24. Mízní cévy. Brzlík. Kostní dřeň. Mízní uzlina. Mandle. Slezina.

25. Hypofýza. Štítná žláza. Příštítná tělíska. Nadledvina.

26. Základní stavba dutých orgánů a vrstvy jejich stěn. Stavba parenchymatózních orgánů – parenchym, intersticium.

Embryologie

1. Progeneze – vývoj spermie a vajíčka, jejich morfologie. Oplození vajíčka a rýhování.

2. Blastogeneze, implantace, gastrulace, zárodečný terčík.

3. Plodové obaly a placenta.

4. Vývoj nervového systému. Neurulace. Mozkové váčky. Neurální lišta. Vývoj oka a ucha.

5. Vznik a vývoj cévního systému. Primitivní embryonální a extraembryonální oběh.

6. Osudy hlavních cév a aortálních oblouků.

7. Vznik srdeční trubice, septace síní a komor. Vznik srdečních malformací.

8. Vývoj trávicího systému. Střevní trubice.

9. Stomodeum. Vývoj zubů, jazyka, štítné žlázy, hypofýzy.

10. Deriváty faryngových oblouků, ektodermálních vkleslin a endodermálních výchlipek.

11. Vývoj předního a středního střeva. Rotace střev a závěsů, vývoj jater, slinivky a sleziny.

12. Vývoj dýchacího systému.

13. Vývoj obličeje, lebky, patra.

14. Vývoj močového systému.

15. Vývoj pohlavního systému – gonády, vývodné cesty, vnější pohlavní orgány.

16. Vývoj obratlů, žeber, končetin a kosterního svalstva.

17. Základy srovnávací embryologie savců se zřetelem na laboratorní a modelové druhy: odlišnosti v raném vývoji zárodku (gastrulace, placentace) oproti člověku, trvání březosti.

18. Datování těhotenství. Fáze porodu. Určování stáří zárodků a plodů.

19. Vrozené a vývojové vady: teratogeny; příklady vad jednotlivých orgánových systémů.

20. Preimplantační a postimplantační genetické testování. Prenatální screening vývojových vad.

21. Vztah mezi evolucí a ontogenezí: koncepty a příklady

22. Morfologické hodnocení gamet a embryí, základy asistované reprodukce.

23. Etické problémy embryologie a asistované reprodukce.

Buněčná biologie

1. Základní chemické složení buňky a buněčný metabolismus.

2. Buňka – typy (eukaryota, prokaryota, rostlinná vs. živočišná buňka) a základní organizace.

3. Buněčný cyklus a buněčné dělení, buněčná smrt.

4. Stavba a funkce biologické membrány.

5. Stavba a funkce buněčných organel a buněčných inkluzí.

6. Bazální lamina a membrána. Specializace apikálního buněčného povrchu.

7. Buněčná spojení a specializace laterálních povrchů.

8. Mezibuněčná komunikace, buněčná adheze a pohyb.

9. Buněčné jádro – stavba a funkce.

10. Proteostáze – proteinová homeostáze a její lokalizace v buňce.

11. Buněčný transport.

12. Cytoskelet – komponenty a jejich funkce.

13. Kmenové buňky a buněčná diferenciace.

14. Základní typy tkání.

15. Stavba a funkce mezibuněčné hmoty.

16. Základní rozdělení nukleových kyselin a jejich struktura a funkce.

17. Modifikace nukleových kyselin a jejich funkce.

18. Replikace a opravné mechanismy nukleových kyselin.

19. Transkripce a post-transkripční úpravy.

20. Typy RNA a jejich funkce.

21. Translace a post-translační úpravy

22. Regulace genové exprese.

23. Mutageneze jako nástroj evoluce.

24. Regulace genové exprese, struktura genu a alternativní sestřih.

25. Využití nukleových kyselin v diagnostice a terapii.

26. Imunitní systém, jeho komponenty a jejich vzájemná interakce.

27. MHC/HLA, genetický základ, třídy, struktura, funkce.

Metodiky používané v anatomii, histologii, embryologii a buněčné biologii

1. Konzervace anatomických preparátů.

2. Parafinový proces (fixace, krájení, barvicí metody), kryomikrotom, artefakty v histologických preparátech.

3. Příprava vzorků pro elektronovou mikroskopii.

4. Histologické metody pro tvrdé tkáně – výbrusy a demineralizace.

5. Světelná mikroskopie: základní principy, světlé pole.

6. Pozorovací techniky ve světelné mikroskopii I: tmavé pole, pozorování v šikmém osvětlení, polarizační mikroskopie, fázový kontrast, diferenciální interferenční kontrast.

7. Pozorovací techniky ve světelné mikroskopii II: fluorescenční mikroskopie, konfokální mikroskopie.

8. Elektronová mikroskopie transmisní.

9. Elektronová mikroskopie rastrovací.

10. Histochemie, imunocytochemie a imunohistochemie – principy a příklady.

11. Chromogeny; mikroskopické studium lokalizace a dynamiky biologických molekul.

12. Cytochemie a enzymová histochemie, in situ hybridizace.

13. Lektinová histochemie.

14. Základy molekulárně-genetických metod – PCR, sekvenování, in situ hybridizace.

15. Přehled biochemických metod v buněčné biologii – cytotoxicita, proliferace.

16. Laserová mikrodisekce.

17. Skenery preparátů a virtuální mikroskopie. Mikro CT (výpočetní tomografie s vysokým rozlišením).

18. Modelové organismy, tkáňové a buněčné kultury.

19. Fyzikální metody v biologii – mikroskopie atomárních sil (AFM), průtoková cytometrie, Ramanovská spektroskopie.

20. Imunochemické metody, principy, ELISA, RIA, Western blot, multiplex.

21. Cytogenetické metody, karyotyping, FISH.

22. Biobanking, kryokonzervace.

23. Mechanické vlastnosti a modelování buněk, tkání a orgánů: uvedení příkladu reálné studie, vysvětlení použitých parametrů, způsobu jejich experimentálního stanovení a interpretace

Doporučená literatura

Anatomie

  • Moore K., L.., Agur A.M., Dalley A.F. Essential clinical anatomy, Wolters Kluwer – Lippincott – Williams and Wilkins, 4th Ed. 2011.
  • Čihák, R.: Anatomie I., II., III., Praha: Grada, 2011–2016.
  • Druga, R., Grim, M., Dubový, P.: Anatomie Centrálního Nervového Systému, Praha: Galén Karolinum, 2011.
  • Grim M., Druga R., et al.: Základy anatomie , Karolinum , Galén, 5 dílů , 2001 – 2011.

Histologie

  • Mescher A.L. Junqueira‘s Basic Histology. Text & Atlas.McGraw Hill Medical, 2010.
  • Lüllmann-Rauch R.: Histologie. Překlad 3. vydání. Grada, Praha, 2012.
  • Balko, J., Tonar, Z., Varga, I. a kol.: Memorix histologie, 3. vydání, Praha: Triton, 2021.

Embryologie

  • Sadler T.: Langman´s Medical Embryology, 13th edition, Wolters Kluwer, 2014./ Sadler T.W.: Langmanova lékařská embryologie. Překlad 10. vydání. Grada, Praha, 2011.
  • Trávník P.: Klinická embryologie. Mladá fronta, Praha, 2018.
  • Validní recenzované zdroje dle vlastního výběru uchazeče (přehledové i výsledkové články – PubMed, Web of Science, ResearchGate aj.)

Buněčná biologie

  • Alberts B., Johnson A., Lewis J., Morgan D., Raff M. Molecular Biology of the Cell, 6th Ed., Garland Science, 2014/ Alberts B., Bray D., Johnson A., Lewis J., Raff M., Roberts K., Walter P. Základy buněčné biologie – Úvod do molekulární biologie buňky. Espero Publishing, 2005.
  • Validní recenzované zdroje dle vlastního výběru uchazeče (přehledové i výsledkové články – PubMed, Web of Science, ResearchGate aj.)

Metodiky používané v anatomii, histologii, embryologii a buněčné biologii

  • Validní recenzované zdroje dle vlastního výběru uchazeče (přehledové i výsledkové články – PubMed, Web of Science, ResearchGate aj.)

Požadavky na publikační činnost

Požadovány jsou tři publikace v odborných časopisech, z toho dvě práce by měly být publikovány v časopise s IF databáze Web of Science (jedna práce může být v časopise bez IF, ale časopis musí být recenzovaný a indexovaný ve Scopus).

Alespoň u jedné publikace obsahující původní vědecké výsledky v časopise s IF by měl student být prvním autorem.

Požadavky k obhajobě

  • SDZ
  • Publikační činnost

Obhajoba sestává z představení studenta prostřednictvím hodnocení školitele a vedoucího pracoviště. Následuje prezentace studenta (cca 15 min.), vědecká rozprava (cca 10 min.), a přečtení posudků oponentů disertační práce. 

Profil absolventa studijního programu

Anatomie, histologie a embryologie patří k základním morfologickým oborům lékařství. Absolvent doktorského studijního programu v průběhu studia získá vědeckou erudici kombinací experimentální vědecko-výzkumné práce na úrovni tkání a orgánů, jednotlivých buněk, ale i na úrovni subcelulární. Získané znalosti a dovednosti v morfologických vědách a v příbuzných molekulárně biologických oblastech bude absolvent schopen promítnout do vlastních vědeckých výsledků, bude schopen výsledky své práce sumarizovat a statisticky hodnotit, publikovat v odborných časopisech, přednášet a také přenášet přímo do klinické praxe či do konkrétních výstupů aplikovaného výzkumu.

Předpokládané uplatnění absolventů

Absolventi se uplatní jako kliničtí specialisté, akademičtí a vědečtí pracovníci univerzit a výzkumných institucí a také jako vědečtí pracovníci biotechnologického a biomedicínského soukromého sektoru. Typickými zaměstnavateli budou univerzity, vědecké instituce, zdravotnická zařízení včetně fakultních nemocnic a soukromé biotechnologické a biomedicínské firmy.

Vytvořeno: 9. 11. 2021 / Upraveno: 24. 5. 2022 / Odpovědná osoba: ThDr. Jitka Sýkorová, Ph.D.