Zkusili jsme i buskovat

Hudební skupina studentů 2. lékařské fakulty Ježci podnikla dvoutýdenní turné po hospicích jižní Anglie, The Sound Of England 2016. Reportáž píše a fotografie posílá MUDr. Dominik Blažek.


Letos se Ježkům, hudební skupině studentů 2. lékařské fakulty, podařilo uskutečnit vysněný projekt. Po předešlých dvou hudebních turné po České republice jsme zvedli laťku a naplánovali čtrnáctidenní turné po hospicích v jižní Anglii! Proč hospice? Protože Ježci hrají pro pacienty v nemocničních a sociálních zařízeních. Proč Anglie? Protože zpíváme jen anglicky, česky a hebrejsky! Vylučovacím způsobem pozornému čtenáři vyjde, že jsme mohli jet buď do Anglie, nebo do Jeruzaléma!

Plni očekávání a elánu jsme odrazili od naší domoviny Kajetánky a do navigací zadali kurz severozápadní, město Calais. Prvním naším úkolem bylo připravit se na první koncerty pro Pilgrims Hospice v kraji Kent. Po „vyfénování“ vlasů na trajektu přes kanál La Manche jsme krátce pobyli v Doveru. Řízení vlevo nás nepřekvapilo a postupně to pro všechny byla hračka. Sobotní večerní hodiny patřily nácviku na nedělní koncert.

S ranní rosou jsme setřásli zbytek nejistoty a vyrazili do Canterbury na první koncert. Ve zdejším hospici jsme byli vřele přijati. Hráli jsme pro pacienty, jejich rodiny a personál v denním centru s příjemnou akustikou. Koordinátorka nás představila jako skupinu „Jazz ci“, a naladila tak publikum na něco, co bohužel nemohlo přijít. Leda v Canterburských povídkách. Kupodivu jsme si poradili s naším neoblíbeným moderováním v anglickém jazyce a sem tam se podařil i nějaký vtip. Petr vysvětloval podstatu českých lidovek. Zjednodušeně tam jde o to, že chlapec a dívka řeší problém, kterým bývá láska. Po krátké krizi, kolizi a peripetiích, například panenka nemá sto ovec, muzika hlasitě břinká, kobylka se nedá kovat a nechce stát, často přijde happy end v podobě hubičky. Po pár písních pacienti odhalili, že náš národ nepobral moc důvtipu a že naše lidovky se jenom pořád okolo něčeho točí. Refrény si s námi ale zabroukali. Z anglických skladeb byla jednoznačně nejpopulárnější dětská píseň Puff, The Magic Dragon (Peter, Paul and Mary). Po koncertě jsme vyrazili do centra Canterbury. Canterburská katedrála, založená v roce 602 arcibiskupem Augustinem, v nás zanechala hluboký dojem. Ztišení a potulování po přilehlých klášterních zahradách bylo balzámem na duši.

Po druhém koncertě v kraji Kent, v přímořském městě Margate, jsme pokračovali přes Essex do Cambridgeshire. Po cestě nám na letiště Stansted „spadla z nebe“ Verča a byli jsme kompletní. Od začátku turné jsme měli jen horké dny. To nikdo nečekal a bylo to až podezřelé. V univerzitním městě Cambridge, které bylo založeno učenci prchajícími z Oxfordu v roce 1209, jsme strávili tři dny. Nejvíc nás lákaly univerzitní koleje, které ale, jak jsme tušili, nebyly většinou veřejnosti přístupné. Celkem je zde asi 31 kolejí. Vybavením jistě předčí koleje Hvězda na Petřinách. Každý však zaslzel při vzpomínce na Kajetánku a její hudebnu. Po náročném šlapání po King's Parade a návštěvě Fitzwilliamova muzea umění jsme rádi ochladili chodidla v řece Cam a dívali se na projíždějící punts (loďky tlačené bidlem). V Cambridgi jsme si také poprvé dodali odvahy a zkusili buskovat, hrát na ulici. Vskutku zážitek. Za zmínku jistě stojí také celodenní návštěva největšího evropského leteckého muzea Imperial War Muzeum v Duxfordu. Návštěvu Cambridge jsme zakončili koncertem pro Arthur Rank Hospice. Nálada byla dobrá, tempo vysoké, často vyhledávaná káva přišla vhod a jedeme zas o dům dál.

Další zastávkou byl Oxford, největší rival města Cambridge. Univerzita v Oxfordu byla založena v 11. století a je nejstarší univerzitou v anglicky mluvící části světa. Největším zážitkem zde byla návštěva Magdalen College. Eva na placeném vstupu řekla, že jdeme na eucharistii, a tak jsme se již v zavírací době dostali dál. Zrovna začínala tradiční večerní bohoslužba (Choral Evensong) v Magdalen College Chapel. Opět na nás dýchla anglická historie, tradice a duchovní bohatství toho místa. V Oxfordu jsme hráli pro pacienty hospice Sobell House. Byli jsme vřele přijati personálem a pacienty a přátelská a často dojemná atmosféra nás provázela celou návštěvu. Hráli jsme v kruhové chodbě, takže se hudba nesla do celého domu. Většina pacientů poslouchala ze svých pokojů, jeden pacient byl na lůžku přímo mezi námi.

Opět jsme se příliš neusadili a vyrazili do Walesu do Brecon Beacons National Park. V plánu byl odpočinek a celodenní výlet. Nikoli ale waleský vydatný déšť a komáři, kteří narušovali klid v polní kuchyni. Pro nepřízeň počasí jsme místo na vrchol vyšli k vodopádům Sgwd Yr Eira Waterfall. Úhledná cesta se měnila na cestičku, pěšinu a postupně se nám ztratila úplně! Ztraceni a promáčení jsme postupovali podle GPS. Ježek si vždycky nakonec poradí. Svíčková a houskový knedlík byl večerní odměnou.

V druhém týdnu jakoby dny běžely dvojnásobným tempem. Postupně jsme hráli pro další tři hospice v Bristolu a Eastbourne. Mezi největší zážitky patří dvě setkání. V Bristolu v hospici jsme potkali židovského dobrovolníka Roberta, který dříve vystupoval jako profesionální zpěvák. Ke svému úžasu zjistil, že máme nacvičený hebrejský repertoár, a tak jsme s ním z plných plic zapěli tesklivé chasidské písně. Jako dobrovolník organizuje muzikoterapii v Alzheimer centrech. Další ikonou naší cesty se stal farmář, který nám umožnil stanovat uprostřed svých stád krav a koní. Opakovaně se ujišťoval, že nebudeme dělat v noci „noise“ a pak nás nechal přespat. Druhý večer jsme už spolu zpívali písně Simona a Garfunkela při večerním táboráku a pili kafe.

V bývalých římských lázních Bath nás trochu zklamala organizovanost buskingu, který většina buskerů dělala spíše jen pro peníze. Po cestě do města Christchurch na jižním pobřeží jsme ještě zvládli rozluštit záhady kamenných kruhů v Avebury a Stonehenge. Naše ježčí teorie by však přesáhly rámec tohoto sdělení.

S Anglií jsme se rozloučili na bílých útesech Beachy Head s písní I Can See Clearly Now the Rain Is Gone. Ta slova mohla znít I Can See Clearly Now the Tour Is Gone, protože další dobré turné bylo úspěšně za námi. A stálo to za to!

Vytvořeno: 29. 9. 2016 / Upraveno: 30. 1. 2019 / Mgr. Petr Andreas, Ph.D.