2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze, minulost, současnost (a trochu i budoucnost) jejích ústavů a klinik

Kdyby tato knížka byla vzhledem k dané příležitosti (čtyřicátému výročí založení fakulty) pojata tak, jak tomu obvykle bývá, pak by poslední kapitola byla jednou z prvních či dokonce jedinou. Jejím cílem je představit čtenáři opravdu jen stručně vývoj a současnou strukturu fakulty, tj. její ústavy, kliniky a ostatní odborná pracoviště. K jejich řazení v této kapitole by bylo možné použít různých klíčů, např. datum jejich vzniku nebo začlenění oboru v časovém sledu studia, velikost pracoviště nebo rozsah jeho pedagogické činnosti. V našem pohledu však neexistují pracoviště stará a mladá, velká či malá, ale jen dobrá nebo špatná. Vyhnout se společenským omylům při řazení bylo snadné. Je totožné s tím, které uvádí poslední Seznam přednášek 2. lékařské fakulty univerzity Karlovy ve studijním roce 1992/1993, známém pod názvem „Karolinka“. Ostatně předpokládáme, že pracovníci fakulty disponují jinými a lepšími vlastnostmi než ješitností.

Rozsah informací o jednotlivých pracovištích se dost liší. Nejmladší z nich začínají svoji historii teprve utvářet, takže informace o nich musí být zákonitě kratší než údaje o těch, která existují již čtyři desítky let nebo dokonce déle. Z tohoto důvodu také nejsou uvedeny u žádných z nich počty publikací, výzkumných úkolů, funkcí jejich pracovníků a podobně. Bylo by to nesrovnatelné a tím nespravedlivé. Uplatnila se tu ovšem ještě další okolnost – obsahem i rozsahem se lišící údaje jednotlivých přednostů, kteří – ač vyzváni shodně – zpracovali informace různě.

Většinu teoretických ústavů 2. lékařské fakulty zřídil kompetencí, kterou stanovuje vysokoškolský zákon, děkan fakulty se souhlasem jejího akademického senátu ke dni 17. listopadu 1990. Okolnosti, které umožnily jejich zřízení, už byly uvedeny. Význam těchto ústavů je pro fakultu zásadní. Přednostové i jejich spolupracovníci zahájili obtížnou práci s nevšedním úsilím a od samého počátku prokazovali, že jsou s to veškeré úkoly – organizační, pedagogické i vědecké zvládnout na vysoké úrovni. Bylo to o to těžší, že své ústavy budovali de novo a že už ve druhém roce jejich existence museli někteří z nich kromě výuky českých studentů zahájit i výuku zahraničních studentů v angličtině.

Život fakulty byl v uběhlých čtyřiceti letech pochopitelně mnohem pestřejší a složitější než může vystihnout kusá a strohá následující informace. Probíhal ve známé sinusoidě úspěchů i proher – a po celou dobu, až do listopadu 1989, v útisku svobodných myšlenek a etických norem. Fakultou prošlo mnoho lidí – lékařů, vědeckých pracovníků, laborantů, administrativních i pomocných pracovníků a nejvíce studentů. Přicházeli a odcházeli, někteří věnovali fakultě velkou část života, někteří odešli navždy. Nelze je všechny vyjmenovat. Život i fakulta jdou dál. Ale všem, kteří fakultě prospěli a kteří ji mají rádi, patří naše uznání a naše díky.

Vytvořeno: 17. 12. 2001 / Upraveno: 3. 7. 2015 / Odpovědná osoba: prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.