Spatial navigation testing discriminates two types of amnestic mild cognitive impairment.

V září 2009 vychází v Behavioural Brain Research článek MUDr. Jana Laczó a dalších pracovníků Neurologické kliniky dospělých. Na fotografii jsou autoři uvedené publikace, zleva: Mgr. Kamil Vlček, Ph.D., MUDr. Martin Vyhnálek, doc. MUDr. Jakub Hort, Ph.D., a MUDr. Jan Laczó.
 
Hlavního autora jsme poprosili o pár slov ke zmiňované publikaci a položili mu několik otázek pro přiblížení práce Kognitivního centra.
 
O&nbsp čem jste psali v uvedené publikaci?
Publikace navazuje na článek doc. MUDr. Jakuba Horta, Ph.D., z roku 2007, kde jsme prokázali postižení prostorové orientace u pacientů s poruchami paměti ještě před vznikem demence. K vyšetření prostorové paměti jsme použili námi vyvinutou lidskou analogii Morrisova vodního bludiště pro potkany. V současné publikaci jsme tuto pro vznik demence rizikovou skupinu pacientů rozdělili na dvě podskupiny dle typu postižení paměti: 1) s poruchou ukládání a uchovávání nových informací – s poruchou paměti hipokampálního typu typickou pro Alzheimerovu chorobu a 2) s izolovanou poruchou vybavování z paměti způsobenou dysfunkcí jiných mozkových struktur. Zjistili jsme, že skupina pacientů s postižením paměti hipokampálního typu má výrazněji postiženou prostorovou orientaci, a to do té míry, že se podobá pacientům s Alzheimerovou chorobou. Prokázali jsme, že testování prostorové orientace může odhalit pacienty, kteří mají vyšší riziko rozvoje Alzheimerovy choroby.
 
Využíváte v praxi uvedené testování pacientů s poruchou paměti?
Ano, pacienti, kteří projdou ambulancí našeho Kognitivního centra, jsou odesláni na neuropsychologické vyšetření k provedení MRI mozku a na genetické náběry. Pacienti, u kterých je podezření na počínající Alzheimerovu chorobu, jsou následně odesláni k vyšetření do Laboratoře prostorové kognice. Tyto pacienty se snažíme dlouhodobě sledovat, retestovat po roce a stanovit riziko rozvoje demence.
 
Čím se (obecně, nejen v článku) zabýváte jako tým Kognitivního centra?
V našem Kognitivním centru se zabýváme časnou diagnostikou a léčbou kognitivních poruch u pacientů s demencí především Alzheimerova typu a u pacientů v riziku rozvoje demence. V rámci výzkumu testujeme biomarkery (indikátory) Alzheimerovy choroby umožňující časnou diagnózu ještě před rozvojem demence. Vyvinuli jsme nové testy prostorové a epizodické paměti, které vycházejí z výzkumu na zvířatech, a také testy emocí a čichu. Dále používáme námi vytvořenou neuropsychologickou baterii testů, magnetickou rezonanci mozku s měřením objemu specifických mozkových struktur, stanovení markerů neurodegenerace v mozkomíšním moku, genetické testování atd. Na rozvoji našich testů spolupracujeme s Akademií věd a americkými pracovišti.
 
Má vaše práce nějaká úskalí, na která si stýskáte (papírování, granty...)?
I když se v posledních letech začíná klást důraz na důležitost vědecké práce, tak stále ještě často přetrvává představa, že výzkum není plnohodnotný práci klinické a nevyžaduje tolik úsilí. Dobrá zpráva je, že administrativa grantů se postupně zjednodušuje.
 
Myslíte si, že byste uvítali zájem pregraduálních studentů?
Ano, zájem pregraduálních studentů velmi vítáme, zvláště těch, kteří mají zájem o kognitivní neurologii a chtěli by se v budoucnu věnovat částečně i vědecké práci. Ideální by bylo, pokud by s námi chtěli i dále pokračovat v rámci doktorského studia a zapojit se do práce našeho týmu. V současné době máme již několik studentů, kteří s námi spolupracují – vyšetřují prostorovou kognici, měří objemy hipokampů atd.
 
Pár řádků o MUDr. Janovi Laczó:
 
Doktor Laczó, ač se to podle jména nezdá, pochází z Prahy. Na 2. lékařskou fakultu přišel jako absolvent medicíny do doktorského studia Neurověd, které nyní úspěšně dokončuje. Pracuje v Kognitivním Centru FN Motol, kde vede Laboratoř prostorové kognice a podílí se úvazkem na grantu jako vědecký pracovník, přičemž současně působí na částečný úvazek jako klinický lékař na Neurologické klinice dospělých. Loni v létě absolvoval sedmitýdenní stáž na specializovaných neurologických pracovištích v Londýně (National Hospital for Neurology and Neurosurgery, St Thomas’ Hospital a Moorfields Eye Hospital). Do budoucna by ve své profesi rád kombinoval vědeckou, pedagogickou a klinickou práci. A proč se rozhodl věnovat se právě neurologii? „Mozek mě zaujal již na počátku studia medicíny a pro neurologii jsem se definitivně rozhodl ve čtvrtém ročníku. Snaha o pochopení těch nejsložitějších mechanismů fungování lidské mysli mě pak logicky přivedla ke kognitivní neurologii“, říká doktor Laczó.
 
Mnohem více o své práci, metodách a jejich využití mi pověděl během mé redaktorské návštěvy, která byla velmi zajímavým výletem do světa vědního oboru pěstovaného na naší fakultě. Přeji další úspěchy a děkuji za věnovaný čas.
 
-az-