Elizabeth alias Lízu Denysjuk, studentku 2. LF UK, mnozí znají jako nesmírně talentovanou zpěvačku např. z fakultního plesu, Motolského parníku anebo dobročinné akce Na vlnách inspirace. Pavel Tatíček se s ní sešel na pivo a kulajdu, aby se o téhle sympatické slečně dověděl něco víc.
Začněme osobní anamnézou: jak dlouho zpíváš?
Jej, to už je dlouho. Rodiče říkají, že jsem zpívala už v době, kdy jsem ještě ani neuměla mluvit, takže asi tak od tří let. Máme doma video, na kterém mi jsou čtyři roky, a já na něm zpívám ukrajinskou lidovou píseň, která má asi šest slok; je to hrozně kouzelný. Ale na zpěv jako takový chodím od dvanácti let.
A jak to máš se zpěvem v současnosti?
No, to bude složitější. Tak především chodím na operní zpěv na plzeňské konzervatoři, na kterou jsem nastoupila spolu s medicínou a která je taky celkem na šest let. No a kromě klasické výuky jsem letos ještě dostala roli ve studentském představení Figarovy svatby, kde budu hrát hraběnku.
Aha. A to je kdo, ta hraběnka?
Dvě hlavní postavy ve Figarově svatbě jsou Figaro a hrabě. Já hraju manželku hraběte, která ho už ale nebaví, a tak si místo ní chce něco začít s mojí služkou Zuzankou, která je Figarovou snoubenkou. Do hraběnky se pro změnu zamiluje mladé páže Cherubín, a i když je to ještě takový ťuňťa, jeho pozornost hraběnku těší, takže s ním trochu flirtuje. Kvůli tomu zase neskutečně žárlí hrabě.
Tak to zní jako solidní telenovela. Kdy se na to můžeme přijít podívat?
Hned po mých státnicích z pediatrie (smích), konkrétně 10. února. Premiéra bude v Plzni, a pak budeme hrát ještě aspoň třikrát na různých místech, dokonce i na nějakém zámečku.
Dobrá, tak to jsme prošli operu. Kde zpíváš dál?
Ještě do letošního léta jsem zpívala v motoláckých Ježcích, ale s tím už jsem bohužel musela přestat, protože jsem na to neměla čas. Doma v Sokolově zpívám v našem šansono-swingovém uskupení, které se jmenuje Trio P.E.S. Předloni jsme vyhráli druhé místo v české legendární folkové soutěži Porta, odkud jsme postoupili do mezinárodního kola, a v něm jsme byli dokonce první. Letos o Vánocích jsme s Triem stihli natočit své první demo CD, ale co s námi bude dál, to netuším.
Ještě jsi mi zatajila zpívání na plese, na Motolském parníku a obě písničky o Memorixech.
Promiň, to nebylo úmyslně! Ano, zpívám na plese už od třeťáku, kdy mě kontaktovala Terka Cihlářová, která ho tehdy pořádala. Další ročník pořádal už Vašek Heřman, se kterým se dobře známe, a hlavně taky zpívá, takže jsme si oba něco střihli. Stejně tak to bylo i s parníkem. A co se Memorixů týče, tak tam jsem se dostala díky Dominikovi Blažkovi z Ježků, který obě písně napsal. A to bych se moc chtěla omluvit slovenským kolegům za svoji slovenštinu, která i přes konzultování s kamarády zní hrozně.
A co tvoje dobročinná akce Na vlnách inspirace?
Tak především to není jenom moje akce, dělám ji spolu s Pavlínou Jiráňovou. A ani naše akce to tak úplně není, protože zakladatelem je Michal Svoboda (absolvoval v roce 2013), který přišel s tím, že se výtěžek bude posílat na podporu dětského diatábora. Jenže po druhém ročníku musel Michal tradici koncertů ukončit kvůli státnicím a Vlny měly nějakou dobu pauzu. Když jsme pak s Pájou byly ve čtvrťáku, rozhodly jsme se je obnovit a ponechaly jsme i jejich cíl. Pája navíc v létě na tenhle diabetologický tábor jezdí pomáhat, takže přímo vidí, na co jsou vybrané peníze použity.
Chodí na Vlny někdo známý?
No jejej! Už dva roky jsou našimi stálými hosty třeba profesoři Komárek, Trka a Zámečník. Profesor Zámečník za mnou navíc po prvním koncertu přišel a řekl mi: „No já jsem se z vás úplně rozplynul!“ Z toho mělo mé „patologické já“ neskutečnou potěchu!
Tak takovým krásným citátem bych ukončil povídání o zpěvu a pojďme si konečně říct něco o tobě a o medicíně. Proč ji vlastně studuješ?
Moje mamka je farmaceutka, takže jsem původně taky chtěla jít na farmacii. Bavilo mě, když mi povídala o lécích, a navíc mi to v lékárnách neskutečně vonělo! Všímala jsem si ale, že většina lidí vnímá lékárníky jako prosté prodavače a taky se k nim tak chová. No a na vyšším gymplu jsem pak zjistila, že nemám skoro žádný vztah k chemii, tak jsem se ve třeťáku rozhodla radši pro medicínu.
No, to nevím, jestli sis o moc polepšila... Obligátní otázka: anatomie, nebo histologie?
Určitě histologie! Vždycky mě hrozně bavilo hledat jednotlivé typy buněk a dokázala jsem se vcelku rychle zorientovat v preparátu. Když někdo měl s něčím problém, měla jsem neustálé nutkání mu s tím pomoct. Po třeťáku jsem dokonce chvíli přemýšlela, že bych dělala patologii, ale mě by bavily jenom ty buňky, pitvy opravdu ne.
A nepřemýšlelas o lektorování histologie? Tam žádné pitvy nemáme.
Jo, trochu přemýšlela. Ale já bych na to stejně neměla čas.
Je to skvělá brigáda, bereme XY tisíc za semestr!
Heh... Proč mi to někdo neřekl ve druháku?!
No tak to nechme radši stranou. Co tvoje plány do budoucna? Co chceš dělat, když ne patologii?
Vypadá to na ORL. Konkrétně foniatrii, tedy obor zabývající se poruchami hlasu a sluchu. Zaprvé dobrých foniatrů je v Česku jako šafránu, zadruhé je to skvělé spojení obou mých škol. Na konzervatoři mám dokonce absolventskou práci na téma hlasové uzlíky.
A jaké máš plány se zpěvem?
Nic konkrétního. Určitě chci zpívat dál, ale jak a kde, tomu nechávám volný průběh. S Triem P.E.S. budeme normálně pokračovat a ráda bych se v budoucnu zkusila aspoň přihlásit na HAMU. Ale teď nebylo moc času se připravovat na přijímačky, tak už to asi nestíhám a dám tomu šanci spíš až za rok.
Tak to ti přejeme hodně štěstí; přece jenom kdo by si nechtěl tykat se slavnou zpěvačkou, že jo? Nakonec nám ještě prozraď něco o Líze Denysjuk. Co dělá, když zrovna nezpívá a neřeší medicínu?
Hm, asi jsem hrozně neoriginální, protože mě nenapadá vůbec nic zajímavého. Piju kafe, hodně kafe. Od té doby, co mám od přítele moka konvičku, ji piju hlavně takhle, klidně i čtyřikrát denně dvojitou dávku. A jedině s plnotučným mlékem (barbar!). Snažím se už vyvarovat rozpustné kávy, ale v Motole někdy člověk holt nemá na vybranou. Taky ráda jezdím na kole, a tím myslím jízdu s brašnami a se stanem, takže můžu přespat, kde chci, a druhý den jet dál. A to jsem zapomněla: letos na jaře vyrážím na Erasmus do Belgie stážovat v nemocnici v Ghentu na ORL a na interně, no a právě tu Belgii bych si za ty tři měsíce ráda projela na kole. Co ještě? Mám ráda anime, většinu filmů od Miyazakiho, a taky Tarantinovy filmy. A když už je řeč o filmech, tak každoročně nesmím chybět na karlovarském filmovém festivalu! A to už asi stačí, aby to pak ještě někdo četl? (úsměv).
No dobrá. Tak na závěr ještě poslední otázka a máš to za sebou: jací jsou tví oblíbení interpreti a žánr?
Huf-f... Zhruba před pěti lety to byl třeba jednoznačně Sting, ale dneska už to nemůžu tak jednoduše říct. Baví mě toho vážně spousta. Z klasiky asi nejvíc Rachmaninov, ze současnosti třeba i elektro-swing, novodobý bluegrass, portugalské fado... Ne, na to opravdu nemůžu rozumně odpovědět. Hlavně to potřebuju střídat. Nemůžu poslouchat jeden žánr pořád dokola, pak už mě to nebaví.
Tak jo, díky moc. A hodně štěstí s operou, státnicemi, Belgií, Triem P.E.S., HAMU, a tak vůbec!
Rozhovor, který zveřejňujeme v rámci spolupráce se studentským spolkem Motolák, připravil Pavel Tatíček.
