Otakar Beneš uspěl v přijímacím řízení na 2. lékařskou fakultu a chystá se na studium všeobecného lékařství. Rozhovor o tom, proč si vybral naši fakultu, na co se nejvíc těší a co by poradil budoucím uchazečům, připravila Barbora Vakrmanová.
Proč ses rozhodl pro medicínu?
Jsem si vědom toho, že pro většinu lidí je odpověď na tuto otázku poměrně prostá – touha pomáhat druhým. Já sám mám pro studium více důvodů. Ne, že bych nechtěl pomáhat, ale tím hlavním důvodem je pro mě prostý zájem o lidské tělo a fascinace jeho fungováním.
Hlásil ses i na jiné fakulty?
Ano. Vzhledem k tomu, že jsem si nedával žádnou „pojistku“ a procento přijatých na lékařské fakulty není nikterak vysoké, stejně jako mé sebevědomí před testy, provedl jsem doslova „kobercový nálet“ a podal jsem si celkem pět přihlášek.
Proč sis nakonec vybral 2. lékařskou?
Na tuto fakultu přijímají nejméně lidí, takže jsem měl pocit, že studenti by zde nemuseli být jen studentským masem s číslem a mohl by zde být větší prostor pro individuálnější přístup. Ten budu potřebovat...
Jakým způsobem ses na přijímačky připravoval?
Prvním stupněm přípravy pro mě byla maturita. Rozhodl jsem se maturovat z biologie a chemie. Fyziku jsem v té době ještě vypustil a zbaběle jsem dal přednost francouzštině. Právě maturita mi ale velmi pomohla, protože později jsem věděl prakticky vše potřebné při procházení modelových otázek.
Jak jsi vnímal pro uchazeče nepříznivý poměr mezi počtem přihlášených a přijatých?
Samozřejmě člověk za to není příliš rád, protože cítí nižší šanci na své vlastní přijetí. Je to poněkud nemilá situace. Ale na dni otevřených dveří jsem byl studentem (Drahomírem Kolenčíkem, pozn. red.) ujištěn, že při správné přípravě je nepravděpodobné, že se nedostanete. Jeho matematický výpočet byl velmi přesvědčující: 2000 přihlášených mínus 200, kteří nepřijdou, mínus 800, kteří se nepodívají na modelové otázky, mínus 300, kteří jsou přijati na jiné školy, mínus 150, kteří jsou přijati na jiné fakulty a už si jdou jen polechtat ego. Zbude 550 lidí, kteří to berou vážně. Šance je teda zhruba 50 : 50. A právě vy zajisté patříte k té lepší půlce. Na druhou stranu si je takto člověk vědom toho, že přijati jsou opravdu ti nejlepší, a zároveň složité přijímací zkoušky mohou sloužit jako zdroj povědomí o tom, zdali na složité studium člověk má.
Na co se v prváku nejvíc těšíš?
Na medičky? Ale jinak asi hlavně na pitevnu, kde by to mohlo být opravdu zajímavé.
Co bys poradil uchazečům, kteří se k nám budou hlásit příští rok?
Zvolte si správně maturitní předměty a modelové otázky začněte procházet aspoň dva týdny před zkouškami. Rozhodně je lepší otázkám rozumět než se jen naučit odpovědi. Na testy z fyziky mě připravoval táta, který fyzice rozumí, takže rada by asi zněla: „Sežeňte si tátu, který rozumí fyzice.“ U testu všeobecných předpokladů se nezastavujte u věcí, na které neznáte hned odpověď. K takovým otázkám je lepší se vrátit až nakonec, kdy již máte zbytek testu vyplněný. A neudělejte stejnou chybu jako já a nezapomeňte projít všech pět oddílů. Když si tři minuty před koncem uvědomíte, že tam je krom čtyř oddílů i pátý a vy už tam dvě minuty sedíte s pocitem, že je nemožné ten test nestihnout, není to moc dobré. A nakonec u pohovorů je nejdůležitější zachovat si chladnou hlavu. Vůbec nejde o prezentování nějakých faktických znalostí, spíše o prezentaci vlastního vystupování, osobnosti a ano, do určité míry všeobecného přehledu.
