Utvrdila jsem se v rozhodnutí stát se oční lékařkou

Studentka 6. ročníku Všeobecného lékařství Zuzana Terešková strávila letní stáž v Granadě. Píše esej a posílá fotografie.

Úvodní fotografie: Výhled na pohoří Sierra Nevada a vlevo na Hospital San Cecilio.


Alhambra v noci.
Fotografie na této stránce: Archiv autorky.

Během studia jsem si mnohokrát řekla, určitě jednou pojedu na stáž. Najednou jsem nastupovala do 5. ročníku a možností už tolik nezbývalo. Rozhodla jsem se, pojedu letos. Při výběru zemí jsem do svého žebříčku zahrnula ty, kde se mluví španělsky, jelikož jsem chtěla svou oblíbenou španělštinu zase oprášit. Vedly sice země Latinské Ameriky, ale jakmile jsem se dozvěděla, že pojedu do Španělska, a navíc do Granady, byla jsem moc ráda.

Čas strávený v nemocnici jsem chtěla využít naplno, a proto jsem se rozhodla letět do Španělska o den dříve, abych měla čas na rozkoukání. Komunikace se španělskými kontaktními osobami byla dost složitá, odpovědi nepřicházely vůbec či po dlouhé době. Den před odletem jsem stále neměla potřebné informace a byla jsem nucena své kontaktní osobě zatelefonovat, kde tedy budu nakonec bydlet a zda mě někdo vyzvedne na nádraží. Byl to poměrně nepříjemný začátek a první noc jsem nakonec musela strávit v hostelu, jelikož jsem sice už předem informovala o dřívějším příjezdu a vše bylo odsouhlaseno, ale má kontaktní osoba se nezmínila, že první noc nebudu mít ubytování. Nakonec to ovšem byla jediná nepříjemnost za celou mou stáž.

Přímé lety do Granady příliš nejsou k mání, takže jsem letěla do Malagy a poté jela do Granady autobusem. Do města jsem se dostala kolem páté odpoledne, všechny mé krásné vzpomínky na město plné památek i vzrušující atmosféry se vrátily a hned první večer jsem se prošla po městě a navštívila tapas bar. Granada je mimo své kulturní bohatství vyhlášená i svými tapas, malými porcemi jídla, které dostanete ke každému nápoji (snad kromě kávy) zdarma.

Druhý den mne místní studentka medicíny a zároveň granadská LEO (Local Exchange Officer) Tatiana zavedla do krásného bytu, který jsem tento měsíc sdílela s dalšími třemi stážistkami: Polkou, Rumunkou a Slovinkou. Celkem nás bylo na srpnové stáži sedm holek a musím říct, že i díky nim a Tatianě, která s námi strávila skoro každý volný večer, byla pro mě má srpnová stáž jedinečným zážitkem, plným vzpomínek a nezapomenutelných chvil. Ať už se jednalo o procházky za kulturou – Granada je opravdu plná památek, jejím největším klenotem je palác Alhambra – či procházky do arabské čtvrti Albayzin na vyhlídku San Nicolas nebo jen na nedaleké karaoke, vždy jsme užili spoustu zábavy a zároveň nasávali bezstarostnou španělskou atmosféru.

Má klinická stáž byla rozdělena na dvě. První dva týdny jsem strávila na očním oddělení nemocnice Hospital Universitario Virgen de las Nieves. Oční jsem si vybrala, protože se chci stát oční lékařkou. Na starosti mne měla doktorka, která uměla jen španělsky, což bylo skvělé, abych se znovu rozmluvila. Často jsem ale odcházela domů opravdu unavená a vítala jsem s nadšením španělský zvyk odpoledního odpočinku, tzv. siesty, která může trvat až do šesti odpoledne. Moje mentorka byla velmi důsledná a věnovala se mi opravdu hodně, chtěla, abych se každý den naučila něco nového, a po dvou týdnech na oddělení jsem měla pocit zadostiučinění a výborně stráveného času.

Druhé dva týdny jsem strávila na traumatologii v nemocnici Hospital Universitario San Cecilio. Na tyto dva týdny jsem se těšila méně, ale líbily se mi stejně, ne-li více než na očním. Opět jsem měla štěstí na výborného mentora a také na skvělý kolektiv celého oddělení. Na tamější traumatologii byl stejný počet doktorů a doktorek, dokonce bylo možná více žen. Stáže probíhaly buď v ordinaci v podobě kontrol, či na sále, kde jsem často měla tu čest držet nějaké nástroje apod. Jednou jsem dokonce mohla asistovat. Zde jsem se každý den cítila užitečná, každý doktor či doktorka mne brali jako součást týmu, a nakonec mi bylo opravdu líto, že tyto dva týdny končí.

Celkově bych svou stáž zhodnotila jako velmi obohacující zkušenost. Získala jsem několik přátel z celé Evropy, utvrdila jsem se ve svém rozhodnutí stát se oční lékařkou, ale zároveň jsem se přesvědčila, že se správným mentorem a kolektivem by mne i takový obor jako traumatologie mohl bavit a naplňovat.

Vydáno: 6. 2. 2019 / Odpovědná osoba: Mgr. Petr Andreas, Ph.D.