Bc. Lukáš Krejčí studuje zároveň obor Všeobecné lékařství (2. ročník) a Fyzioterapie (2. roč. NMgr.). Zeptali jsme se ho na jeho postřehy a zkušenosti.
Na úvod otázka, která musí zaznít: Jak to můžete stíhat?
Nemůžu. Pocit, že nestíhám, mě provází každý den. Ale ten tlak do zad mám svým způsobem rád, a dokonce ho i potřebuju. Řekl bych, že mezi klíčové věci patří disciplína, určení priorit a hlavně dobrý time management. Mám naplánovaný celý týden dopředu, někdy i na hodinu přesně. Mám často vyhrazenou konkrétní dobu i na cvičení či trávení času s přáteli.
Jak jste se dostal ke studiu dvou oborů?
Sešlo se více faktorů. Po studiu medicíny jsem pokukoval, už když jsem byl v druhém ročníku bakalářské fyzioterapie. V té době jsem se ale plně věnoval své kapele, tudíž všeobecné lékařství nepřicházelo v úvahu. Když mi kapelní život skončil, plně jsem se zaměřil na vzdělání. Dost taky tomu pomohla moje tehdejší přítelkyně, která byla už v třetím ročníku medicíny. Když jsem se jí občas koukl přes rameno a viděl, co se učí, začalo mě to lákat. Magisterskou fyzioterapii jsem neplánoval, ale jelikož jsem se na všeobecné lékařství napoprvé nedostal , ale na navazující magisterskou fyzioterapii ano, rozhodl jsem se pokračovat. Další rok už jsem přijímačky zdolal, a pak už mi bylo líto ten zbývající rok nedodělat. Nicméně jsem se pro to rozhodl až v druhém ročníku medicíny, protože je trochu volnější než první či třetí.
Máte vyhraněnou představu o svém budoucím povolání? A měl jste ji na začátku?
Nějaké představy mám. Vždycky jsem věřil spíše svým rukám než hlavě, tudíž bych je chtěl zapojit co nejvíce. Zároveň bych rád využil znalosti z obou studijních programů, tudíž na prvním místě je asi ortopedie, dále pak sportovní lékařství či neurochirurgie. Vše se ale může změnit, protože mě ještě čeká mnoho předmětů. Před pár lety jsem se chtěl živit s kytarou v ruce na rockových koncertech. Předtím jsem se plně věnoval angličtině, protože jsem měl vizi stát se řídícím letového provozu. Takže své představy už raději nevyslovuji moc nahlas.
Který obor je váš oblíbenější a proč?
Kdybych si musel opravdu vybrat jeden, tak medicína. Musím ale přiznat, že čím déle jsem na Všeobecném lékařství, tím více jsem si začal vážit fyzioterapie. Každý obor nabízí svoje základní portfolio informací, ale potom jsou zde velké rozdíly. Na fyzioterapii je skvělé, že už od prvního ročníku jste v kontaktu s pacienty. Celá výuka je praktičtější a ne tak monotónní. Již po prvním roku můžete pomáhat lidem okolo, potřebujete na to většinou jen své ruce a máte pocit, že už něco umíte. Zatímco v medicíně je na začátku mnoho teorie a méně kliniky, natož praxe.
Který se vám zdá náročnější?
Vzhledem k množství hodin strávených nad knihami určitě medicína. Informací je opravdu více a taky na ně máte mnohem méně času. Během roku se vám nevyplatí usnout na vavřínech a je lepší studovat průběžně.
Na druhou stranu, abyste byl dobrým fyzioterapeutem, musíte to takříkajíc mít v ruce a to nějaký čas taky trvá. Jsou tam faktory úspěchu, které se z knih hůře čerpají, jako logické myšlení, cit v rukách a takový ten um, kterým nás vždycky ohromí zkušení fyzioterapeuti. Proto to neumím jednoznačně určit.
Co pro vás bylo nejobtížnější zkombinovat?
Nejtěžší bylo zkombinovat dva rozvrhy, abych splnil docházku tam, kde byla povinná. V zimním semestru jsem absolvoval všech šest seminářů s různými kruhy. Trvalo mi půl dne, než jsem našel jedinou kombinaci, aby to fungovalo. Byl jsem takový kočovník mezi čtyřmi kruhy, ani na jediný předmět jsem nechodil se svojí vlastní skupinou. Jsem vděčný vedoucím předmětů, protože mi vyšli velmi ochotně vstříc.
Občas byly týdny, kdy jsem závodil doslova s každou minutou. Přišel jsem na přednášku, za půl hodiny jsem odběhl dolů na rehabilitaci, napsal zápočtový test, omluvil se, že už musím jít, a vrátil jsem se zpět do velké posluchárny doposlechnout zbytek výkladu.
Byly chvíle, kdy jste chtěl s jedním z oborů takříkajíc seknout?
Občas jsem byl rozmrzelý, hlavně protože jsem nebyl moc se svým kruhem a měl jsem málo času na společenský život. Ale seknout asi ne. Mám v povaze, že když si něco umanu, tak mi to už nikdo nerozmluví.
V čem vám dává lékařské vzdělání výhodu při fyzioterapeutické praxi a naopak?
Při fyzioterapeutické praxi mi medicína zatím tolik ještě nepomáhá, nicméně zopakování anatomie bylo velmi přínosné a díky histologii, která se v oboru Fyzioterapie nevyučuje, mi ozřejmila mnohé.
Studiu fyzioterapie vděčím především za logické uvažování a specifický princip uchopení problematiky, kdy vám namemorovaná fakta ne vždy pomohou, a musíte přemýšlet. Dále mi pak dělá radost, když mohu kolegům občas jak se říká zakroutit krkem, abych jim ulevil od bolesti, či poradit, jak cvičit, protože s tím se medik moc nesetká.
Srovnejte prosím organizaci obou oborů. Který klade studentům větší v uvozovkách překážky a který si je více hýčká?
Všeobecné lékařství je přívětivější. V říjnu víte, v kolik hodin se bude v dubnu psát zápočtový test, prezentace jsou na Moodlu k dispozici ještě před přednáškou a celé to prostě šlape.
Kdežto na fyzioterapii je tohle docela problém. Občas se hledá volná učebna, vázne sdílení informací a je horší přístup k materiálům. Je to dáno tím, že vyučuje hodně externistů. Obor je ještě mladý a chybí tradice jako u medicíny. Nicméně díky absolvovaným praxím jsem se mohl přesvědčit, že i tak máme přístup k nejkvalitnějším informacím podaných od jedněch z nejlepších.
Vím, že je to těžká otázka a komplikovaná tím, že se od sebe mohou lišit jednotlivé studijní kruhy, ale mohl byste srovnat ducha, který panuje mezi mediky, s duchem studentů fyzioterapie?
Těžká otázka, ještě když mohu s nadsázkou říci, že jsem v nejlepším kruhu. Druhá lékařská fakulta má mnoho prvenství, ale tím, v čem opravdu kraluje, je přátelská atmosféra mezi studenty v každém oboru. Vždy jsem měl štěstí na skvělý kolektiv. Na fyzioterapii je jedna třída, žádné jiné skupiny tam nejsou, tudíž když se to sejde, tak jde o vaši druhou rodinu. Již od prvního ročníku víte, kdo jak vypadá ve spodním prádle, každého poznáte i pohmatu a neexistuje mezi vámi stud. Kolektiv všeobecného lékařství je více zaměřený na výkon a ambice jsou zde zřetelnější, ale mně to osobně vyhovuje. Se soupeřivostí a záští jsem se zatím nikde nesetkal.
Kdybyste vystudoval ještě ošetřovatelství, třeba jen dospělé, měl byste komplet Druhou lékařskou fakultu...
No vidíte, děkuji za tip.
Fotografie: Archiv L. K.
