I. infekční klinika je Líhní učitelů roku

V anketě Učitel roku 2009 se mezi deseti oceněnými ocitly tři asistentky z I. infekční kliniky FNB: MUDr. Helena Ambrožová, Ph.D., MUDr. Zuzana Blechová a MUDr. Dita Smíšková. A protože je to velký úspěch na jednu kliniku, její přednostka, docentka Vilma Marešová, převzala cenu Líheň učitelů roku 2009.
 
Výuka infekce patří stabilně mezi nejlépe hodnocené předměty. Hlavní zásluhy na tom zajisté mají výborní pedagogové, široký záběr oboru, dobrá organizace, prezentování zajímavých pacientů, blízkost Pivovaru u Bulovky , ale pro mě osobně hlavně pocit, že konečně někde nejsem na obtíž. Že je tady někdo, komu záleží na tom, aby nás něco naučil, aby nám připomněl, jak důležité je přemýšlet a abychom si opravdu potřebné věci odnesli do života. Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že „infekce“ nás všechny opravdu bavila a oceněné asistentky si své vavříny po právu zaslouží.
 
Otázky:

  1. Na jaké lékařské fakultě či jiných školách jste studovaly?
  2. Na jakého pedagoga ze svých studií vzpomínáte a jak vás ovlivnil?
  3. Proč myslíte, že zrovna váš kolektiv byl vyhlášen Líhní učitelů roku? Co se snažíte dělat lépe než ostatní kolegové?
  4. Co vás na učení budoucích doktorů baví?
  5. Proč jste si vybrali zrovna obor infekční lékařství?
  6. Jaká infekční choroba je vaše oblíbená ?
     

As. MUDr. Helena Ambrožová, Ph.D.

  1. Studovala jsem na Fakultě dětského lékařství UK v Praze (dřívější název pro 2. lékařskou fakultu).
  2. Pedagogů, na které vzpomínám, je určitě víc, než mohu uvést. Jmenovala bych alespoň tři, a to pana profesora Tošovského z dětské chirurgie, pana profesora Kouteckého z dětské onkologie a paní asistentku Šamánkovou z pediatrie Nemocnice pod Petřínem. Když nad tím tak přemýšlím, všichni měli něco společného – jednak byli odborníky ve svém oboru, pro který dovedli nadchnout své studenty, ale měli i přirozenou autoritu u svých spolupracovníků i studentů, a hlavně se ke všem chovali velmi mile, přátelsky a férově.
  3. Myslím, že dobré výsledky infekce vycházejí z dlouhé tradice její obliby mezi studenty na naší fakultě i v dobách, kdy se ještě žádné ankety nedělaly. V době mého studia nás infekce také moc bavila, na Bulovku jsme chodili rádi, i když tehdy trval blok spolu s epidemiologií sedm týdnů a byl zakončen státnicí. Vzpomínám na své tehdejší učitele prof. Havlíka, prof. Šrámkovou a řadu dalších. Co se snažíme dělat lépe než ostatní kolegové, nemohu objektivně posoudit, ale myslím, že je důležité se medikům hodně věnovat, snažit se co nejvíc je naučit, ukázat jim co nejvíce pacientů a mít k nim přátelský přístup.
  4. V medicíně hodně znamenají zkušenosti a myslím, že je důležité je studentům předávat, zvláště pokud jsou už v pátém ročníku a i my jsme jejich brzkými potenciálními pacienty. Pokud jsme s kruhem naladěni na „stejnou vlnu“ (což není vždy úplně stoprocentně, kruhy se docela liší), je učení fajn, příjemný je i stálý kontakt s mladými lidmi. Protože už učím dost dlouho, setkávám se s mnoha mými bývalými mediky, nyní již lékaři (ať už u nás na Bulovce či při různých přednáškách po republice) a je vždy velmi milé, když se ke mně hlásí.
  5. Infekční lékařství je zajímavý obor, se kterým se setká ve své praxi prakticky každý lékař. Zahrnuje péči o pacienty od novorozeneckého věku až po vysoký seniorský věk, hodně se uplatňuje diferenciální diagnostika, u mnoha našich hospitalizovaných pacientů se jedná o jinou než infekční diagnózu. Obor se dynamicky vyvíjí, některé infekce ustupují, nové se objevují. Infekce mě vždycky bavila, ale dostala jsem se k ní oklikou přes pediatrii. V době mé promoce bylo prakticky nemožné sehnat v Praze místo, a tak jsem až do první atestace pracovala na dětském oddělení v Žatci. Vůbec toho ale nelituji, byla to dobrá životní škola. Po atestaci se mi naskytla hned dvě místa současně – na Infekční klinice na Bulovce a na Klinice dětské onkologie v Motole. Místo na onkologii však bylo jen zástupem za mateřskou dovolenou, a tak jsem se rozhodla pro infekci.
  6. Dá se říci, že mě baví celý obor jako takový. Více se věnuji střevním infekcím, což vyplývá z mé funkce ordináře na oddělení dětských průjmových onemocnění.
     

As. MUDr. Zuzana Blechová

  1. Mé studium medicíny bylo trochu kombinované, studovala jsem tři roky na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na Hané bylo moc fajn, Olomouc má pro studenty specifickou atmosféru, ale po třech letech jsem za přítelem přestoupila do Prahy, na dnešní I. lékařskou fakultu. Bydlela jsem s budoucími přírodovědci na koleji Budeč a s kopečka jsem to měla na stáže na klinikách kousek.
  2. Z vysokoškolského studia vzpomínám na vícero skvělých pedagogů, pokud bych chtěla některé jmenovat, asi by to ani nebylo spravedlivé, protože bych určitě na někoho důležitého zapomněla. Mým nejvýraznějším pedagogickým vzorem byl však můj středoškolský profesor fyziky p. Šabo. Byl zásadový a přísný, ale u něj i ten, koho to nebavilo, se nakonec stejně fyziku naučit musel, nikomu nebylo nic odpuštěno. Snažil se nám svůj předmět přiblížit všemi možnými způsoby. Všichni jsme ho měli moc rádi.
  3. Učitel za sebou vedoucí mediky, je jako kvočna s kuřaty. Jsme jako tři kvočny, proto asi také ta líheň . Nemohu posoudit, jestli něco děláme lépe než ti druzí. V anketě studentů jsem byla na čelním místě, když byla vyhlášena poprvé, a nesmírně si toho vážím, protože to pokládám za báječné ocenění toho, co člověk dělá. Myslím, že náš obor může být pro studenty docela zajímavý, když se jim snažíme něco z něho ukázat, aby se u nás moc nenudili... různé pupínky například .
  4. S budoucími doktory je to moc fajn. Zvlášť když člověk cítí, že mají zájem a že je to baví. Taková lehká droga.
  5. Žádná exotická infekce mne neovlivnila, leda vlastní jméno . Již na škole se mi velice líbil obor přenosných nemocí, protože je multidisciplinární a v praxi často diferenciálně diagnostická detektivka. Řeší obtíže novorozenců i seniorů, epidemiologii, mikrobiologii, neurologii, imunologii a vakcinologii. Splnil se mi v podstatě profesní sen, i když to nebylo vůbec jednoduché. Na klinice pracuji prakticky od ukončení studia a nikdy nezapomenu na den, kdy mne před dvaceti lety pan prof. Havlík přijal a podal ruku.
  6. Nejlépe žádné... ale průjmy zrovna nemusím.
     

As. MUDr. Dita Smíšková

  1. Studovala jsem na 2. lékařské fakultě, ale tenkrát to ještě byla Fakulta dětského lékařství. Pak jsem fakultu na nějaký čas opustila a nastoupila na dětské oddělení v Hořovicích. Tam jsem strávila několik let, na která ráda vzpomínám a začátek praxe v menší nemocnici mohu jen doporučit.
  2. Mám asi trochu smůlu, že mi utkví v paměti spíše ti neoblíbení pedagogové a ty jmenovat nebudu. Ale všechny nás bavila onkologie s panem profesorem Kouteckým a jeho kolegy. Výborná byla nepovinná imunologie, vzpomínám kromě jiných na paní profesorku Říhovou, která nám přednášela. A pak samozřejmě infekce, tenkrát nás učila nynější paní primářka Hobstová s mojí současnou kolegyní paní asistentkou Ambrožovou a všem se nám na infekci líbilo.
  3. Já jsem měla celkem jednoduchou situaci, před čtyřmi lety jsem nastoupila do dobře rozjetého vlaku, výuka na infekci byla výborná už za časů mých studií. Já se jen ze všech sil snažím to svým kolegyním nekazit. Snažíme se k medikům chovat jako k budoucím kolegům a jsme si vědomi, že nejen náš, ale také jejich čas je vzácný. Na studiích mi vadilo, když si někteří pedagogové užívali svoji vědomostní převahu a nahlíželi na nás jako na stádo hlupáků. Taková být nehodlám a kdyby přece, prosím o taktní upozornění .
  4. Těžko být konkrétní, učím ráda. Praktická výuka mě baví, když vidím u mediků odezvu, když jsou ochotní přemýšlet a diskutovat nad daným případem. Musím říct, že se to většinou daří a těch, kteří se jen vezou, je menšina. Beru jako malé osobní selhání, když se najde unavený jedinec, který na mých přednáškách usne, ale nespí-li hlasitě, nebudím ho.
  5. Já jsem se pro infekci rozhodla pod dojmem z výborné stáže v 5. ročníku, na Bulovce se mi zalíbilo.
  6. Některé infekční nemoci jsou mi bližší než jiné, to nepopírám, ale vybrat jednu oblíbenou asi nedokážu. Ale naprosto přesně vím, kterou infekci ráda nemám, a tou je pedikulóza, zejména u vlastních dětí. Svedla jsem s ní již několik poměrně tvrdých bitev s použitím povolených i nepovolených prostředků a již nějakou dobu nad těmi breberami prokazatelně vítězíme. Asi pochopily, že mají co dělat s profesionálem! 
     

Pozn. pod čarou aneb dlouhá cesta k cíli:
Rozhovory se třemi oceněnými asistentkami jsem si vybrala záměrně, protože zrovna v tu dobu jsem stážovala se svým kroužkem na infekci, tak jsem si myslela, jak to bude snadné všechny tři sehnat. To jsem ovšem netušila, jaký jsem si na sebe ušila bič . Všechny tři paní doktorky jsou velmi skromné, takže mi dalo velkou práci je přesvědčit, že o rozhovor s nimi opravdu stojíme. Nejvíce protestů až mdlob pak vyvolala moje žádost o společné foto, ale po několikatýdenním bombardování, kdy mé emaily už musely být považovány za spam, se vše podařilo a výsledek snad stojí za to.
 

Vydáno: 18. 6. 2009 / Upraveno: 8. 1. 2019 / Odpovědná osoba: MUDr. Jana Djakow