(prof. MUDr. Jiří Havlík, DrSc.)
Budova infekčních klinik ve FN Bulovka v Praze 8 patří stále k největším zařízením svého druhu v Evropě. Byla postavena v roce 1939 podle návrhu prof. Jaroslava Procházky, učitele naší fakulty a zakladatele samostatného oboru infekčních nemocí u nás. Osmiposchoďová budova je postavena na úpatí stráně, což umožňuje příjezd sanitních vozů na kterékoliv ze čtyř lůžkových podlaží kliniky. Původně se počítalo se 200 lůžky, ale nepříznivá epidemiologická situace za války i po ní si vynutila umístit v budově 522 lůžek. Snížením počtu přenosných nemocí po zavedení povinných očkování se postupně počet lůžek snižoval na současných 250. Od roku 1954 se budova jako celek stala klinikou FDL UK, ale slouží jako výuková základna pro všechny pražské lékařské fakulty i ILF. V roce 1982 byla klinika rozdělena tak, že jedno lůžkové podlaží patří jedné ze tří fakult a čtvrté poschodí ILF. Pro všechny kliniky je společná administrativa, příjmové boxy v suterénu budovy, laboratoře EKG, EEG, jednotka intenzivní péče a lékařské služby. V budově jsou detašovaná pracoviště rentgenu, biochemie, hematologie a mléčné kuchyně. Každá z klinik má na svém podlaží operační sál s předsálím, čajovou kuchyň, umývárnu nádobí, ambulanci a všechna potřebná zařízení pro nemocné a hospitalizuje a dispenzárně sleduje nemocné podle svého výzkumného programu. 2. LF má lůžkovou část v I. patře kliniky se třemi odděleními: kojenci s průjmy, děti předškolního a školního věku s neuroinfekcemi a onemocněními dýchacích cest (jedno monitorované lůžko pro děti vyžadující intenzivní péči) a oddělení pro dospělé především s neuroinfekcemi.
Všichni učitelé kliniky se věnují intenzivně práci pedagogické. Obor je vyučován v pětitýdenním bloku v 5. roce studia. V současné době je vědecká pozornost u dospělých pacientů zaměřena zvláště na problematiku diagnostiky a léčby některých neuroinfekcí, zvláště lymské borreliózy, klíšťové a herpetické encefalitidy; v dětském věku pak na bakteriální meningitidy a průjmová onemocnění dětského věku. Na klinice se provádí závěrečné fáze klinických zkoušek nových antibiotik. Řešení uvedených úkolů bude i těžištěm výzkumné práce v nejbližším časovém údobí.
Činnost kliniky je úzce vázaná na aktivitu laboratoře pro výzkum infekčních nemocí v šestém patře budovy. Ta byla zřízena na jaře 1956 při klinice infekčních nemocí pod vedením prof. MUDr. Jaroslava Procházky jako Laboratoř pro výzkum poliomyelitidy. Toto pracoviště zajišťovalo v prvních letech klinickou i laboratorní kontrolu všech forem onemocnění dětskou obrnou. Spolu s hygienickoepidemiologickou službou se podílelo na vytvoření podmínek pro hromadné očkování v roce 1960, jež vedlo k tomu, že jsme se stali jedním z prvních států, ve kterém byla tato nemoc zcela potlačena. Po její likvidaci pokračovalo sledování ostatních nemocí napodobujících dětskou obrnu a hlavní zájem se postupně zaměřil na parainfekční encefalomyelitidy. Změna problematiky si vynutila i změnu názvu laboratoře. Po zřízení farmakologického pracoviště se staly novým stěžejním problémem otázky antibiotické terapie. Další období činnosti laboratoře, jejíž vedení po smrti prof. Procházky převzal prof. Havlík, bylo charakterizováno rozšířením tématiky na problémy patogeneze infekčních nemocí a do oblasti imunologické. Vyšetřování imunologických mechanismů u bacilonosičů salmonel vyústilo v návrh komplexní chirurgické a konzervativní terapie, který byl přijat a oceněn (1977). Výzkum patogeneze parainfekčních a postvakcinačních encefalitid se soustředil na autoimunitní mechanismy. Z dlouholeté spolupráce s Ústavem sér a očkovacích látek v této tématice vyšla i řada nových diagnostických přípravků. Dík spolupráci s infekční klinikou v Danderyd ve Švédsku bylo možné prokázat u nás již v roce 1984 první případy lymské borreliózy. Tím byla zahájena éra komplexního výzkumu této nemoci v Československu, který přinesl v krátké době řadu cenných poznatků. Umožnil pracovišti proniknout na světové fórum a navázat významné mezinárodní spolupráce. V současné době se dokončuje dvouletá mezinárodní studie vlivu Rocephinu na časné a pozdní formy lymské nemoci. Rozpracovány jsou metody zaměřené na dílčí patogenetické pochody, zvláště ve vztahu k autoimunitním mechanismům u nervových forem. Od roku 1987 pracuje skupina zabývající se soustavným imunologickým sledováním HIV pozitivních osob ve vztahu k průběhu infekčního procesu a chemoterapii. Obě zmíněné nové infekce tvoří v současné době i pro nejbližší budoucnost hlavní náplň výzkumného úkolu laboratoře.
