Rozhovor s vynikající studentkou medicíny a úspěšnou požární sportovkyní Kamilou Bartoškovou
MUDr. Kamila Bartošková vystudovala Všeobecné lékařství, a to s výborným prospěchem – s celkovým průměrem 1.00. Mimoto dosahuje vynikajících výsledků v požárním sportu, sportovních disciplínách (nejen) profesionálních hasičů, když se každoročně umísťuje na medailových pozicích na mistrovství České republiky i světa. Mimo jiné byla první na mistrovství světa mužů a žen v požárním sportu v Izmiru v roce 2017, kde Češky poprvé v historii získaly titul mistryň světa, celkově první na mistrovství světa dorostu ve Svitavách v roce 2014, v roce 2019 držela český rekord ve výstupu do druhého podlaží cvičné věže. Nejnověji byla první na mistrovství ČR 2020 ve výstupu do druhého podlaží cvičné věže.
Požární sport se skládá ze čtyř disciplín, z výstupu na cvičnou věž, sta metrů překážek, štafety na čtyřikrát sto metrů s překážkami a požárního útoku. Kterou disciplínu máte nejraději a kde je vaše nejsilnější stránka?
Každá disciplína je jiná a každá má něco do sebe. Osobně mám velmi ráda kolektivní disciplíny, kde člověk sdílí veškeré úspěchy se svým týmem. Kdybych se ale měla rozhodnout pouze pro jednu, vyberu si asi výstup do druhého podlaží cvičné věže. Mojí nejsilnější stránkou je asi rychlé a technické lezení, kterým kompenzuji pomalejší starty. Zároveň mám ale pořád velké rezervy, jak mi neustále ukazují ruské závodnice.
Jak se dá trénovat na požární útok?
Opakování je matka moudrosti, takže ideální je běhat stále dokola v té stejné sestavě a ladit každý detail. Požární útok je disciplínou, na níž se podílí sedm sportovců. Trénink je proto potřeba plánovat tak, aby na něm byli přítomni všichni. Dále záleží, na jakém je kdo postu a podle toho také trénuje. Členové týmu se dělí na „předek“ a na „zadek“. „Zadek“ se skládá z košaře, strojníka a nalévače. Jejich úkolem je co nejrychleji dopravit vodu z kádě do stroje. „Předek“ se skládá z proudařů, rozdělovače a béčkaře, kteří se snaží co nejrychleji roztáhnout hadicové vedení a naplnit čili sestříknout terče. Z toho vyplývá, že „zadek“ může trénovat sám ve třech lidech, ale „předek“ vždy potřebuje k tréninku „zadek“, protože běhat dopředu bez vody je téměř k ničemu. Zároveň se ale „předek“ musí o to více věnovat individuální přípravě, protože musí mít dostatečnou rychlost a sílu, aby stihl doběhnout na své místo.
Začala jste závodit s mladými hasiči v dětském věku, když vás inspiroval tatínek, který je hasičem ve vaší rodné Horní Cerekvi. Vedli vás rodiče od počátku k vrcholové úrovni?
Můj tatínek je profesionálním hasičem na stanici v Pelhřimově, v Horní Cerekvi je hasičem jen dobrovolným. Když jsem byla malá, začal vést dětský hasičský kroužek, a když se jeden rok přihlásilo málo dětí, zapojil i mě. Do té doby jsem se věnovala sportovní gymnastice, kde už od začátku bylo jasné, že to na sport na vrcholové úrovni nebude. Gymnastika mi ale dala skvělý základ pro mé budoucí sportování. Poté co jsem sportovní gymnastiky zanechala, začala jsem soutěžit ve všesokolské všestrannosti a zároveň v týmu mladých hasičů. Když jsem přešla do dorostenecké kategorie, v Cerekvi už žádný hasičský dorostenecký tým nebyl a začala jsem trénovat sama. Naštěstí si mě na závodech všimli moji první trenéři a nabídli mi, že mě budou trénovat. To ještě vrcholový ženský požární sport vlastně ani neexistoval. K vrcholovému sportu jsem se dostala přes první výběr do reprezentace dorostenek. Do té doby byl pouze výběr dorostenců a mužů. O rok později vznikla i reprezentace žen, kam jsem již plynule přešla z dorostenek, takže jsem vlastně v reprezentaci přímo od jejího počátku. Rodiče mě samozřejmě velmi podporovali a hlavně mě s ochotou vozili na závody. Myslím si ale, že ani nepředpokládali, že bych to někdy mohla dotáhnout tak daleko.
Kolik času vám zabírá trénink a fyzická příprava? Jak to stíháte během studia?
Snažím se trénovat pětkrát až šestkrát týdně, kdy samozřejmě záleží na ročním období a fázi závodní sezony. Trénuji především atleticky, protože tady v Praze je přístup k překážkám a věži omezený. Sport beru hlavně jako odreagování se od studia a získávám tak mentální sílu na další učení. Tréninky upravuji i podle zkoušek. Před zkouškou zařazuji spíše tréninky, které zaberou méně času. Zkoušky se snažím splnit co nejdříve, abych měla na trénink a závody větší klid. Samozřejmě součástí přípravy jsou i pravidelná reprezentační soustředění, která byla letos kvůli covidové pandemii zrušena.
Je podle vás v pořádku, že ženy se nemohou stát profesionálními hasičkami? Vnímáte to jako férové či přijatelné z hlediska genderové rovnosti?
Tento zákaz vychází hlavně ze zákona, který zakazuje ženám ručně manipulovat s břemenem nad dvacet kilogramů při občasném zvedání a nad patnáct kilogramů při častém zvedání a přenášení. Tohle ovšem u výjezdu zajistit nelze a navíc by tak mohly být ohroženy lidské životy, takže tento zákaz je podle mě celkem logický. Ženy ovšem mohou u hasičů pracovat na jiných pozicích než jako výjezdový hasič, takže bych v tom žádný genderový problém nehledala.
Kdybyste měla srovnat své výkony, které jsou na světové úrovni v ženské kategorii, s výkony svých mužských kolegů, jak by to dopadlo? S jakou úrovní mužské kategorie je světová ženská špička srovnatelná?
Ženská i mužská reprezentace České republiky patří na světové úrovni ke špičce. Pravidelně se umisťujeme na medailových pozicích a máme i pár světových rekordmanů. Každopádně porovnávat ženský a mužský sport úplně nelze, jelikož muži mají všechny disciplíny daleko těžší než ženy, na věži lezou do čtvrtého podlaží, v disciplíně sto metrů s překážkami mají dvoumetrovou bariéru a vyšší kladinu. Bylo by to jako porovnávat jablka a hrušky.
Mistrovství světa v Kazachstánu se loni nekonalo; jak to vypadá s letošním ročníkem? Připravujete se?
Mistrovství světa v Kazachstánu se přesunulo na letošní rok. Podle informací, které se ke mně dostaly, by se konat mělo. Zatím mám ale pouze předběžné informace o tom, zda tam česká výprava pojede. Tento rok se snažím kloubit sportovní přípravu s posledním státnicovým ročníkem. Jak se mi to podařilo, uvidíme, až se rozběhne závodní sezona, která je zatím velmi opožděná.
Když jste začala studovat medicínu, říkala jste, že se – mimo jiné – chcete starat o sportovce. Nyní procházíte posledním ročníkem. Bude z vás ortopedka?
Nad ortopedií jsem přemýšlela, každopádně jedná se o obor vhodný spíše pro muže anebo pro ženu s velkými lokty. Ty já bohužel až tak nemám, nicméně našla jsem zalíbení v tělovýchovném lékařství. Tělovýchovné lékařství je ale nadstavbový obor, proto jsem se rozhodla nastoupit na interní oddělení. Doufám, že tam získám dobré klinické základy a ke sportovcům se pak zase vrátím.
V posledních letech reprezentujete Prahu. Jak často se vracíte do Cerekve? Chcete se tam vrátit? Běháte Běh okolo svaté Anny, který se každoročně koná přes kopec za lesem?
Jelikož v okolí Cerekve nebyl žádný dobrý ženský tým, za který bych mohla soutěžit na mistrovství České republiky, rozhodla jsem se na postupových soutěžích závodit za tým z Dolních Měcholup. Za toto rozhodnutí jsem velmi ráda, protože jsem díky tomu poznala další skvělou partu lidí. Na soutěžích jednotlivců, jako jsou stovky a věže, ale stále závodím za svůj mateřský Sbor dobrovolných hasičů Horní Cerekev.
Do Horní Cerekve se samozřejmě ráda vracím. Snažím se tam jezdit o volných víkendech a o prázdninách za rodiči a kamarády. Každopádně můj přítel pochází z Plzeňského kraje, takže po konci studia se budu stěhovat do Plzně. V Plzni jsou navíc podmínky pro požární sport o kus lepší než na Vysočině a v Praze. O běhu okolo svaté Anny slyším od vás poprvé, ale určitě si zjistím, kdy se běží, a třeba se v budoucnu zúčastním.
