Legislativa upravující specializační vzdělávání

Přehled základní legislativy upravující specializační vzdělávání lékařů a zubních lékařů:
 

• veřejnoprávní smlouva mezi Ministerstvem zdravotnictví České republiky a Univerzitou Karlovou v Praze,
• zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 4. 2004 (novela výše uvedeného zákona je označena č. 67/2017 Sb., s účinností od 1. 7. 2017),
• vyhláška č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 7. 2009 (novela uvedené vyhlášky je označena č. 361/2010 Sb., s účinností od 1. 1. 2011), další změny uvádí Vyhláška č. 286/2013 Sb., s účinností od 2. 10. 2013, a Vyhláška č. 8/2014 Sb., s účinností od 1. 2. 2014,
• nařízení vlády č. 184/2009 Sb. – o stanovení výše úhrad za zkoušky, s účinností od 1. 7. 2009, novela nařízení vlády pod č. 225/2011 Sb.,
• vyhláška č. 188/2009 Sb. – o atestační zkoušce, aprobační zkoušce a závěrečné zkoušce certifikovaného kurzu a o postupu k ověření znalostí českého jazyka pohovorem lékařů, zubních lékařů a farmaceutů (o zkouškách lékařů, zubních lékařů a farmaceutů), s účinností od 1. 7. 2009,
• věstník MZ ČR, roč. 2013 ze dne 22. 1. 2013 – úpravy vzdělávacích programů základních oborů a certifikovaných kurzů (nástavbových oborů) lékařů,
• věstník MZ ČR, částka 5, Září 2013,
• věstník MZ ČR, částka 5, Květen 2015 – vzdělávací programy základních oborů angiologie, dětská a dorostová psychiatrie, dětská neurologie, pracovní lékařství, urgentní medicína a neurochirurgie.