Student 6. ročníku ročníku Všeobecného lékařství Cedrik Horčička strávil rok na Westfälische Wilhelms-Universität Münster. Píše esej a posílá fotografie.
Pátý ročník svého studia jsem strávil na Westfälische Wilhelms-Universität Münster (WWU). Münster je poklidné studentské město, které s Prahou pojí historická linka – zatímco v Praze třicetiletá válka začala, právě tady byla podpisem vestfálského míru ukončena. Význam města se otiskl do podoby historického centra – to zničila druhá světová válka, díky citlivé obnově ale působí stále autenticky.
Po zvládnutí nutného papírování přišel neméně důležitý úkol: Sehnat si bydlení. Volné pokoje jsou ve městě extrémně nedostatkové, takže na každý inzerát jsou desítky až stovky zájemců. Desítky hodin u počítače a rychlé reakce ale přinesly úspěch.
S ostatními stránkami adaptace po příjezdu pak univerzita pomáhá, seč může. Pobyt začal bezplatným dvoutýdenním kurzem němčiny, ve volném čase pak zdejší studentský spolek organizuje pro přijíždějící studenty celou plejádu výletů, seznamovacích a kulturních akcí. Konalo se jich ale takové množství, že se všech účastnit nešlo. Nezbyl by pak totiž čas na studium. Jazyková bariéra se nakonec i díky tomu rychle odbourala. Jazykové kurzy pak univerzita nabízí bezplatně i během semestru.
Přesto bylo odlišností v běžném životě znát dost. Městskou hromadnou dopravu představují jen pomalé a věčně zpožděné autobusy, nepostradatelné je proto kolo. Po prvních dnech, kdy jsem usoudil, že pěšky to nepůjde, jsem si také jedno pořídil. Město stojí na rovině, takže není problém přepravit ani náklad – tři děti, nákup, kancelářskou židli, nebo dokonce i celou pohovku. A jezdí lidé v každém věku. Jednu slabinu to ale má: často tu prší, což tedy místní neodradí. Řešení jsou dvě: Neřešit mokré oblečení, nebo si koupit nepromokavé.
Naopak na vysokou úroveň nemocniční jídelny a menzy jsem si zvykl okamžitě. Výběr se zdaleka neomezoval jen na německou kuchyni a příjemně jej doplňoval mimo jiné salátový bar.
Výuka je dobře organizovaná, studijní oddělení sestaví individuální rozvrh. Skupinky na praktikách bývají velmi malé, navíc podpořené nejmodernější technikou včetně simulační nemocnice. Se samostudiem pomáhá knihovna, vedle prostoru k učení ohromí nabídkou učebnic s prakticky neomezenou výpůjční dobou. Praxe je sice v porovnání s námi zpravidla méně, ale o to intenzivněji je čas využit.
Protože po zimním semestru následovaly prázdniny, stalo se mi, že jsem se vzhledem k pandemii na ten letní nemohl vrátit. Návrat se mi nakonec povedl až v polovině května a okořenila mi ho povinná karanténa. Nepomohlo mi ani to, že vláda tuto povinnost pouhý den po mém příjezdu zrušila. Zbytek semestru byl pak intenzivně studijní, i tak ale stál za to.
Rok v Münsteru jsem ukončil letní praxí v nemocnici v blízkém Sendenhorstu. I když jsem o jeho dobré pověsti slyšel i předtím, supermoderní ortopedické centrum v malém městečku mě příjemně překvapilo. Všichni byli ochotni cokoliv vysvětlit a předat zkušenosti, včetně těch praktických, a ve výsledku to byla nejlepší praxe, jakou jsem zatím za celé studium měl.
Celý pobyt byla skvělá zkušenost, která za všechno úsilí rozhodně stála. Zlepšení jazykových schopností, a to nejen v němčině, náhled, jak funguje zdravotnictví jinde, i navázaná přátelství po celé Evropě – a ještě dál – jsou hlavní, ale zdaleka ne jediné důvody, proč vyjet.
