Dalším „skokanem roku“ v hodnocení kvality výuky studenty se stal Ústav lékařské chemie a biochemie, vedený profesorem Jiřím Wilhelmem. Přinášíme vám nyní krátký pohled pana profesora na celou událost.
Zde naleznete odkaz na první článek o Ústavu jazyků.
Pane profesore, co pro vás znamená výrazný posun v hodnocení kvality vašeho pracoviště studenty?
Popravdě, já si myslím, že je to náhoda. A to z toho důvodu, že když se na to podíváte statisticky, tak ono těch studentů odpovědělo hrozně málo. Asi třetina. To je příliš malý vzorek. Takže, já si myslím, že příští rok můžeme klidně zase spadnout v pořadí zpátky. Protože tady tato naše pozice v tom hodnocení je dána spíše nahodile. Já už jsem o tom psal loni děkanovi, tehdy jsme totiž právě dopadli špatně. Napsal jsem mu dopis, že podle mne to není naše chyba, ale spíš otázka toho, jak se to počítá. A když se podíváte na ty rozdíly, tak ti, co byli jakoby pod mediánem, tak jejich odstup od těch nad mediánem byl strašně malý. Prostě – zatím není žádná statistika, která by potvrdila významnost těchto hodnocení. Ta čára nad mediánem a pod mediánem je vysoce arbitrární a ty výsledky nejsou statisticky přesvědčivé. Celé je to ještě markantnější u zahraničních studentů. Tam odpovídá asi jen 10 %.
Takže vás tedy to kladné hodnocení ani nijak nepotěšilo?
Tak, jako potěšilo. Určitě by se nám líbilo, kdyby studenti byli rádi, že děláme zajímavé přednášky. Ale bohužel si myslím, že toto současné hodnocení není výrazem takovéhoto jejich přesvědčení, ale že se jedná o pouhou statistickou nahodilost.
Nemyslíte si, že může být chyba třeba v tom, že je anketa vždy před zkouškou z určitého předmětu místo po ní? Někteří třeba nemusí důvěřovat anonymitě a bojí se kritisovat.
No, předtím to bylo tak, že to bylo dobrovolné a neodpověděl skoro nikdo, tak teď aspoň nějaké odpovědi už teda jsou. Kdyby to bylo, jak říkáte, až po zkoušce, tak se na to všichni vykašlou, protože už jim to nestojí za to. Ale pravda je, že já moc nevěřím na nějaké takové donucování někoho k něčemu. Tohle je spíš v zásadě o tom, že buď ti studenti o to mají zájem, anebo ne. Doufám, že časem přijdou na to, že tam pro ně je určitá zpětná vazba, a tedy že mohou tu výuku ovlivnit. K lepšímu samozřejmě. (smích) Spíš to prostě potřebuje tak pár let, než si na to ti studenti zvyknou, než se to celé zaběhne.
Součástí ankety je i známkování učitelů. Museli jste už z toho pro někoho vyvodit nějaké závěry, ať už v dobrém či ve zlém?
Nemáme takovou zkušenost, že by byl někdo hodnocen vyloženě negativně. Spíš je to tak, že je k nějaké osobě pár vyloženě negativních hlasů, které jsou vyváženy pár vyloženě positivními. Takže ten jeden člověk je třeba někým hodnocen vyloženě nadšeně, a vzápětí se dva nebo tři domluví, že ho nemají rádi, a napíšou na něj hodnocení negativní. Ale když se to pak vezme v průměru, tak to tak vychází plus minus neutrálně.
A jsou jednotliví pracovníci náležitě informováni o svých výsledcích?
Jo, jo, to, co my dostaneme z děkanátu, uveřejním na našich vnitřních stránkách, a každý se tam může podívat, jak dopadl.
Zavedli jste v poslední době do výuky nějaké novinky?
Tak, kvůli tomu hodnocení určitě ne. Ale samozřejmě, biochemie je dynamická věda, a v poslední době obzvlášť. Nakonec, kdo chodí na přednášky, tak moc dobře ví, že to, co je v učebnicích, je vždy zastaralé, a obzvlášť ty změny, které nastaly za posledních 5 let, jako třeba proteomika a metabolomika, to je tak rychlé, že se to do těch učebnic jen tak nedostane. Takže my se snažíme na základě nejrůznějších souborných review, které vycházejí, držet krok s tím vývojem, neboť naši studenti skončí s biochemií ve druhém ročníku, za 4 roky budou lékaři a v té době už bude staré i to, co slyšeli od nás. A kdybychom jim ještě říkali to, co je v těch zastaralých učebnicích, tak to by pak už byl naprostý středověk.
Doporučil byste nějakou českou literaturu, která má podle vás alespoň určitou úroveň?
Tak výborné review vychází např. v rámci Československé fyziologie. Ale zase to má tu nevýhodu, že je to většinou hodně specialisované.
A nějakou ucházející učebnici?
No, české moc ne, ale máme dobré anglické. Teď tady zrovna po ruce nic nemám, protože kolegyně si podle toho připravuje přednášku. Jsou to třeba učebnice 4 roky staré, které ale byly v době svého vydání alespoň vysoce aktuální. Jako rozumějte mi, udělat českou učebnici dá hrozně práce. Teď zrovna na první lékařské fakultě jednu chystají, u nás se na ni podílel pan profesor Pelouch. Dělali to dva roky, profesor Pelouch mezitím bohužel zemřel, ale ta kniha ještě pořád nevyšla. Takže, i když to vyjde příští nebo přespříští rok, tak to zase bude relativně zastaralé. Víte, já vůbec tedy na velké učebnice obecně moc nevěřím, obzvlášť v současné době, kdy ten vývoj spěje kupředu hrozně rychle. Teď je taková revoluční doba. Možná znáte ten oblíbený bonmot, že skončila doba logií a začala doba omik, tak jako, že už nefunguje biologie, ale máme genomiku, proteomiku, metabolomiku a hrozně rychle se to všechno mění. Ještě bych asi dodal, my se pokoušíme vybrat z kvant informací to, co má pro doktory zásadní význam. Navigujeme je v tom moři těch informací. Sehnat dnes nějaké informace není problém. Ale je problém, aby toho nebylo moc a aby to bylo aktuální. Víte, studenti jsou u nás bičováni tou anatomií, aby se učili všechno zpaměti, a pak mají pocit, že když se naučí zpaměti i biochemii, tak ji umějí. Ale to je smůla. (smích) Ale rozhodně by alespoň měli mít kvalitní informační zdroje.
Vrátím se ještě k anketě. Mohl byste uvést, co v hodnocení studenti nejvíce chválili, případně, co se jim naopak nelíbilo? Klidně i osobně u vás?
No, já nevím. Já jsem asi nebyl nějak moc populární. Neměl jsem ani moc positivních, ani moc negativních odpovědí. Ale určitě jsou vyučující, co je dráždí víc a co míň. Ale, když to vezmu, pokud je třetina těch, co hlasují, tak těch, co chtějí opravdu něco konkrétního uvést, těch je tak slabá desetina. Často jsou to prostě jen anekdotické výkřiky, které pak člověk těžko může brát v potaz. Někomu se něco líbí, někomu nelíbí – ale co má být.
Jakpak se za poslední roky vyvíjí účast na přednáškách?
No, já bych řekl, že za těch dvacet let, co jsem tady, tak je to víceméně stejné. Ale záleží taky na období semestru. Ze začátku chodí lidí více, pak přijdou na to, že to nepotřebují, a chodí jich míň, ke konci roku až výrazně.
Je v tom nějaký významný rozdíl mezi našimi a zahraničními studenty?
Jo, to je a výrazný. Zahraniční nechodí vůbec. Ale vážně. Třeba teď chodí jenom jeden. Prostě přednášíme jen pro jednoho člověka.
Čím myslíte, že to je?
Tak, jeden z faktorů bude i to, že většinou po druhém ročníku odcházejí zahraniční studenti studovat jinam.
Děkuji za rozhovor
jk
