Kujal P, Chábová VČ, Vernerová Z, Walkowska A, Kompanowska-Jezierska E, Sadowski J, Vaňourková Z, Husková Z, Opočenský M, Skaroupková P, Schejbalová S, Kramer HJ, Rakušan D, Malý J, Netuka I, Vaněčková I, Kopkan L, Cervenka L. Clin Exp Pharmacol Physiol. 2010 Dec;37(12):1159–69. doi: 10.1111/j.1440-1681.2010.05453.x. IF: 1.936
Studie z Clinical and experimental pharmacology and physiology, kterou vám nyní předkládáme, srovnávala efekt RAS-dependentní a RAS-independentní antihypertenzní terapie na progresi chronického ledvinného selhání po 5/6 renální ablaci u Ren-2 transgenních potkanů. RAS dependentní terapii představovala kombinace trandolaprilu (ACE inhibitor) a losartanu (antagonista receptoru pro angiotensin-II) a RAS-independentní kombinace labetalolu (sympatolytikum působící na alfa i beta receptorech) s hydrochlorothiazidem a furosemidem (diuretika). Oba zmiňované způsoby léčby napomáhaly stejnou měrou k normalizaci krevního tlaku a zlepšovaly míru přežití, působily jako prevence srdeční hypertrofie a glomerulosklerózy. Výsledky studie tedy naznačují, že míra renoprotekce a kardioprotekce je závislá na výši krevního tlaku a není ovlivněna typem antihypertenzní terapie.
Prof. MUDr. Luděk Červenka, CSc., nám prozradil, jaká antihypertenziva jsou dnes běžně podávání pacientům s chronickým ledvinným selháním:
Ona je to sice otázka pro naše klinické kolegy, ale dle všech nefrologických doporučení je léčba antihypertenzivy, která zasahují do aktivity RAS, doporučována jako zlatý standard pro zpomalení progrese chronické renální insufiece, a to jistě platí. Avšak já si myslím, že tato studie prokázala, že nejdůležitější je v oblasti zpomalení progrese chronické renální insuficience normalizace krevního tlaku. Zjednodušeně řečeno, „čím níže, tím lépe“, a právě naše studie ukazuje, že pokud jste schopni znormalizovat krevní tlak do jasně normotenzního rozmezí, tak je vlastně skoro jedno, jaká antihypertenzíva použijete.
-mk-
