MUDr. Michal Pelíšek, člen kolegia děkana
Bývalý student 2. lékařské fakulty UK, který se již během svého studia angažoval v akademické politice. Od roku 2000 byl dvakrát po sobě předsedou studentské komory akademického senátu 2. LF a následně také členem a tajemníkem akademického senátu Univerzity Karlovy. A na svoji alma mater nedá dopustit, znovu zastává pozici v kolegiu děkana...
Současnost:
V kolegiu děkana pracuje od února 2006, tedy od prvního dne, kdy se doc. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D., ujal děkanské funkce. V té době již druhým rokem pracoval na neurologickém oddělení Strakonické nemocnice, kde působí dosud jako zástupce primáře.
V kolegiu děkana:
Můžete nám představit vaši práci?
Jako člen kolegia děkana mám na starosti studentské otázky, které nespadají přímo do gesce studijních proděkanů. Mám velkou radost z toho, že na fakultě solidně pracuje studentská komora senátu a také nový studentský spolek Motolák. V zásadě mám dva hlavní úkoly – problematiku studentského hodnocení výuky a komunikaci s absolventy fakulty.
Proč jste znovu kandidoval na toto místo?
Pro mne je tato práce poměrně dost časově náročná, proto jsem hodně zvažoval, zda pokračovat. Nakonec pokračuji, asi hlavně kvůli tomu, že mám 2. lékařskou fakultu rád, stýskalo by se mi, dobře se mi s kolegy spolupracuje a hlavně si myslím, že jsem ještě nedokončil vše, co jsem si předsevzal.
Vaše úspěchy? Co jste změnil? Co se vám povedlo? Na druhé straně, z čeho jste zklamaný?
Asi nejvíc času jsem v minulém funkčním obodbí věnoval právě problematice studenstkých anket (o kvalitě výuky). Zdaleka to nebyl jednoduchý proces, stál mnoho úsilí mne, děkana i další pracovníky fakulty. Proto mám radost, že většina studentů i učitelů fakulty vnímá současnou moderní podobu studentského hodnocení výuky pozitivně. Zklamaný jsem trošku z toho, že se mezi učiteli na fakultě stále najdou někteří, co se stále vymezují vůči anketě jako celku, zpochybňují schopnost studentů kvalitu výuku ohodnotit, místo toho, aby více elánu zaměřili na zlepšování výuky na svém pracovišti. Takových je ale pouze minimum.
Radost mám také z toho, že se podařilo zavést a snad už i bez větších problému uvést do rutinního života elektronický systém přihlašování ke zkouškám, který tady řadu let chyběl.
Co mě trápí hodně v poslední době, je nelehká situace absolventů lékařských fakult (finanční a podoba specializačního vzdělávání), která se za poslední roky příliš nelepší, možná spíš naopak.
Jaké máte plány na toto funkční období?
Děkan si jako jeden ze svých cílů pro toto volební období stanovil větší dohled na zlepšování kvality výuky. Informace získáváme nejen ze studentské ankety, ale také z vnitřního auditu výuky, který již probíhá. Předpokládám, že odhalíme konkrétní nedostatky ve výuce, které se podaří odstranit.
Osobně se chci více věnovat problematice absolventů fakulty, vůči kterým má dluh nejen fakulta, ale myslím, že také Univerzita jako celek.
Bulvární okénko
Jaké místo v Praze a v ČR máte nejraději?
Prahu mám rád, je to mé druhé nejoblíbenější město, ale kde bych asi nemohl trvale žít, ale vracím se sem (nejen na fakultu) velmi často. Nejraději mám okolí Pražského hradu a Petřínské sady, kde často čerpám energii. Dokonce mám pod Petřínem takové jedno místo, kde je nádherný výhled na Prahu a přitom tam přijde minimum lidí a kam jsem se celkem často během studentských let chodil učit. A vlastně mám ještě jednu takovou oblíbenou lokalitu, Karolinum, které jsem zažil i v jeho tajemnější noční podobě, když jsem občas v noci procházel jeho liduprázdnými chodbami.
V Česku se vždycky rád vracím na Šumavu, kam to nemám ze Strakonic daleko. Šumava má tisíc podob a každý si tam najde to své. V poslední době jsem si ovšem oblíbil i jižní Moravu s jejím vinařským bohatstvím 
.
Po čem se vám stýská ze studentského života?
Jsem docela rád, že školní léta mám už za sebou, přeci jen je to od šesti let do konce vysokoškolských studií dlouhá doba. Ale samozřejmě se mi občas stýská. Hlavně po kamarádech, kteří se po promoci rozešli po všech koutech České republiky i za její hranice. I když se občas vidíme, je to stále méně často.
A pak mi – hlavně každé léto – chybí ještě jedna důležitá věc. Prázdniny .
Děkuji moc za rozhovor!
AS
