Student 6. ročníku Všeobecného lékařství Ondřej Blecha získal Mimořádnou cenu rektora, a to za svou příkladnou občanskou statečnost a obětavost. Během sportovního kurzu v Dobronicích, jehož se účastnil jako zdravotník, došlo u několika osob k závažným zdravotním komplikacím a skupině studentů bylo potvrzeno onemocnění covid-19. Přitom měl zdravotník k dispozici pouze běžnou kurzovní lékárnu. Cenu udělil rektor u příležitosti oslav Dne vzdělanosti, který každoročně připadá na 7. dubna. Krátký rozhovor s oceněným.
Fotografie: Michal Hladík (2. LF)
Jak jste prožíval dobronický kurz a své poslání na něm?
V Dobronicích jsem byl během studia několikrát. Předpokládal jsem, že kurz prožiji jako ostatní účastníci, budu sportovat, hrát hry, společensky se družit... Před odjezdem mi do toho trochu neplánovaně přibyla funkce zdravotníka místo kamaráda, který onemocněl těsně před odjezdem. Tudíž jsem nad rámec aktivit kurzu standardně ošetřoval běžné „bolístky“, menší zranění či zažívací potíže. To však platilo především do chvíle, dokud se neobjevil mezi námi covid. Nevím, jestli pateticky zabarvené slovo „poslání“ odpovídá mojí náplni práce na kurzu, nicméně to byly úkony, jež by na mém místě udělal každý zodpovědný zdravotník.
Váhal jste při rozhodování, jak některé situace řešit?
Samozřejmě jsem někdy váhal, ale měl jsem na své straně několik výhod. Vlastně jsem si v praxi potvrdil, že nás naše fakulta výborně teoreticky připravuje. Na těchto poznatcích se dá prakticky stavět a následně s výhodou je aplikovat v terénu. Navíc se mnou bylo v Dobronicích dalších sto padesát čtyři mediků, kteří se neváhali podělit o svůj názor na jakýkoliv případ. V neposlední řadě jsem měl na telefonu další odborné „konziliáře“. Navzdory všem radám se člověk stejně musí rozhodnout sám.
Co jste se při tom naučil?
Bylo tam pár momentů, kdy bylo třeba se rozhodnout okamžitě. Právě tohle vnímám jako dobrý cvik pro sebe a pro svou budoucí profesi. Stalo se také, a ne jednou, že mé rozhodnutí nebylo nejsprávnější, ale ve výsledku to nebylo podstatné. Hlavní bylo prostě neváhat a rozhodnout.
K jaké zdravotnické specializaci směřujete?
Rád bych v životě využil svůj bimanuální (obouruční, prováděný oběma rukama – pozn. red.) potenciál, a proto jsem se zhlédnul v oboru ortopedie, které se snažím věnovat již několik let.
Jaké jsou vaše plány na nejbližší čas?
Nyní mi chybí k ukončení studia poslední státní zkouška. Příprava na ni bude nejspíš hlavní náplní následujících několik týdnů. Ještě se chystám v rámci studia na jednu – poslední – zahraniční klinickou stáž. Jako většina mých spolužáků z ročníku řeším samozřejmě i výběr budoucího pracovního místa.
