Medici na ulici sdružují studenty medicíny se zájmem o problematiku bezdomovectví a poskytování zdravotní péče lidem v nouzi. Ve své praxi usilují o bezbariérovou komunikaci s lidmi na okraji společnosti. „Věříme, že našim klientům přinášíme naději, důstojnost a pocit rovnosti a mnohdy teprve v druhé řadě ošetření,“ říkají o sobě. O práci Mediků na ulici píše Mariya Kalantay ze 4. ročníku Všeobecného lékařství.
Sdružujeme studenty pražských lékařských fakult Univerzity Karlovy a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, které spojuje zájem o problematiku bezdomovectví a poskytování zdravotní péče lidem v nouzi. Naši členové sdílí myšlenky a principy hnutí pouliční medicíny. Našimi aktivitami přispíváme k naplnění vize, že studenti lékařských fakult coby budoucí zdravotníci mohou sehrát výjimečnou roli prostředníků mezi profesionálními poskytovateli zdravotní péče a lidmi bez domova, jimž se běžně dostupné zdravotní péče výrazně nedostává. Činnost na ošetřovnách stojí na veskrze neodsuzující komunikaci, na které budujeme především vzájemnou důvěru a respekt. Terénní práce probíhá vždy s plným vědomím toho, že zdravotníci přinášejí lidem na ulici v první řadě naději a až v dalším kroku také „zdravotnický materiál“.
Obstaráváme v Praze pětkrát do týdne kamenné i terénní ošetřovny, kde jsme pro lidi bez domova k zastižení. Spolek tvoří přes 80 studentů, kteří se starají o dlouhodobý chod ošetřoven. Zapojení do chodu spolku je čistě dobrovolného charakteru. Student se může přijít nezávazně podívat jako nováček nebo chodit pravidelně a stát se jedním ze zkušených, kteří ošetřovny vedou. Ošetřování klientů je pro nás velkou motivací i pro studium, přímá pomoc potřebným klientům nám často připomíná, proč jsme se na fakultu vůbec hlásili.
Myslím, že od prvního večera na ošetřovně je jasné, že jde o nevšední příležitost využít svoje znalosti a doopravdy pomoci lidem, kteří by se jinak k péči obtížně dostávali. Naprostá většina lidí, se kterými se setkáme, nás vnímá velmi pozitivně, oceňují péči, kterou přinášíme, a naše dobrovolnictví. Velmi často jde o lidi, kteří si prožili špatnou zkušenost se zdravotnictvím a říkají, že za lékařem sami nepůjdou. Právě proto vnímáme naši roli jako důležitou, abychom se pokusili obnovit důvěru ve zdravotníky. Je ale spravedlivé říci, že se určitě každý medik na ulici setkal i s komunikačně náročnou situací, kdy klient není s péči spokojen nebo se dožaduje něčeho, co nemůžeme poskytnout. Mnohdy může být na vině intoxikace nebo duševní onemocnění. Pro nás jako budoucí lékaře jsou i tyto situace přínosné, protože nás nutí zachovat klid a věcně konflikt zažehnat.
V tom, co děláme, vidíme velkou hodnotu – na úrovni každého člověka, kterého jsme poznali, povzbudili a ošetřili, na úrovni našeho vlastního rozvoje jako citlivých lidí s otevřeným a nesoudícím přístupem a konečně i na úrovni celé společnosti, kterou se pokoušíme krůček po krůčku kultivovat. Překvapující může být to, jak snadný a přirozený je kontakt s lidmi bez domova, pokud člověk překoná neviditelnou bariéru, která nás od nich dělí.
