Vědecká konference UK 2. LF roku 2006 pohledem organisátora (zcela subjektivní pohled)
Asi se všichni shodneme na tom, že letošní Vědecká konference (VK) byla trochu jiná než předchozí. Oproti standardním konferencím, kongresům a sjezdům kvalita příspěvků asi nehrála hlavní roli. Kvalitní příspěvky si totiž každý mohl vyslechnout i v předcházejících ročnících (a to mohu osobně potvrdit!). Rozdíl byl určitě v propagaci, uspořádání VK a výběru vyzvaných řečníků.
Co bylo letos nové a (snad) dobré
Především jsme uvěřili tomu, že studenti a někteří pedagogové mají chuť se dozvědět, co nového se ve vědě děje na UK 2. LF. A že když jim dáme příležitost a včas jim to oznámíme, přijdou. To se v podstatě potvrdilo (viz fotografie ale viz též odstavec „Co se mi nelíbilo“) a účast byla dobrá.
Pozvali jsme atraktivní hosty z fakulty, aby dokázali vysokou úroveň výzkumu na UK 2. LF. Zaměřili jsme se na ty obory, které obvykle zůstávají trochu v pozadí: např. chirurgie – prof. Šnajdauf přesvědčivě dokumentoval, že kvalitní publikovatelný výzkum se dá dělat i v chirurgii (oproti rozšířeným předsudkům), doc. Tláskal předvedl úžasný pokrok v dětské kardiochirurgii a doc. Kolář demonstroval, proč je motolská fysioterapie naprostá špička. Určitě zajímavou informací pro každého akademika by mělo být, jaký vědecký obor vynesl prof. Hampla k posici nejcitovanějšího vědce na UK 2. LF a také k roli rektora UK. Mgr. Starková, vítězka soutěže doktorandů ČR a SR za rok 2005, ukázala, na jaké úrovni se sbírají takové vavříny. A konečně, absolvent UK 2. LF a Harvardu dr. Hroboň presentoval některé zdravotnické konsekvence demografického vývoje v příštích desítkách let – co by mělo studenty medicíny zajímat více...?
Přidali jsem také vložené symposium na téma „Uplatnění absolventů UK 2. LF“ – kompetentní lidé se v něm vyjadřovali k různým možnostem profesní kariéry našich absolventů. Kdo chtěl, mohl se poučit.
Úroveň odborných příspěvků byla v naprosté většině velmi dobrá a téměř všechny by obstály na specialisovaných konferencích ve svých oborech, často i na mezinárodní úrovni. Převahu měli doktorandi, ale výborná sdělení byla i od studentů pregraduálních. Ostatně, vítěz naší další letošní novinky – ceny pro nejlepší přednášku – je student 4. ročníku UK 2. LF Branislav Jakubička (školitelem je doc. Zámečník). Pojede za peníze věnované firmou Zentiva na mezinárodní kongres podle vlastního výběru. Tuzemskou konferenci navštíví za stejných podmínek dr. Mikešová (školitel doc. P. Seeman), vítězka soutěže o nejlepší poster.
Co se mi líbilo
Většina účastníků umí profesionálně presentovat svoje výsledky. Většina také dokáže zodpovědět v diskusi položené dotazy. Někteří (např. studenti Ústavu fysiologie UK 2. LF) dokazují, že i složitá, „teoretická“ témata se dají podat jednoduše, pochopitelně a elegantně. I další studenti předvedli zcela profesionální presentace (po stránce výsledků, grafické dokumentace i přednesu) – nemohu je všechny jmenovat, abych někoho neopomněl.
Na druhé straně, klinici studující v kombinovaném studiu předvedli, že i oni mohou produkovat vědecky hodnotné (a publikovatelné!) výsledky.
Obzvlášť oceňuji aktivitu pregraduálních studentů (nejen vítěze naší soutěže), kteří presentovali ucelené vědecké studie. Mezi nimi i studentky Hlavačkové, která je na naší fakultě jen na pobytu v programu Erasmus a přesto se přihlásila se svým příspěvkem.
Svým entusiasmem jistě nejen mne nadchl dr. Šnuderl, když mluvil o působení v USA a svou profesionalitou dr. Pelíšek, když shrnoval české možnosti absolventů.
V publiku jsem po oba dny viděl skupinky studentů nebo jednotlivce, kteří absolvovali většinu programu. Někteří vydrželi až do téměř páté hodiny odpolední ve čtvrtek (možná už s vědomím blížící se „afterparty“..?! 
)! Věřím, že tito studenti teď mají solidní obrázek o vědě na UK 2. LF a budou-li se rozhodovat o doktorském studiu, mají dobré vodítko. A o to – mimo jiné – přeci jde.
Co se mi nelíbilo
V úvodu jsem napsal, že účast byla slušná. Nečekal jsem, že přijdou – přes zrušení výuky – všichni studenti. Nicméně, přišlo jich dost, a to přesto, že jsme nikoho nenutili a presenci nedělali. Jejich vytrvalost nebyla vždy dokonalá a to mne ve středu odpoledne přimělo k veřejnému prohlášení, že studenta medicíny po obědě ve škole nic neudrží. Druhý den konference ale tento obrázek podstatně vylepšil a já toto tvrzení musím částečně korigovat: některé udrží...
Co se bohužel nezměnilo, byla ostudně nízká účast pedagogů (až na čestné výjimky). Výuka zrušena, a přesto se jen mizivá část z nich ukázala, a to často doopravdy jen „ukázala“. Chápu, že ne každému to vyjde, jsou i jiné akce, se kterými VK mohla kolidovat. Pokud ale někdo tvrdí, že není informován o tom, co se na fakultě ve vědě děje a jakou má výzkum na UK 2. LF úroveň – může si za to sám. Jako všude jinde ve světě, vědu dělají především doktorandi a VK je jejím dobrým průřezem.
Nepochopitelná je pro mne i neúčast některých školitelů. Kam jinam už svoje studenty doprovázejí?!
U některých presentujících mne nemile překvapilo, že hned po odpřednesení svého příspěvku prchali pryč. To se nedělá ani na „dospělých“ vědeckých konferencích, je to výraz neúcty k dalším přednášejícím: „nezajímá mne, co říkáte vy“.
Formální úroveň části příspěvků byla špatná: nepřehledné diapositivy přehlcené fakty, úvod zabírající dvě třetiny přednášky a zastiňující vlastní výsledky, nevhodná grafická forma presentace výsledků, nepřipravený projev. Pokud ovšem tohle nevidí (nebo neví?!) školitel, kdo už má nešťastného studenta poučit...? Také je důležité přizpůsobit úroveň sdělení očekávanému publiku. Je rozdíl, mluvím-li např. o neurovědě před neurovědci, nebo před studenty a učiteli lékařské fakulty. Musím tomu přizpůsobit rozsah a způsob presentace dat.
Postery často dokazovaly, že byly použity už při jiné příležitosti – budiž. Ale vyvěsit starý poster, s jinými autory a názvem?! K dobrým mravům také patří, být přítomen u svého posteru ve vymezený čas a být připraven zodpovědět otázky.
„Afterparty“ pak byla příjemným mixem vedení fakulty, učitelů, post- a pregraduálních studentů. Kdo tam byl, jistě se dobře bavil. Já rozhodně ano a mám na to svědky .
Připomínky
Kdo má nějaké (ať už „konstruktivní“ nebo zcela nekonstruktivní) připomínky, ať mi je hned napíše.
Zaslechl jsem námitku, že logičtější by bylo členit příspěvky podle oborů a rozdělit je do paralelních sekcí. Jak mnozí víte, tak to bylo dosud. Kdo chce jít jen na fysiologii, může jít jen na jednu sekci. Kdo ale chce celkový obrázek, kdo neví předem, co vlastně chce vidět, co je dobré, zajímavé (což, jak se domnívám, je většina pregraduálních studentů), má určitě lepší možnosti v námi zavedeném systému.
Další stížnost, která ke mně doputovala, byla na pozdní termín – řada lidí se připravuje na zkoušky. Příští VK plánujeme uspořádat delší dobu před ukončením semestru.
Poděkování
Chci poděkovat všem, kdo se na přípravě VK podíleli. Z těch, co to nemají „v popisu práce“, především Z. Pavelkové, Z. Procházkovi, J. Zunovi a všem členům vědeckého výboru, předsedajícím sekcí a vyzvaným řečníkům. Příští rok zase nashledanou!
Jan Trka
proděkan pro vědu, doktorské studium a zahraniční vztahy UK 2. LF
@email
Vědecká konference očima diváka – o co jste přišli?
Jana Rozehnalová, studentka 4. ročníku
Protože tento rok nade mnou nevisela hrozba nezvládnutelných zkoušek, mohla jsem se bez výčitek svědomí vypravit na vědeckou konferenci naší fakulty. Těšila jsem se na slibované vycházející hvězdy 2. LF i na další program. Jedna kamarádka se mi svěřila, že se jde podívat, jestli mezi doktorandy není někdo, kdo by stál za hřích. Další spolužák byl zase zvědavý hlavně na podávané občerstvení. Ať již byla skutečná motivace jakákoliv, myslím si, že se nakonec nikdo nemusel cítit zklamán.
Pochvalu si podle mého názoru zaslouží organizátoři konference. Pestré sekce společně s kvalitními vyzvanými přednáškami a s prohlídkou posterů vytvořily poměrně vyvážený celek, kde si mohl vybrat opravdu každý. A jak bych jednotlivé součásti konference hodnotila já?
O posterech mohu prohlásit pouze to, že tam skutečně byly (stály vedle stolku s kávou). Přiznávám se, že já jsem před postery dala o přestávce přednost lehké společenské konverzaci a několikerému obcházení stolu s hroznovým vínem a skvělými bagetkami nejasného původu. Ale i přesto jsem měla dojem, že si každý poster našel svého zájemce, a to nejen díky možnosti diskuse s jeho autorem.
Nebudu psát ani oslavné ódy na přednášky hostů. Jednak bych musela popsat každou přednášku zvlášť, což by vydalo na další článek, a jednak by jediným výsledkem byla hluboká deprese těch, kteří ani jednu z nich neviděli. Takže jen zodpovím otázku z nadpisu – přišli jste o hodně!
Naopak se na chvíli pozastavím nad přednáškami studentů. Posouzení odborné úrovně jednotlivých sdělení nechávám na povolanějších. Omezím se pouze na hodnocení jejich atraktivity pro relativně laického návštěvníka vědecké konference. V tomto smyslu jsme viděli opravdu různorodou směs. Bohužel jsem měla pocit, že velká část přednášejících neumí plody své práce náležitě prodat. Dílem byla na vině tréma, ale mnohdy šlo o neznalost základních pravidel dobré přednášky a prezentace. Několik přednášejících jsem například viděla pouze zezadu. Jakkoli dobře vypracované musculi glutei může člověk předvést, rozhodně působí lépe se publiku „postavit čelem“. Je také dobré si uvědomit, že všichni v posluchárně umí číst (alespoň jsem měla ten dojem). Předčítat slovo od slova text na jednotlivých snímcích je tudíž zbytečné. Prezentace by podle mého názoru neměla sloužit jako tahák pro přednášejícího, ale spíše vhodně doplnit jeho slova. Uniká mi i smysl snímků s dvaceti řádky miniaturního textu, které jsou okomentovány slovy: „Tímto vás nebudu zatěžovat.“ Ani vícekrát viděné černé písmo na tmavém pozadí nebylo nejlepším tahem. Aby bylo vůbec něco vidět, zhasla se všechna světla. Budík pak nesloužil jen k upozornění, že vypršel vymezený časový limit, ale především k probuzení posluchárny.
Nechci však jen kritizovat. Zazněla také kvalitně připravená, strukturovaná a poměrně dobře prezentovaná sdělení studentů z Ústavu fyziologie. Zaujala i přednáška studentky Univerzity Komenského v Bratislavě s atraktivním tématem účinků polyfenolů z červeného vína. Také některé další prezentace bych snad byla ochotna vyposlechnout si znovu (což je mé osobní kritérium alespoň určité kvality). Konferenci pak v poslední sekci rozzářil svým projevem Branislav Jakubička, student 4. ročníku pregraduálního studia. Jeho přednáška na hranici hereckého výkonu připomínala dobře napsanou detektivku. Já jsem v tu chvíli opravdu upřímně toužila vědět, jak to vlastně s „polymyositidou“ u pacientů s thymomem dopadne. Předvedená gesta místy sice působila příliš rozmáchle, ale jeho výkon byl na konci odměněn, myslím si, oprávněnými ovacemi a večer i cenou za nejlepší přednášku.
Výborným nápadem se ukázalo zakončení vědecké konference akcí se vznešeným názvem afterparty. Ve „Vojákovi“ proběhlo nejprve v 19:19 vyhlášení hlavních cen a pak se naplno rozběhla volná zábava. Pamatuji si, že jsem se celou dobu skvěle bavila, trochu méně přesně si pamatuji o čem. Původně jsem chtěla na toto místo připsat několik pikantních poznámek o průběhu afterparty, ale to byste příští rok neměli být na co zvědaví. (Třeba jak dobré tanečníky máme v kolegiu děkana... teď už vážně mlčím.)
Co říci závěrem? Určitě přijďte příští rok, protože letošní vědecká konference se i přes drobné nedostatky zkrátka povedla. Jediné, co se skutečně nepovedlo, byl můj den after afterparty.
Foto V. Stárek
