Nalezinec a Česká dětská nemocnice na Karlově

Když roku 1789 zrušil Josef II. bezmála 200 let sloužící Vlašský špitál pod Jánským vrškem ve Vlašské ulici na Malé Straně a zabavil jeho majetek, vznikla otázka, kam umístit původní pražský nalezinec, který v něm byl zřízen. Volba padla na nadační budovu pro duchovní při kostele sv. Apolináře. V něm měl být zřízen porodinec (jak se tehdy říkalo) a nalezinec.

Weitenweber (cit. Brdlík, Dětské lékařství v minulosti a jak jsem je prožíval. St. zdravotnické nakladatelství Praha, 1957) popisuje spojenou porodnici, nalezinec a sirotčinec takto: „Ústavy tyto jsou umístěny v dosti odlehlé končině Prahy za Dobytčím trhem (Karlovo náměstí, pozn. aut.) na Větrné hoře či Větrově nebo Větrníku, kteréžto místo právem nese svoje jméno (již od XIV. století). K těmto účelům přeměněný klášter sv. Apolináře leží na nejvyšším bodě Nového Města, obklopen kol dokola úrodnými polmi a příjemnými zahradami, odkudž jest překrásná vyhlídka na velmi malebné, stověžaté město“. A pokračuje: „Tento ústav měl několikanásobné určení. Za prvé to byla porodnice a útulek pro padlé dívky a výjimkou pro vdané ženy, které zaplatily normální ošetřovací taxu, za druhé byl to nalezinec, který přijímal, pečoval a staral se o vychování nemanželských kojenců až do dosáhnutí 10 let. Přijímaly se též manželské děti chudých, nemocných rodičů až do jejich uzdravení, po případě i děti rodičů odsouzených do vězení. Dále byl to neveliký sirotčinec a za čtvrté zemský ústav pro očkování proti neštovicím, v němž byla stále zásoba dobré, čerstvé očkovací látky, sloužící ostatní Praze a celým Čechám. Konečně tu byl t.zv. Ammen-comptoir pro ženy, které chtěly nastoupiti jako kojné. Byly tu vyšetřeny po každé stránce a jestliže vyhovovaly, bylo jim vystaveno zdravotní vysvědčení.“

V dalším ještě podotýká Weitenweber, že žádná z žen přijímaných do porodnice není dotazována ani na své, ani otcovo jméno. „Ostatně měly ženy, které hledaly útočiště v porodnici na platebním oddělení, možnost v závoji, masce nebo jakkoli k nepoznání zahaleny, býti přijaty v kterémkoli měsíci těhotenství.“

A tak jednoho dne roku 1789 převezli vozkové za úsvitu děti a těhotné ženy na Karlov. Prostory pro všechny potřebné zdaleka nestačily a bylo nutné pronajímat sousední domy. Proto po třičtvrtě století (1863) padlo konečně rozhodnutí, aby stavitel Josef Hlávka vypracoval plány nové porodnice. Roku 1875 byla dokončena a svému účelu slouží podnes. Otázku nalezince ovšem nevyřešila. Ten živořil ve dvou blízkých domech, které byly předtím barvírnou. Teprve v roce 1895 rozhodl zemský výbor o stavbě nového nalezince. Jeho první část byla zprovozněna v roce 1897, dokončen byl v roce 1902. Stojí dodnes tak jako tenkrát (s malými dostavbami) a česká pediatrie v jeho budovách urazila notný kus cesty svého vývoje.

Kojenecká klinika existovala v nalezinci už od roku 1875 (a kojenecké oddělení dokonce od roku 1865). Vedl ji profesor Dr. Gottfried Ritter von Rittershain, dobrý klinik, učitel i badatel. Jeho jménem je pojmenována závažná kojenecká kožní choroba – dermatitis exfoliativa (popsal ji v roce 1878). Jeho nástupci – profesor Alois Epstein, profesor Karel Schwing, profesor František Scherer, Dr. Quido Mann a profesor Karel Švehla patřili vesměs k významným pediatrům.

Je podstatné, že v té době neexistovala česká dětská nemocnice, že podporovány byly jen ústavy německé a že jen na ně byly odkázány české děti. České dětské lékařství vznikalo s velkými obtížemi a se značným úsilím několika nadšenců. Dovolím si tu ještě jednou citovat ze vzpomínek Brdlíkových: „A přece vzpomínáme těch dob s láskou, neboť menšina znamenala tehdy semknutí, soudržnost, která držela všechny pohromadě, k sobě, kdy nebylo tolik závisti, naopak úspěch jednoho byl radostí všech, kdy podporoval jeden druhého u vědomí, že se jen společnou prací domůžeme rovnoprávnosti a rovnocennosti.

A tak malá hrstka lékařů, menšina, která se hodlala věnovat dětskému lékařství, seskupila se kolem svého učitele, prvého představitele a zakladatele české pediatrie Med. Dr. Bohdana Neureuttera (1829–1899).“

Ač byl Neureutter profesorem, neměl nejen kliniku, ale ani kde přednášet. Na jeho naléhání konečně zakoupila vláda dům na rohu Kateřinské a Viničné ulice na tzv. „Křižovatce“ (dnes je součástí neurologické kliniky 1. lékařské fakulty UK). Po jeho adaptaci, nedostatečně ekonomicky zajištěné, tu bylo otevřeno 9. května 1888 ambulatorium dětských nemocných, kde Neureutter také přednášel. Tak skromné byly počátky českého dětského lékařství!

Abychom čtenáře nezatěžovali historií více než se sluší, shrnuli jsme časové rozpětí úsilí o vybudování české dětské nemocnice do několika dat:

I když v následujících letech až do roku 1951, resp. 1953 prožila Česká dětská nemocnice mnoho osudů (spolu s celým národem), můžeme souhlasit s názorem, že to byla ona, která předurčila vznik 2. lékařské fakulty univerzity Karlovy. Bez ní by fakulta nevznikla.