The diffusion parameters of the extracellular space are altered in focal cortical dysplasias.

Vargova L, Homola A, Cicanic M, Kuncova K, Krsek P, Marusic P, Sykova E, Zamecnik J. Neurosci Lett. 2011 Jul 15;499(1):19–23. Epub 2011 May 20. IF: 2,055

V červenci vyšel v časopise Neuroscience Letters článek, který se věnuje problematice mechanismu vzniku epileptických záchvatů u pacientů s fokální kortikální dysplazií (FCD). Většina hypotéz týkajících se mechanismu vzniku záchvatů u těchto pacientů poukazuje na změny v synaptickém přenosu a gliovou dysfunkci. Neurony jsou ale schopny spolu komunikovat i extrasynaptickým přenosem, jehož vliv na epileptiformní aktivitu byl prokázán v experimentálních podmínkách. Extrasynaptický přenos je umožněn díky difúzi neuroaktivních substancí v extracelulárním prostoru (ECP). Byla tedy snaha stanovit difúzní parametry ECP ve vzorcích neokortikální lidské tkáně, především hodnoty extracelulárního objemu a tzv. tortuozity, která odráží množství difúzních překážek v ECS. Korelace naměřených hodnot difúzních parametrů ECP a jednotlivých histologických typů FCD (FCD I, II) prokázala zvýšení tortuozity u obou typů FCD (větší u FCD II), i když byl extracelulární objem byl u FCD I nezměněn a u FCD II dokonce větší než u kontrolní, nedysplastické tkáně. Zvýšení hodnot tortuozity naznačuje ztíženou extracelulární difúzi v dysplastických oblastech kůry, což může vést k protrahované aktivaci neuronů excitačními látkami, uvolněnými během synaptické aktivity, a přispívat tak ke vzniku epileptických záchvatů u pacientů s FCD.
 
Autorce článku, doc. MUDr. Lýdii Vargové, Ph.D., z Ústavu neurověd, jsme položili otázku, zda je možné následující zjištění využít například pro vývoj nových léčiv či terapeutických postupů pro pacienty s epilepsií:
Ano, poznatek o ztížené difúzi látek v ECP je z hlediska vývoje nových léčiv velmi důležitý, především vzhledem k tomu, že do značné míry vysvětluje neúčinnost běžně podávaných antiepileptik u pacientů s korovou dysplázií (tato patologie je jednou z nejčastějších příčin farmakorezistentní epilepsie). Jestliže tedy zkombinujeme obvyklou léčbu s podáváním látky, která dokáže snížit množství difúzních bariér v extracelulárním prostoru (např. enzymy degradující extracelulární matrix), bude léčivo lépe pronikat do dysplastické tkáně a dá se předpokládat, že jeho účinek bude podstatně lepší.
 
-im-

Vytvořeno: 16. 1. 2012 / Upraveno: 7. 1. 2019 / prof. MUDr. Radek Špíšek, Ph.D.