10 dní s medičkou v patách

2. lékařskou fakultu absolvoval MUDr. Karel Švojgr, Ph.D., nyní lékař Kliniky dětské hematologie a onkologie, před osmi lety, studentská léta má tedy stále v živé paměti. „Byl bych šťasten, kdybych si něco takového za studií prošel,“ říká o K10. Více o jeho pohledu na nový předmět Klinických 10 dní (nejen) v kontextu studia medicíny přinášíme v rozhovoru, který uzavírá reportáž na pokračování z uplynulých týdnů.

 
Do K10 jste se přihlásil dobrovolně, nebo jste byl vybrán?
Kolegyně, která to má na starost, se pokaždé zeptá, zda nemáme – s ohledem na jiné povinnosti – problém vzít si v daném termínu na starost studenta z K10; já jsem v tomto termínu problém neměl. Danka byla můj druhý student, takže už jsem věděl, co mě čeká.
 
Co si myslíte o K10?
K10 je dobrá, protože člověk, když přichází na oddělení jako mladý doktor, je dost mimo, často pořádně neví, o co se jedná. K10 může alespoň trochu ukázat skutečný provoz. 10 dní je samozřejmě strašně málo. S odstupem vidím, že by to chtělo postavit studium celkově trochu jinak. Domnívám se, že minimálně studenti 6. ročníku by neměli mít přednášky a takzvaně osedávat topení, ale fungovat na odděleních. Prohlížet pacienty, dělat vizity, rozmýšlet se nad léčbou, aby se něco praktického naučili. K10 v 5. ročníku, který ještě není hotový – zejména na jeho začátku – není podle mě úplně ideální. S Dankou to bylo lepší, protože měla 5. ročník víceméně celý za sebou, ale pro medika, kterého jsem měl na podzim, to moc přínosné nebylo, spoustě věcí nerozuměl.
 
Zařadil byste tedy nový předmět v kontextu celého studia jinam?
Já jsem Danku rychle a bez jejího odmlouvání  donutil, že přesně tak, jak to hezky píše na internetových stránkách, proběhla oddělení přede mnou, já šel za ní, napsala vizitu, všechno si rozmyslela (druhý týden už nám to tímto způsobem docela fungovalo) a potom jsme to spolu probrali, což je výborné. Ale nemá to smysl dělat v 5. ročníku na začátku. Na konci 5. ročníku, případně v 6. ročníku, je podle mě ta správná chvíle.
 
Mají medici dost praxe?
Praxe 14 dní na interně a 14 dní na chirurgii nestačí, medici by měli být zapojeni víc. Když jsem před osmi lety odpromoval a jako mladý doktor přišel na oddělení, nevěděl jsem prakticky nic. Člověk to samozřejmě rychle dost pochytí, zorientuje se a postupně zjistí, co má vlastně dělat. Rozdíl je ale v tom, že jako student se učí tyto věci hrozně snadno – právě proto, že tu JE jako student. Víme to my, ví to on, takže nemá problém se na cokoliv zeptat, naopak, je to výhoda. Vědí to sestry, které studentům také rády pomohou. Jakmile už je člověk lékař, ptá se o maličko hůř. Navíc má zodpovědnost, jako student zodpovědnost nemá. Když se na Danku, nedej bože, někdo obrátil, tak kdykoliv mohla pípnout nebo zavolat: „Jéé, já zaběhnu pro pana doktora...“ A bylo to. Když už je člověk na oddělení jako lékař a má zodpovědnost, ptaní už tak snadno nejde. V tomto směru je K10 výborná.
 
Viděl jste u své medičky po dvou týdnech nějaký posun?
Bezpochyby. Musím říct, že již po týdnu jsem jí důvěřoval, jak pacienta prohlédne. Ne že bych si ho poté sám neprohlížel, ale musím říct, že jsem nečekal, že mi bude po 14 dnech na oddělení takovou pomocí. Pokud je medik aktivní a má zájem, je to fajn.
 
Obohatila vás K10 něčím?
Naše práce je poměrně dost samotářská. Sice se pohybujeme na oddělení, ale často jsme v samostatné místnosti nebo na lékařském pokoji. Je příjemné mít pro jednou možnost s někým sdílet emoce, kladné i záporné, je to milé narušení rutiny, která je jinak velká. Člověk se rád vrátí do studentských let. Navíc, pokud máte něco vysvětlit, musíte to mít v hlavě dostatečně srovnané, aby to druhý člověk pochopil.
 
Máte zkušenosti s podobným způsobem výuky ze zahraničí?
Během dvouměsíční stáže v Chicagu, kde to probíhalo podobně, jen tímto způsobem fungovali rezidenti, jsem „stínoval“ profesora. Líbil se mi jejich systém, jak každé ráno všechny obejdou, potom je obejde pan profesor, mají čas si sednout a vše zkonzultovat; když profesor nebo šéf píše papíry a je na určité pozici, napíše tři věty a vše ostatní za něj zastane mladší generace. U nás je zavalení administrativou enormní. Kdyby se systém vytvořil jinak, mohli by některou práci dělat lidé s nižší kvalifikací, např. studenti 6. ročníku. Ráno by oběhli pacienty a sepsali zprávy, já už bych se pod to, co by připravili, jen podepsal, případně něco doplnil nebo škrtl; bohužel náš systém na to není nastavený.

Jak by měl podle vás takový systém studia vypadat?
Nevím, jestli nemají medici nějaké hrozně důležité předměty, důležitější, než vidět to na oddělení, ale obecně se domnívám, že medik na konci 5. ročníku, a zejména v 6. ročníku by měl na oddělení, na sálech a na ambulancích strávit podstatně víc času, aby viděl, zažil a začal se podílet na lékařské praxi. Kdyby se všechno odpředneslo v 5. ročníku a studenti 6. ročníku pracovali v základních oborech, tj. pediatrie, interna a chirurgie, jako mladší sekundáři, bylo by to podle mého přínosnější. 10 dní v rámci K10 je jen velmi letmý pohled. Hluboká teoretická příprava je samozřejmě důležitá a člověk by ji měl mít, ale zároveň nestačí. Bylo by třeba mnohem víc praxe, abychom vychovávali lékaře, kteří dokážou teoretickou přípravu správně uplatnit i v nemocniční a ambulantní rutině.
 
-tek-

Vytvořeno: 9. 6. 2014 / Upraveno: 7. 12. 2018 / Mgr. Ing. Tereza Kůstková