20. 10. 2006 – Zdravotnické noviny – „Gynekologie pro mě nebyla celoživotním přáním,“ tvrdí přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky UK 2. LF a FN Motol, doc. MUDr. Lukáš Rob, CSc. Nedávno byl zvolen viceprezidentem Evropské společnosti gynekologické onkologie, což považuje za ohromný úspěch celého kolektivu.
Zaznamenali jsme tento článek ve Zdravotnických novinách a položili jsme panu docentovi několik otázek. Ještě dříve však pan docent pro nás upřesnil informaci o svém zvolení viceprezidentem Evropské společnosti gynekologické onkologie:
„Viceprezidentem Evropské onkogynekologické společnosti jsem byl zvolen vloni v říjnu, předtím jsem byl 4 roky (dvě období) člen výboru. Není to tedy věc nová. V současné době jsem byl zvolen do výboru IGCS (International Gynecologic Cancer Society) do funkce „ředitele“ přes finance – Finance Committee a do funkce inaugurován nyní v Santa Monice před 14 dny. To považuji za ještě významnější a více prestižní post vzhledem k tomu, že tato společnost má více než 1500 expertů z celého světa a ve finále v elektronickém hlasování jsem zvítězil.“
Děkuji vám za vysvětlení trochu pomýlené informace z tisku. Ale myslím, že otázka „V jakém smyslu považujete vaše jmenování za úspěch celého kolektivu? Viceprezident je přece jenom pozice individuální.“ je stejně na místě a týká jak funkce viceprezidenta ESGO, tak funkce ve výboru IGCS.
Souhlasím, že pozice člena výboru nebo vicepresidenta je individuální „úspěch“. Ale aby byl člověk na tento post v klinické medicíně „nominován“ a měl při volbě všemi členy šanci uspět, je nutné, aby pracoviště a výsledky práce se dostaly do podvědomí (v Evropě) nebo následně ve světě. A za tímto renomé naší kliniky a onkogynekologie nejsem jen já. V obou společnostech po nominacích hlasují všichni členové a obě společnosti mají individuální a poměrně na české poměry „drahé“ členství.
Určitě z tohoto postu vyplývají pro vás nové povinnosti a zřejmě jich nebude málo. Jaké to jsou?
Osobně jsem pozici vicepresidenta v Evropské společnosti považoval za maximum v mezinárodním uznání. Zde v mé nové pozici budu mít relativně méně práce než v předchozím období jako člen výboru. Moje odpovědnost je nyní zastupovat presidenta. Díky dnešní elektronické době a možnosti telekonferencí je vše snazší. Výbor Evropské společnosti se jinak schází pouze třikrát ročně na denní jednání, a to vždy pátek/sobota, což je pracovně akceptovatelné i v Evropě. Náročnější bude nová pozice v Mezinárodní onkogynekologické společnosti. Odpovědnost za finance i přes funkční profesionální sekretariát je náročnější na komunikaci i kontakt, neboť sekretariát je ve Spojených státech (Chicago).
Poznamenal váš obor vstup naší země do Evropské unie, myslím tím např. změnu ve standardech postupů léčby nebo nové možnosti financování. Jedná se častěji o omezení nebo naopak o jejich odbourání?
Vstup do Evropské unie je pro obor přínosem a bude přínosem i pro naše klientky. Důvodem je, že dnes jak EGCOG – profesní organizace gynekologů a porodníků tak ESGO – profesní organizace onkogynekologů jsou velice aktivní. Připravili doporučení jak pro výuku oboru, tak pro léčbu – minimální standardy. To nám umožňuje lépe odolávat a argumentovat při tvorbě českých standardů a nepodkročitelných minim.
Jaké postavení má, podle vašeho názoru, česká gynekologická onkologie, ve srovnání s ostatními státy EU?
V letošním roce bylo naše onkogynekologické oddělení kliniky jako šesté v Evropě akreditováno jako „Onkogynekologické centrum“ s akreditací EBCOG/ESGO. O postavení v Evropě naší země svědčí to, že tím že jsem byl zvolen vicepresidentem, proběhla do výboru společnosti volba na nového člena výboru na období 2006–2010 za region – Slovinsko, Maďarsko, Česko, Slovensko, Polsko, Pobaltské republiky, byla v dvoukolovém hlasování všech členů Evropské společnosti zvolena poměrně s převahou členka naší fakulty a naší kliniky as. Helena Robová. Je to myslím uznání naší „pražské školy“, jak jsou některé naše postupy nazývány. V Česku se nám podařilo vytvořit síť onkogynekologických center, do kterých jsou ženy centralizovány a to je pokrok. Bohužel limity na péči a finanční restrikce mohou do budoucna tuto centralizaci narušit.
Pane docente, děkuji vám za rozhovor.
-mc-
Foto V. Stárek, Fotolaboratoř
