Kvalitní vědu musí Univerzita podpořit. Jak máme uspět v rámci závodů s ostatními institucemi nejen o grantové prostředky? Nemohu se zbavit pocitu, že zatímco ostatní univerzity „závodí“ či „trénují na olympiádu“, my jsme si na záda naložili spoustu papírů a trénujeme pořadové cvičení s názvem PRVOUK.
Máme před sebou první narozeniny systému PRVOUK (Program rozvoje vědních oborů na UK), systému, který obsahuje prvky institucionálního i projektového účelového financování. Jeho zrození předcházela neobvykle široká diskuse na půdě akademického senátu UK, uvnitř fakult i v rozšířeném kolegiu rektora. Jak se jeví z pohledu jedné z fakult? Co nám přinesl a co si od něj můžeme přát do budoucna?
Univerzita získá ze státního rozpočtu finance na základě vědeckých publikací, které její fakulty napsaly během několika let. Významnou část těchto financí dostanou fakulty, nicméně nemohou o jejich užití samy rozhodnout: utratí je v rámci projektů PRVOUK, podle specificky vypracované a dolaďované metodiky, pod dohledem nových referentek Rektorátu.
Jak uvedu dále, PRVOUK přinejmenším některým z nás docela komplikuje život. Proto začnu od bodů, které zřejmě při koncipování PRVOUKu vyvolávaly pozitivní očekávání. PRVOUK měl asi zvýraznit konkrétní vědecké disciplíny, v nichž jsme silní. Dále stimulovat mezifakultní spolupráci a koordinaci v jednotlivých oborech. Měl umožnit věcnou argumentaci směrem vzhůru, až se vedení UK někdo zeptá, na co jsme peníze použili. Měl uchránit týmy, vytvořené z výzkumných záměrů, před rozpadem. Pozitivum mohl někdo vidět v přenesení části rozhodování z fakult na Ovocný trh. To vše se mělo stát administrativně nenáročnou formou. Fakulty přitom mají – a díky za to – garantovaný objem prostředků, který odpovídá jejich podílu na přicházející dotaci.
PRVOUK k nám přichází současně s nízkou finanční podporou pregraduální výuky. V očekávání dalšího snížení se fakulty s vysokou vědeckou aktivitou těšily, že celkový propad nebude tak zlý. Finance za vědu mohly fakulty použít na financování svých pracovníků – díky PRVOUKu to mohou dělat jen v omezené míře, protože finance jsou účelově vázány. Za situace, kdy je nutno někde šetřit a jinde stimulovat růst, bych považoval za rozumné nechat rozhodování na fakultách, které své týmy nejlépe znají. Obecně by se na vysoké škole univerzitního typu výuka a věda měly prolínat. Teď ale děláme pravý opak, musíme nahlásit, kteří zaměstnanci jsou „PRVOUKoví“, a kteří „jen“ výukoví či ostatní.
Celý systém měl být administrativně nenáročný. Jenom samotné aplikace odhaduji na nejméně 2000 stran textu, které musely být administrativně zpracovány a oponovány. Další stovky stran jsme zaplnili výročními zprávami a jejich hodnoceními. Kdybychom stejné úsilí vložili do psaní grantových projektů, mohli jsme na univerzitu nějaké prostředky přinést zvenčí. Doufám, že alespoň část textu přihlášek k tomuto účelu použijeme. Už ve stavu zrodu se ještě horší než samotné aplikace jeví organizační omezení, která PRVOUKy provázejí.
PRVOUKy nabourávají strukturu uvnitř fakulty. Vedle jednotlivých pracovišť (ústavů a klinik) máme najednou projekty, které překračují nejen hranice pracovišť, ale i fakult. Musíme je odděleně hlídat účetně, přitom zajistit, že projekty nenaruší strukturu pracovišť.
Jak je to s týmy z výzkumných záměrů? Ano, která fakulta chtěla, mohla PRVOUKy podpořit týmy. To by ale mohla (pružněji a administrativně jednodušeji) i pokud bychom bývali dostali vědecké prostředky do fakultních rozpočtů. PRVOUKy nás nutí neorganicky spojovat: máme „týmy“ až o 360 akademických pracovnících!
Jak moc PRVOUK nastartoval spolupráci? Při vzniku PRVOUKů jsem tipoval, že kdo spolu mluvil předtím, bude mluvit i s PRVOUKy – a naopak. Bohužel, ani to není pravda. Přinejmenším některé týmy, které spolu tradičně docela vycházely, se nad PRVOUKy nepohodly. Proč? Neocitl jsem se sice přímo uprostřed pří, ale domnívám se, že pramenily z nepochopení systému PRVOUKů, který jednomu připadá jako vítané grantové přilepšení, jinému jako neoddělitelná část fakultního rozpočtu. Rozhodně by mne zajímalo, zda se některé týmy právě díky PRVOUKům vědecky propojily. Teoreticky možné to je, jen žádný skutečný případ neznám.
Má mít rektorát kontrolu nad použitými prostředky? Domnívám se, že ano. Kdybychom ale prostředky rozdali fakultám, jako to udělaly jiné univerzity, bylo by to administrativně a organizačně daleko jednodušší. Stejný elán, který jsme spotřebovali na rozjetí a udržení systému PRVOUKů, jsme pak mohli investovat do kontroly na konci každého roku.
Věřím, že všichni nejsou k PRVOUKům tak skeptičtí jako já. Doufám, že někdo ukáže nějaký konkrétní přínos tohoto organizačně náročného systému. Rozhodně bychom o formě podpory vědy i o rozumné míře autonomie fakult měli diskutovat a první narozeniny systému PRVOUK jsou vynikající příležitostí ohlédnout se za jeho přínosy a rozhodnout se o další budoucnosti.
O. Hrušák, děkan 2. LF UK
