Prof. MUDr. Jan Herget, DrSc., člen kolegia děkana
Sám o sobě říká:
„Mám mnoho různých nápadů, rád pracuji na různých projektech, zřídka se mi je podaří dokončit. Svádím to na nedostatek času, je to však s věkem se zhoršující lenost.“
Trocha historie:
1962–68 – v průběhu vysokoškolského studia se věnoval fyziologii nejprve pod vedením prof. Kučery a od 3. ročníku studia patologické fyziologii ve skupině prof. Poupy
1968 – promoval na Fakultě dětského lékařství UK, krátce aspirant (doktorand) Fyziologického ústavu AV ČR, pak asistent Ústavu patologické fyziologie
Od roku 1972 výzkum regulace plicního oběhu. Stipendijní pobyty v Sheffieldu (Wellcome Trust) a v Denveru, Colorado (Francis B. Perker Fellow). Školitel doktorandů.
1990 – profesor fyziologie a patologické fyziologie
1990 – vedoucí Ústavu fyziologie 2. LF
Současnost:
Vedoucí Ústavu fyziologie 2. LF.
Věnuje se především výzkumu plicní cirkulace – regulace plicních cév při nedostatku kyslíku, vliv hypoxie na dýchání, mechanismus vzniku různých typů plicní hypertenze. „Důležitá část práce je vliv perinatální hypoxie. Když se dítě narodí a je v hypoxii, má to má vliv na reaktivitu plicních cév v dospělosti. Zdá se nám, že je to medicinsky důležitý vztah.“
V kolegiu děkana:
Prof. Herget působil v kolegiu od r. 1989 s přestávkou jednoho funkčního období. „Těch let, co jsem byl ve funkci bylo moc. Fakulta nutně potřebovala nové mladé lidi, to nemohlo jít pořád donekonečna.“ Nyní působí v kolegiu jako poradce. Zabýval a zabývá se vědou a organizací vědy na fakultě a do určité míry zahraničními kontakty. „Kontakty byly podle mě nejdůležitější po roce 1989, aby se lidem fakultě umožnilo odjet ven. Tenkrát to bylo nutné, lidé a zejména studenti měli omezené kontakty v zahraničí.“ Dnes jsou podle něj kontakty závislé hlavně na aktivitě každého člověka. „Samozřejmě jsme ochotní pomoct, ale musí tam být i to, že si lidé řeknou, kam chtějí jet a hlavně co vůbec tam chtějí dělat.“
Dále by se chtěl zabývat zlepšením vědy na fakultě. Chtěl by hlavně pomoci lidem publikovat. „Cílem je, ne aby se zvětšila vědecká aktivita na fakultě, ta je dostatečná, ale aby ta mezinárodní úspěšnost se netýkala jenom jedinců, ale celých pracovišť, celých pracovních skupin. Aby začaly být známé celé pracovní týmy. Aby se fakulta začala prosazovat.“
Bulvární okénko – Jan Herget bez funkcí a titulů
Jaký byl váš oblíbený předmět na základní škole?
Fyzika.
O čem jste si v poslední době řekl: „To je zajímavé.“?
Ve vědě je celá řada zajímavých věcí. Mě teď baví mechanismus přeměny aktivity inducibilní NO syntázy z produkce NO na produkci radikálů, což mě teď okamžitě připadá, že je to hrozně zajímavé a to mě hrozně baví. Jsou věci, které mě baví v osobním životě, knížky a jiné, ale to je zábava. To slovo zajímavý, nevím proč, mám vyhražené spíš pro tu vědu.
Představte si, že můžete cestovat časem. Do jakého období byste se chtěl podívat?
Zcela jistě do dvacátých, třicátých let v této zemi. To musela být nádherná doba. Všechny ty cukrárny. Ta doba Saturnina, to musela být hrozně fajn doba.
Co nám všem chce ještě říct (aneb Poselství na závěr)
„Mě doopravdy jde hodně o to, aby si tato fakulta ponechala to, čemu se říká vývojový aspekt. Aby nebyla pediatrická v tom smyslu, že dělá jenom dětské lékaře. Aby si nechala vztah k vývoji, vztah k dětem a i vztah k pediatrii. Abychom byli odlišní v tom, že umíme nejenom dospělého, teď právě když onemocněl, ale že naši studenti umějí pohlížet na nemoc v konsekvencích vývoje jedince. Aby si fakulta ve vědě, ve výuce mediků, ve všem svém činění nechala ono důležité pochopení individuálního vývoje jedince. To myslím, že je hrozně důležité a bylo by fajn, kdyby se nám to povedlo.“
