Noc Fakulty proběhla letos premiérově jako závěrečná akce Vědecké konference 2. lékařské fakulty. Za organizační tým velmi děkujeme za příležitost ji uspořádat. Součástí byla řada seminářů a několik přednášek od předních osobností žurnalistiky. Proč se Noc fakulty konala a co bylo jejím cílem, vysvětluje Drahomír Kolenčík, místopředseda studentské komory AS 2. LF UK.
Téměř s jistotou můžeme říct, že všichni medici prošli anebo projdou obdobím, kdy se vše točí jenom okolo školy a chvíle na naší alma mater nejsou zrovna ty „zlaté časy vysokoškolského studia“, o kterých nám vyprávěli naši rodiče. Týdny, dokonce měsíce jsme chyceni v pasti učebnic pod hrozícím nebezpečím zkouškového období. Po chvílích umořujících strastí a zoufalství a – přinejmenším občasného – strachu konečně překonáte překážku a na další čas (semestr nebo blok) jste zase volní. A tak dále dokola a dokola. Po čase se může stát, že životní hodnoty se měří podle toho, jestli jste pokořili další zkoušku a naučili se další kapitolu.
A co je cílem? K čemu všechno toto „nutné zlo“? Dle zpráv České lékařské komory a novin se nemůžeme těšit na nic pěkného, alespoň v případě českého zdravotnictví. Pro mnohé je to důvod kontroverzního odchodu. Není se čemu divit, problematická situace s velkou setrvačností se zdá nezměnitelná, hlavně z pozice studenta anebo mladého sekundáře. Zdá se pak logická volba ještě víc se „zavřít“ do medicíny, která je příjemná, není kontroverzní. Primum non nocere určitě nikoho nepohorší.
Prof. Lischke to řekl velmi výstižně, když mluvil o odpovědnosti členů ČLK za zvolenou reprezentaci. Poznámku trefně směřoval na členy lékařské komunity. To zajímavě odporuje pocitu ze situace ve zdravotnictví, která, jak bylo zmíněno výše, vypadá neřešitelně. Najednou nacházíme alespoň jeden aspekt, který může i řadový člen ČLK ovlivnit. Otázka je, jestli jich není více.
V druhé debatě večera s Erikem Taberym, šéfredaktorem Respektu, jsme slyšeli otázku: „Proč je v mediích tak nenávistně psáno proti doktorům?“ Odpověď směřovala na každých pár let se opakující kampaň za zvýšení platů ve zdravotnictví (zdali je oprávněná a je-li vedená dobře, přenechávám jiným diskusím). S jinými společenskými tématy odborná veřejnost není s to přijít.
Všechny popsané aspekty dokreslují situaci. Medicína jako taková není pouze vědecká disciplína a její jedinou podkategorií není evidence based medicine. Právě více než ostatní vysoce kvalifikované disciplíny je spojená se společností, a tudíž i její problémy, potažmo řešení, se musí odehrávat veřejně. Jako součást nebo budoucí součást odborné komunity nesmíme proto získat pocit, že záleží pouze na počtu odléčených pacientů, a jako studenti nesmíme dostát dojmu, že záleží jen na větším počtu naučených anatomických struktur, příznaků cystické fibrózy anebo farmak. Stejně tak nemůžeme čekat, že žít ve věži ze slonoviny a být neutrální nám přinese kýžený výsledek zvýšení platů nebo nějaké systémové změny. Zvláště když každých pár let jsme ochotni uctívanou neutralitu porušit a vytáhnout na křížovou výpravu.
To je odpověď na počáteční otázku: Co bylo cílem Noci fakulty?
Chtěli jsme dát našim kolegům možnost odtrhnout se od stereotypu medicíny a nahlédnout na problémy jiným úhlem. Pevně věříme, že se nejednalo o jednorázovou událost a že se společenské problematice medicíny jako akademická obec začneme více věnovat.
Drahomír Kolenčík, místopředseda studentské komory AS 2. LF UK
