Bruno Jurášek, student 3. ročníku Všeobecného lékařství, strávil letní praktickou stáž ve městě Pavia v severní Itálii. O své zkušenosti napsal esej a posílá fotografie.
Na úvodní fotografii autor s dominantami Pavie v pozadí.
Co mají společného Golgiho komplex, Scarpova fascie nebo Negriho tělíska? Nejen těmito objevy se může pochlubit severoitalské město Pavia, na jehož univerzitě byly svými objeviteli popsány. Není to však pouze slavná historie, proč se právě toto osmdesátitisícové město na jihu Lombardie, nejlidnatějšího italského regionu, stalo mojí první volbou. Není bez zajímavosti, že Università degli Studi di Pavia je oproti naší univerzitě o pouhých třináct let mladší. I díky své dlouhé historii patří tamější lékařská fakulta mezi nejlepší v Itálii, a tím i fakultní nemocnice svými rozměry a významem daleko předčí velikost města, které by jinak mohlo být zastíněno nedalekým Milánem. Právě toto město se tento červenec stalo zázemím pro moji první stáž s IFMSA, absolvoval jsem ji na oddělení kardiovaskulární a hrudní chirurgie v Policlinico San Matteo IRCCS.
Vnitřní nejistota, náhlý pocit odpovědnosti v cizím prostředí a přemítání nad přísnými formulacemi uvedenými v podmínkách stáže se kvapně rozplynuly, když se mě první den stáže ujal profesor a s vřelým italským přístupem mi vysvětlil chod oddělení. Také obavy z mně neznámé nemocnice neměly dlouhého trvání, úroveň byla v mnohém podobná českým fakultním nemocnicím – od vzhledu interiéru, přes denní režim, až po zatížení administrativou...
Lékaři se každé ráno setkali na schůzi, kde jednoho po druhém probrali všechny pacienty na oddělení. Přestože mezi sebou rozmlouvali v italštině, částečně jsem z toho informačně těžil i já, veškeré názvosloví, byť někdy odlišné ve výslovnosti, je námi používané latinské terminologii velmi podobné. Poradu zpravidla následovalo setkání druhé, doplňované o komentáře v angličtině. To vedl profesor, jenž mě měl na starosti a se svým týmem se staral o pacienty s plicní hypertenzí, především způsobenou chronickým tromboembolismem. Pacienti pocházeli ze všech koutů Itálie – v celé zemi je tuto diagnózu možné chirurgicky léčit pouze v Pavii.
Den pokračoval nejčastěji návštěvou některé z operací, které pro svou náročnost a zdlouhavost plnohodnotně vyplnily zbytek dne, stejně tak mi bylo po domluvě nebo v závislosti na mém zájmu umožněno navštěvovat další úkony a vyšetření nezbytná pro chod kliniky, kupříkladu katetrizace, biopsie, hodnocení snímků ze zobrazovacích metod, zátěžové testy a další důležitá vyšetření.
Velmi kladně hodnotím přístup lékařů, ani jednou jsem nenabyl dojmu, že bych někomu byl na obtíž, lékaři mi navíc své postupy vysvětlovali a ochotně odpovídali na dotazy. Rovněž úroveň angličtiny byla mezi lékaři velmi dobrá a mile mě překvapila. Kouzelným slovíčkem se při hovorech s Italy jevila být Praha – místní ji mají v mimořádné oblibě a s nadšením vzpomínají na její návštěvy.
Ubytován jsem byl na koleji, jistý pocit medické hrdosti mi dodávalo, že se honosila jménem slavného Camilla Golgiho – ostatně město bylo doslova protkáno jmény z učebnic. Nejsem však přesvědčen o tom, zda by byl Golgi stejně tak hrdý na takový nevzhledný soubor panelových budov... Mé prvotní zděšení z vnějšího vzhledu koleje ovšem vystřídal údiv nad dobrým a zachovalým vybavením pokojů, kterému nelze nic vytýkat.
V neposlední řadě považuji za nedílnou součást stáže bližší seznámení se s hostitelskou zemí. Ač nám Itálie není příliš vzdálena a mnoho z nás má již s touto zemí své cestovatelské zkušenosti, její kulturní i přírodní dědictví je takřka nevyčerpatelné. Přestože bylo město samo o sobě krásné, hradby mi rychle začaly být těsné a poté, co jsem se spřátelil s ostatními do Pavie příchozími studenty z různých zemí, jsme spolu pořádali výlety do blízkého i vzdáleného okolí. Nadšení mých mezinárodních kolegů pro cestování tak rychle dalo zapomenout úvodnímu zklamání, neboť místní pobočka IFMSA pro nás žádný program nepořádala. Z tohoto ohledu se i výhodná poloha Pavie v rámci železniční sítě (pokud se právě nekonala stávka...) ukázala být v našich očích dalším pozitivem tohoto města, takže žádný z víkendů nezůstal nevyužit!
Celá stáž se všemi jejími součástmi pro mě představovala velmi příjemnou zkušenost, obohatila mě nejen po stránce odborných znalostí, ale seznámila mě i s mnohými aspekty fungování v zahraničí a dala mi mnoho nových přátelství. Přes veškeré rozdíly je to země, která nám není příliš vzdálená, což člověku dodává mnohé pocity záruk. Jednoduše si troufám říct, že Itálie je země, která vás nezklame.
