Hospodářské noviny a server iHNed přinesly ve středu rozhovor s premiérem Rusnokem, ve kterém obhajoval snížení rozpočtové částky věnované výzkumu. O akademickém výzkumu doslova řekl: „Výsledky jejich práce převedené do praxe, které by přinesly peníze, jsou žalostné“. Celý rozhovor zde.
Přinášíme krátkou reakci proděkana pro vědu 2. LF.
Ne, pane premiére.
Základní i aplikovaný (v případě lékařských fakult a nemocnic klinický) výzkum je všude na světě závislý na státní podpoře. Ví to každý, kdo se v této oblasti pohybuje. Hledání genetických příčin vzniku leukemie prostě nikdo jiný platit nebude, snad s vzácnou výjimkou bohatého filantropa. Pokud však nebudeme znát, jak a proč leukemie vzniká, nikdy ji nebudeme umět přesně diagnostikovat a účinně léčit. Zjednodušeně řečeno, s klinickým výzkumem zůstaneme po boku Německa nebo Holandska (kam jsme se za posledních 20 let probojovali), bez něho se staneme v medicíně banánovou republikou.
Fráze o tom, že si mají vědci na sebe vydělat prodáváním svých patentů, patří do klasické výzbroje populistických politiků v Čechách. Mezi ně se svými prohlášeními v posledních dnech zařadil i český tříměsíční premiér na jedno použití. Odebrat peníze „neefektivním“ vědcům v Akademii věd a na vysokých školách, a přidat je na rozvoj průmyslových inovací. Přeloženo do běžného jazyka s využitím dosavadních zkušeností to znamená omezit podporu skutečného výzkumu a ještě zvýšit podíl peněz tunelovaných „šikovnými“ jednotlivci. Zatímco efektivitu výzkumu lze všude ve světě spolehlivě měřit výstupem v podobě mezinárodně citovaných publikací, snahy o přelití prostředků do soukromých firem na rozvoj „inovací“ a „patentů“ nutně končí neprůhlednou strukturou přímo vybízející ke korupci, protože patentovat lze v podstatě cokoli. Za finance investované do základního a klinického výzkumu si společnost kupuje lepší diagnostiku a léčbu pro sebe a své potomky, co si kupujeme za finance vložené do vývoje soukromé firmy? Premiér to korunoval výrokem o tom, že nejlepší by bylo za všechny peníze nakoupit tablety prvňákům, a tím definitivně zajistit rozvoj znalostní ekonomiky.
Zajímavé na celém extempore jsou snad jen dvě věci. Zaprvé, že vždy, když už se domníváme, že to s úrovní politiků nemůže být horší, dočkáme se příjemného překvapení: ano, může! A zadruhé, že člověk, dosazený na místo premiéra bez jakéhokoli mandátu voličů, může za sebou zanechat libovolnou spoušť.
Jan Trka
