(seznamovací soustředění Dobronice 09)
Možná jsme si přesně nedokázali představit chuť naší dobronické výpravy. Možná proto jsme v našich fantaziích tolik vzrušeně hádali, zkoumali a očekávali. Možná proto jsme se tak těšili!
Když se řekne, že sraz je na střeše hlavního vlakového nádraží, někteří z nás si na svůj seznam rychle připsali a dvakrát podtrhli žebřík. Bylo tedy už od počátku jasné, že my, začínající medici, se nenecháme zastrašit spletitým systémem pražské dopravy, vystavením ISICu ani cestou na střechu hlavního vlakového nádraží!
V Dobronicích už na nás čekali starší spolužáci, děkan a „jeho muži“, tělocvikáři, celozrnná bageta s tatrankou a povlečení do chatek. S nadšením jsme hltali každou informaci, každou radu starších, každý zlepšovák! Plni entuziasmu jsme tleskali všem a všemu.
Naši starší spolužáci nás už od první chvíle začali vycvičovat k obrazu svému. A právě díky nim by se daly Dobronice označit za naši první velkou zkouškou na fakultě – zkoušku odvahy! Po přednášce o strastech a slastech kreditního systému jsme velmi rychle pochopili, že Dobronice se staly neodmyslitelnou součástí výuky na 2. lékařské fakultě.
Jako první zkoušky odvahy a kuráže se ukázaly plavecké testy v Hostivaři. Vidět víc než sto dvacet svých spolužáků poprvé v životě a hned v plavkách stačilo na hrůzyplné noční můry několik týdnů před samotnými Dobronicemi.
V Dobronicích to byl potom především noční přechod přes jez do nedaleké vodácké hospody, nejdelší fronta na pivo, dobronický turnaj, který vyhrál tým „Hmmm“, Extrem Rush, kde jsme byli v rámci týmové sounáležitosti nahnáni v plavkách do Lužnice a našim úkolem bylo plout padesát metrů po proudu, proběhnout dobronickým areálem a na konci vypít hrníček svařáku, nejlépe postavený tým „Erekce“ a každonoční dobrodružství buď u ohně, nebo u baru, kde jsme vydatně doplňovali tekutiny všeho druhu a všehochuti. Starší spolužáci v nás pěstovali kladný přístup ke studiu, sportu, pití i kocovině!
A za to vám, kolegové, díky! Díky Tomášovi H. za uvedení do kruté medicínské reality, Kláře za nejlepší namíchané „bastardy“, Petrovi za nejhezčí přednes slovenské národní hymny, Tomášovi N. za drtivou prohru jeho týmu, když téměř nevybral jediné podání, a Radovi za vynikající taneční kreace a za to, že s námi vydržel až do úplného konce.
Dobronice byly výborné, byly úžasné, byly vynikající! Dobronice byly tmelící a přátelské, nabité informacemi a radami do začátků, byly plné florbalových holí, basketbalového dvojtaktu i posilování hlubokých svalů. Dobrnice byly velkolepé!
Dobronice na jedno nadechnutí. Dobronice bez spánku a zastavení.
Program byl organizován studentským spolkem 2. LF – Motolák
Hlavní organizátor: Tomáš Hauer
Spoluorganizátoři: Radovan Hudák, Klára Neureutterová, Petr Zůna a Tomáš Novotný
Text napsali: Danka Humlová (@email) a Radovan Hudák (@email)
