Vargova L, Homola A, Cicanic M, Kuncova K, Krsek P, Marusic P, Sykova E, Zamecnik J. Neurosci Lett. 2011 Jul 15;499(1):19–23. Epub 2011 May 20. IF: 2,055
V červenci vyšel v časopise Neuroscience Letters článek, který se věnuje problematice mechanismu vzniku epileptických záchvatů u pacientů s fokální kortikální dysplazií (FCD). Většina hypotéz týkajících se mechanismu vzniku záchvatů u těchto pacientů poukazuje na změny v synaptickém přenosu a gliovou dysfunkci. Neurony jsou ale schopny spolu komunikovat i extrasynaptickým přenosem, jehož vliv na epileptiformní aktivitu byl prokázán v experimentálních podmínkách. Extrasynaptický přenos je umožněn díky difúzi neuroaktivních substancí v extracelulárním prostoru (ECP). Byla tedy snaha stanovit difúzní parametry ECP ve vzorcích neokortikální lidské tkáně, především hodnoty extracelulárního objemu a tzv. tortuozity, která odráží množství difúzních překážek v ECS. Korelace naměřených hodnot difúzních parametrů ECP a jednotlivých histologických typů FCD (FCD I, II) prokázala zvýšení tortuozity u obou typů FCD (větší u FCD II), i když byl extracelulární objem byl u FCD I nezměněn a u FCD II dokonce větší než u kontrolní, nedysplastické tkáně. Zvýšení hodnot tortuozity naznačuje ztíženou extracelulární difúzi v dysplastických oblastech kůry, což může vést k protrahované aktivaci neuronů excitačními látkami, uvolněnými během synaptické aktivity, a přispívat tak ke vzniku epileptických záchvatů u pacientů s FCD.
Autorce článku, doc. MUDr. Lýdii Vargové, Ph.D., z Ústavu neurověd, jsme položili otázku, zda je možné následující zjištění využít například pro vývoj nových léčiv či terapeutických postupů pro pacienty s epilepsií:
Ano, poznatek o ztížené difúzi látek v ECP je z hlediska vývoje nových léčiv velmi důležitý, především vzhledem k tomu, že do značné míry vysvětluje neúčinnost běžně podávaných antiepileptik u pacientů s korovou dysplázií (tato patologie je jednou z nejčastějších příčin farmakorezistentní epilepsie). Jestliže tedy zkombinujeme obvyklou léčbu s podáváním látky, která dokáže snížit množství difúzních bariér v extracelulárním prostoru (např. enzymy degradující extracelulární matrix), bude léčivo lépe pronikat do dysplastické tkáně a dá se předpokládat, že jeho účinek bude podstatně lepší.
-im-