(doc. MUDr. Dana Göpfertová, CSc.)
Výuka epidemiologie jakožto samostatného vědního oboru má na 2. LF UK tradici sahající do první poloviny šedesátých let. Zakladatelem výuky a prvním „učitelem epidemiologie“ byl tehdejší přední odborník tohoto oboru prof. MUDr. Vilém Škovránek, který se zasloužil se svými spolupracovníky o zavedení vakcinace proti poliomyelitídě v naší republice, jako jedné z prvních zemí na světě. Jeho asistentem a později nástupcem se stal MUDr. Petr Kavan, který vedl výuku epidemiologie až do roku 1991, kdy zemřel. Od té doby působí na pracovišti epidemiologie doc. MUDr. Dana Göpfertová, CSc., a jako externího lektora se pro výuku podařilo získat jednoho z nejvýznamnějších odborníků v oboru, prof. MUDr. Jana Šejdu, DrSc. Prof. Šejda se dlouhá léta věnuje pre- i postgraduální výuce v epidemiologii a v praxi se jako autor vakcinačního programu mimořádně zasloužil o eliminaci spalniček na našem území, která má ve světě stále prioritu. Statutárně bylo pracoviště v šedesátých a sedmdesátých letech součástí katedry infekčních nemocí, hygieny a epidemiologie, po vyčlenění samostatné katedry hygieny v počátku osmdesátých let součástí katedry infekčních nemocí, dermatovenerologie a epidemiologie. Od roku 1990 a vzniku jednotlivých ústavů má statut samostatného pracoviště.
Po stránce obsahového zaměření byla epidemiologie do nedávné doby orientována klasicky na problematiku infekčních nemocí, a proto vyučována v integrovaném předmětu infekčního lékařství a epidemiologie. Současně s novými trendy v medicině by epidemiologie měla být více využívána při studiu a pozitivním ovlivnění výskytu hromadně se vyskytujících závažných nemocí neinfekční etiologie (především kardiovaskulárních, nádorových a metabolických onemocnění). Tento nový přístup je již přenesen do výuky a měl by přinést prohloubení znalostí v obecné epidemiologii a zejména metodologii epidemiologických studií.
Nově orientovaná výuka epidemiologie znamená úzkou spolupráci s příbuznými obory – sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví, hygieny, i obory klinickými. Prvním krokem je vytvoření integrovaného předmětu (1992/93) obecné epidemiologie, biostatistiky, a demografie a začlenění výuky speciální epidemiologie aplikované na problematiku vybraných nejzávažnějších nemocí v předmětu veřejné zdravotnictví. Přetrvávající epidemiologická problematika infekčních nemocí je nadále vyučována v předmětu infekční lékařství. V souladu se zahraničními zkušenostmi a trendy je reálný předpoklad stále širšího uplatnění epidemiologických metod v mnoha klinických oborech, což předpokládá i zajištění kvalitní výuky.
