Doc. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D.

Doc. Šumník pracuje na Pediatrické klinice UK 2. LF. Dne 17. 5. 2007 obhájil habilitační práci s názvem „Heterogenita diabetes mellitus v dětském věku“ před vědeckou radou fakulty a habilitační řízení bylo postoupeno kolegiu rektora, které návrh na jmenování schválilo. Měla jsem možnost položit panu docentovi několik otázek:
 
Co si má člověk představit pod názvem vaší habilitační práce? V čem spočívá ona heterogenita diabetu v dětském věku?
Práce pojednává o různé etiologii dětského diabetes mellitus. V dětském věku se, snad s výjimkou novorozeneckého diabetu, nevyskytují nějaké specifické typy diabetu, ale proti dospělým se liší zastoupení jednotlivých typů. Více než 95 % dětí má cukrovku 1. typu. Na druhém místě z hlediska prevalence je tzv. MODY diabetes, autozomálně dominantní typ diabetu daný mutacemi genů kódujících různé struktury ovlivňující funkci beta buňky. Diabetes 2. typu je u českých dětí stále poměrně vzácný.
Habilitační práci jsem rozdělil do šesti tematických částí. První se věnuje epidemiologii diabetu 1. typu u dětí, druhá se zaměřila na genetiku diabetu 1. typu, další byla o vlivech zevního prostředí, které ovlivňují riziko vzniku diabetu u dětí, čtvrtá se týkala sdružených autoimunitních onemocnění, které se s diabetem 1. typu asociují, a o geneticky podmíněném riziku jejich vzniku. Pátá část byla o MODY diabetu a jeho genetice a konečně poslední šestá část o novorozeneckém diabetes mellitus způsobeném mutacemi genů kódujících kaliový kanál beta buňky. I díky našim pacientům se stupeň znalostí za poslední léta v této oblasti značně rozšířil.
 
Jak dlouho se věnujete studiu diabetu u dětí?
Já jsem nastoupil do Motola na podzim roku 1996 a na oddělení 3B, což je oddělení, které se věnuje dětské diabetologii a endokrinologii, pracuji od roku 1997. Takže vlastně už 10 let.
 
Kterou lékařskou fakultu jste absolvoval?
Absolvoval jsem 2. lékařskou fakultu, po promoci jsem nastoupil na Dětské oddělení Nemocnice v Rakovníku, pak jsem pracoval asi rok a půl v Příbrami na Dětském oddělení, a následně – těsně před atestací – jsem nastoupil na tehdejší II. dětskou kliniku v Motole.
 
Kdy jste se rozhodl pro akademickou dráhu?
No..., rozhodnutí je jedna věc a zevní faktory jsou věc druhá . Já jsem nepřišel do Motola s tím, že budu dělat akademickou kariéru. Chtěl jsem dělat zajímavou medicínu a na dětských odděleních okresních nemocnic bylo spektrum onemocnění poměrně úzké a všichni zajímaví pacienti se odesílali dál na vyšší pracoviště. Chtěl jsem se ještě něco naučit, přihlásil jsem se tedy na výběrové řízení do Motola a netušil jsem, že budu vybrán. Nastoupil jsem na místo sekundáře a práce se mi líbila, než jsem pochopil, že kromě toho, že se budu starat o pacienty, jak nejlépe umím, se ode mne očekávají ještě další, řekněme vědecké věci. Já jsem dřív nedělal žádnou vědeckou činnost, na fakultě jsem byl nepříliš aktivní student . Ale ke svému překvapení jsem zjistil, že mě to celkem baví, a začaly mě napadat i různé vlastní projekty, které jsme pak společně s Ondřejem Cinkem (as. Pediatrické kliniky, Laboratoř molekulární genetiky – pozn. aut.) zkusili realizovat a vytvořili společně s dalšími spolupracovníky tým, kterému se za poslední roky podařilo publikovat řadu poměrně zajímavých věcí. Takže asi tak to bylo s mým „rozhodnutím“ stát se akademickým pracovníkem.
 
Jakou část vaší práce tvoří výuka a co vám to přináší?
Co se týče času, tak musím říct upřímně, že těžištěm mé práce je práce s pacienty, což mě baví a přináší uspokojení, ale asi to není optimální náplň pro akademického pracovníka na plný úvazek. Výuka studentů je pro mne vítaná změna, přináší mi setkávání s novými lidmi a myšlenkami, studenti jsou kreativní, povětšinou bystří a nikdy nás učitele nenechají stagnovat. A to je dobře.
 
Prozradíte něco z osobního života? Například kde jste se narodil, jak vypadá vaše rodina?
Myslím, že jsem celkem normální Šumník . Narodil jsem se v Úpici, což je městečko ve východních Čechách (vyrůstali zde mj. bratři Čapkové – pozn. aut.). Ještě na fakultě jsem se oženil, v šestém ročníku se nám narodila dcera Kateřina, které je teď už 14 let, a máme ještě desetiletého syna Jakuba. Manželka Pavlína vyučuje na Pedagogické fakultě.
 
Čemu se věnujete ve volném čase?
Rád jezdím na kole s rodinou nebo s přáteli, poslední dobou o prázdninách ve větší skupině do Rakouska nebo do Německa. Také rádi lyžujeme. Hodně mě baví hudba, chodíme na koncerty a posloucháme zejména klasickou hudbu. No a pak se věnuji svým dětem, které občas potřebují pomoci s úkoly nebo si jen tak něco zahrát.
 
Děkuji za rozhovor.
-jr-