Clinical and in silico evidence for and against pathogenicity of 11 new mutations in the MPZ gene.

Brožková D, Mazanec R, Haberlová J, Sakmaryová I, Seeman P. Clin Genet. 2010 Apr 20. IF: 3.304

Pracovníci DNA laboratoře Kliniky dětské neurologie publikovali v prestižním časopise Clinical Genetics (IF: 3.304) svoji původní práci, v níž se zabývali genetikou syndromu Charcot-Marie-Tooth. V jedenácti rodinách s Charcot-Marie-Tooth identifikovali u pacientů různé mutace v genu MPZ (myelin protein zero). Na základě dalších vyšetření označili v osmi rodinách příslušnou mutaci v genu MPZ za kauzální, ve dvou rodinách za pravděpodobně pouhý polymorfismus, který byl prokázán i u zdravých rodinných příslušníků. Interpretaci významu poslední mutace V46M považují za diskutabilní.

 
Autorkou článku je MUDr. Dana Brožková, která na uvedeném pracovišti studuje v doktorském studiu pod vedením doc. MUDr. Pavla Seemana, Ph.D. Věnuje se výzkumu genetiky a patogeneze syndromu Charcot-Marie-Tooth v rodinách s nejasnou příčinou. Více se můžete dozvědět z odpovědí dr. Brožkové na několik otázek:
 
Jak dlouho se na klinice věnuje pozornost výzkumu Charcot-Marie-Tooth?
DNA laboratoř začala vznikat při Klinice dětské neurologie již v roce 1997. Její hlavní náplní je vyšetřování příčin dědičné neuropatie CMT u našich pacientů. Jde o jediné pracoviště v ČR, které provádí DNA vyšetření pacientů s dědičnou neuropatií, což umožnilo shromáždit velmi cenný soubor pacientů, vzorků, dat a zkušeností, které prospívají jak pacientům, tak lékařům neurologům a genetikům, a umožňuje to zkoumat nové skutečnosti. Její zakladatel, doc. MUDr. Pavel Seeman, Ph.D., díky atestaci z neurologie a genetiky může poskytnout odborné konzultace pacientům. Máme tak větší šanci cílit vyšetření již na konkrétní geny a u velké části pacientů odhalit mutaci zodpovědnou za jejich onemocnění. Důležitá je i přítomnost dalších kolegů neurologů v našem týmu, jako jsou MUDr. Radim Mazanec, Ph.D., z dospělé neurologie a MUDr. Jana Haberlová, Ph.D., kteří jsou nezastupitelní při EMG vyšetření.
V laboratoři probíhá kromě diagnostiky také řada výzkumných projektů financovaných z grantů. Cílem je objasnit nové molekulární příčiny CMT a zlepšit a zefektivnit DNA diagnostiku pacientů s dědičnou neuropatií.
 
CMT – o jaké onemocnění se jedná? Jak je časté?
Dědičná neuropatie CMT je nejčastější geneticky podmíněné nervosvalové onemocnění a v ČR postihuje odhadem 4000 lidí. Pojmenování Charcot-Marie-Tooth je odvozeno podle svých objevitelů, kteří ji poprvé současně popsali v roce 1886. Projevuje se progresivní distální svalovou slabostí a atrofiemi na dolních, a později většinou i na horních končetinách, chyběním reflexů a distální poruchou citlivosti. Jako první příznak se většinou objevuje zakopávání, později to mohou být i deformity nohou jako pes cavus s kladívkovými prsty. Dědičné neuropatie jsou velice klinicky a geneticky různorodé a příznaky se mohou lišit nejen mezi rodinami se stejným typem, ale i v rámci jedné rodiny. CMT není smrtelné onemocnění a nezkracuje délku života, ale významně ovlivňuje jeho kvalitu.
 
Co víme o jeho patogenezi?
Patogeneze onemocnění CMT je jen částečně objasněná. V současné době je známo více než 40 genů, jejichž mutace způsobují onemocnění CMT. Základní dělení CMT je na demyelinizační a axonální typ. U demyelinizačního typu je primárně postižen myelinový obal nervu (Schwannova buňka) a jsou výrazně snížené rychlosti vedení periferním nervem. Axonální typ postihuje přímo nervové vlákno a rychlosti vedení bývají sníženy až sekundárně.
 
Co je dlouhodobě cílem vašeho výzkumu CMT?
Objasnění příčin CMT, včetně nových genových poruch a nových zodpovědných genů, zlepšení a zefektivnění diagnostiky klinické i molekulárně genetické. V současné době je léčba pouze symptomatická, proto včasná diagnostika umožňuje vhodnou rehabilitační a ortopedickou péči. Pokud známe kauzální mutaci v dané rodině, můžeme nabídnout v případě zájmu i prenatální diagnostiku nebo nověji spíše preimplantační diagnostiku.
 
Co je tématem vašeho doktorského studia?
Mou hlavní náplní je hledání příčin CMT u rodin, kde i po vyšetření nejčastějších genových poruch zůstává příčina CMT nejasná. V těchto rodinách je potřeba mít u všech členů jasné klinické a EMG vyšetření, a poté se dělá vazebná analýza s využitím SNP čipové genotypizace. Vazebná analýza pomůže určit, které oblasti DNA se dědí s onemocněním, a v nich potom pátrat po mutacích v již popsaných genech, případně v nových genech ještě nepopsaných u CMT.
 
Jaké jsou vaše dosavadní výsledky?
Hlavním nálezem je kauzální mutace v genu EGR2 u rodiny CMT. Tento gen je již popsaný jako možná příčina CMT, ale standardně se nevyšetřuje. Vazebná analýza ukázala vazbu k více oblastem DNA, ale po vyloučení dalších již popsaných genů se objevila právě mutace v EGR2 genu, kterou mají všichni postižení v této rodině.
 
Věnuje se v DNA laboratoři Kliniky dětské neurologie pozornost i jinému tématu? Jakému?
Jako nový projekt jsme provedli homozygotní mapování u pacientů romského původu s časnou hluchotou. Homozygotní oblast u jedné rodiny se překrývala s oblastí pro hluchotu DFNB49 a otestováním genu v této oblasti jsme našli kauzální mutaci, která byla již dříve popsána u 6 rodin z Pákistánu. Stejnou mutaci jsme našli ještě u dalších dvou romských rodin, a můžeme ji tak pokládat za důležitou příčinu dědičné recesivní hluchoty u Romů v České republice, ale pravděpodobně i jinde.
 
Jaké jsou plány laboratoře do budoucna?
Námětů na další práci je rozhodně dostatek, bohužel naše plány a budoucnost zkřížil nedávný příkaz ředitele FNM na odebrání DNA diagnostiky CMT z naší kliniky. Přesto bychom uvítali zájem budoucích doktorandů, kteří by se chtěli věnovat výzkumu v oblasti dědičných neuropatií i hluchoty. Objevují se nové, ještě nedávno nemyslitelné možnosti, jako např. použití celogenomového sekvenování, díky němuž je možné si vybrat konkrétní oblasti genomu, celé je přečíst a pátrat v nich po kauzálních mutacích.
 
Na fotografiích členové týmu DNA laboratoře Kliniky dětské neurologie.
 
-az-

Vytvořeno: 15. 6. 2011 / Upraveno: 7. 1. 2019 / prof. MUDr. Radek Špíšek, Ph.D.