Ondřej Lukáč, kandidát do akademického senátu 2. LF UK, představuje své názory a vize.
Když jsem v nedávné době nahlas uvažoval o tom, že se možná pokusím stát se členem akademického senátu naší fakulty, tak se mě přítomná spolužačka zeptala, co změním, pokud se stanu senátorem. No to je přece jednoduché – nižší daně, levnější pivo, šálek kávy ke každé přednášce atd. Ne, já vám nebudu slibovat, co všechno změním. Akademický senát je kolbiště, na kterém jsem ještě nestál, a slibovat, že zařídím to a to, by mi přišlo bláhové. Co vám můžu slíbit, je to, že tam budu dřít a volebním obdobím nepropluji, ale budu bojovat za to, v co věřím. Co to ale je? Když volím do našeho parlamentního senátu, tak taky nečtu sliby kandidátů, ale zajímají mě jejich názory a co jsou vlastně vůbec za lidi. Pokusím se vám tedy v tomto textu nabídnout svůj náhled na fakultu a výuku, abyste se mohli rozhodnout, zda jsem tím pravým kandidátem právě pro vás.
Nejdříve bych chtěl obecně zdůraznit, že si krom pracovitosti zakládám na dobré komunikaci. Winston Churchill kdysi cynicky prohlásil, že demokracie končí vhozením lístku do urny. Já bych byl rád, pokud by tomu tak nebylo. Myslím si, že by senát měl více souznít se studenty a nebýt jen anonymní institucí. Přišlo by mi tedy správné, pokud by se jednou za semestr pořádala veřejná debata se členy senátu, kde by všichni studenti mohli mít možnost se vyjádřit k činnosti senátu a dění na fakultě. Např. loni se projednávalo přejmenování fakulty a přijde mi zvláštní, že se k tomu nekonala širší veřejná diskuse.
První tři roky našeho studia představují tzv. teoretické obory. Není žádným tajemstvím, že slabinou těchto ústavů je problém sehnat dost vyučujících, potažmo kvalitních vyučujících. Sami uznáte, že tohle se dá z pozice senátora vyřešit jen těžko. Přesto mám určitou ideu k této fázi... Je to přeci jen období, které by mělo medikovi dát to potřebné penzum informací a dovedností pro následnou klinickou výuku. Naše studium má oproti třeba humanitním oborům tu výhodu, že nabízí určitou koncepci. Anatomie, fyziologie, patofyziologie a interna na sebe přece logicky navazují. Tento vztah podle mě celkem funguje, ačkoli se určitě dá na všem zapracovat (a třeba systém studentských přednášek na fyziologii pil a pije krev mnoha z nás), ale myslím si, že by se mělo zapracovat i na těch dovednostech – od těch ryze praktických, jako je odběr krve, přes komunikaci s pacienty po práci s nemocničním informačním systémem. To jsou podle mě důležité dovednosti, které by měl mít medik osvojené už v první polovině studia, a myslím, že by se na tom mělo pracovat intenzivněji. Spousta z našich spolužáků je natolik zodpovědná, že se na tom snaží zapracovat ve svém volném čase, a myslím si, že by měli být za svou snahu odměněni krom nabytých zkušeností i kredity nebo zvýhodněním při konkurzu na Erasmus.
Co bych pak chtěl nabídnout studentům vyšších ročníků? Opět nečekejte žádné revoluce, jestli toužíte po zrušení přednášek, tak nejsem kandidát pro vás. Vždy jsem spíše pro evoluci než revoluci. Osobně mě ovšem fascinuje hlavně myšlení lékaře, dělání rozhodnutí a včasné rozpoznání problémů. V tuhle chvíli je podle mě výuka velice často zaměřena na skupiny chorob a jejich příznaky. Já bych byl rád, pokud by se nabídnul v širší míře než doposud i opačný pohled – od pacienta a jeho příznaků k řešení. Přijde pacient s bolestí břicha, co uděláte? Sanitka přiveze pacienta v bezvědomí, co uděláte? Rád bych, aby se výuka v mnohem větší míře vedla i tímto směrem ve formě kazuistických seminářů, studentských vizit a seminářů zaměřených na problémy, s nimiž se lékař na oddělení potká.
Zvláštní kapitolou jsou letní praxe. Přijdou mi v současnosti poněkud neukotvené a bez začlenění do systému výuky. Myslím si, že minimálně praxe v rámci FN Motol by měly mít jasně danou koncepci, co a v jakém pořadí by si měl student vyzkoušet, kdo by ho měl mít na starosti, co mu oddělení umožňuje vidět atd. Byl jsem na mnoha praxích v naší nemocnici a vím, že je to čistě o náhodě v závislosti na tom, ke komu se dostanete. Hop nebo trop, a tak by to podle mě být nemělo. Obecně vzato by se mi líbila i databáze nemocnic (jako mají medici v Německu), kde by studenti mohli hromadně popisovat své zážitky z praxí z jednotlivých zařízení, ale to je pochopitelně věc za hranicemi senátu naší fakulty...
V závěru bych se rád vyjádřil i ke své komunitě, protože na místě voliče bych se já sám ptal, proč volit někoho, kdo kandiduje v komunitě, jež nabízí takové extrémně kvalitní kandidáty, jako jsou Vašek Heřman a Drahoš Kolenčík. Nebyl by to jen vyhozený hlas? Věřím, že ne, a ač si těchto svých kolegů velice vážím, tak bych vás i přesto poprosil o váš hlas. Do senátu se dostávají i kandidáti s velkým počtem hlasů bez ohledu na komunitu, a proto nemusím a priori tyto dva porazit, a váš hlas tak v žádném případě vniveč nepřijde. Pokud vás mé myšlenky zaujaly, tak by mi bylo ctí se je pokusit uvést do praxe.
