Oslava 60. výročí osamostatnění 2. lékařské fakulty
Důraz na pediatrii a hygienu byl nesporně pokrokem
Na spojování fakult dnes ale není čas
Profesorky Evy Seemanové a docenta Václava Šmejkala jsme se zeptali na názor ohledně rozdělení fakult.
|
Prof. MUDr. Eva Seemanová, DrSc., absolvovala Fakultu dětského lékařství v Motole. Poté pracovala 7 let v Akademii věd a od roku 1969 působí na Ústavu biologie a lékařské genetiky 2. LF UK a FN Motol. Habilitovala se v roce 1991 a o rok později byla jmenována profesorkou. Má atestace z pediatrie a lékařské genetiky. V současnosti působí jako konzultantka na Oddělení klinické genetiky v Motole. Doc. MUDr. Václav Šmejkal, CSc., absolvoval 1. lékařskou fakultu UK v Praze v roce 1957. Pracoval v KUNZ a OUNZ Ústí nad Labem, od roku 1961 do 1969 ve Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii jako farmakolog. V roce 1968 jmenován docentem pro obor fyziologie Faculté des Sciences, Poitiers, Francie. Habilitoval se r. 1978 v Praze; v letech 1980–1982 byl mimořádným profesorem patofyziologie na Lékařské fakultě v Oranu v Alžírsku; r. 1983 byl v Praze jmenován docentem pro obor patofyziologie. |
Jaká byla tehdejší situace? Bylo rozdělení vítanou změnou?
Seemanová: Situace byla po válce komplikovaná: Vedle obětí bylo mnoho vysídlenců, emigrantů, imigrantů, kterým hrozily například infekční nemoci. Medicína naštěstí značně pokročila: objevila se antibiotika a nové vyšetřovací i léčebné metody. Rozdělení oborů bylo i reakcí na tuto poválečnou situaci. Důraz na pediatrii a hygienu byl v té době nesporně pokrokem a vítaným zlepšením péče o dětskou populaci i epidemiologii. Odrazilo se to ve sledovaných parametrech mortality, morbidity a léčebných úspěchů a prevence. Zkušení pediatři po dvaceti letech od změny názvu Fakulty dětského lékařství na 2. lékařskou fakultu začínají chybět, protože musí řešit atestační kursy, akce celoživotního vzdělávání.
Šmejkal: Byl jsem ve 3. ročníku, když se z mého ročníku odštěpila část kolegů, doc. Macek, prof. Lisá aj., a stali se studenty 2. lékařské fakulty v Motole. Sám jsem nastoupil na tuto fakultu v roce 1969. Velkou osobností fakulty byl prof. J. Houštěk, který ji proslavil i v zahraničí.
Jaké vnímáte rozdíly mezi třemi fakultami dnes? Dokážete si představit, že by se opět spojily dohromady?
Seemanová: Mám jen malý přehled o ostatních lékařských fakultách v Praze. Vím jen, že všechny mají dost co dělat. Sloučení? Možné by to bylo, našly by se klady i zápory. Ale menší celky jsou operativnější a flexibilnější, jsou více zainteresované na konkurenci a diskusi. Na menší fakultě jsme si také cenili individuálnějšího přístupu, bližších kontaktů s pacienty, učiteli i mezi sebou.
Šmejkal: Dnes není čas na to spojovat fakulty. Sporné je pouze to, zda a jak mnoho by mělo být zachováno to, co ji odlišovalo od jiných fakult, a to byla specializovaná péče o děti a dorost.
-DankaHumlová-
