Ústav veřejného zdravotnictví 2. LF UK

(as. MUDr. Eva Pýchová)

Vznik a rozvoj nové zdravotnické soustavy v Československu, kodifikovaný zákonem z roku 1951, vymezil nové úkoly v oblasti zdravotní péče. Ty spočívaly v odklonu od výhradně biologického chápání medicíny směrem k chápání sociální podmíněnosti zdraví a nemoci. V této souvislosti vzniklo na tehdejší Fakultě dětského lékařství UK v Praze v roce 1959 oddělení sociálního lékařství v rámci katedry preventivního lékařství. V čele oddělení stál po mnoho let doc. MUDr. Jan Jarolímek, CSc. Oddělení se podílelo jak na výuce, tak na řešení výzkumných úkolů zaměřených na zdravotně-sociální problematiku dětské populace a některé problémy výstavby a organizace významných zdravotnických zařízení, a to jak z hlediska moderních zásad provozu, tak s ohledem na jejich funkci jako výukových základen. Po schválení nové koncepce oboru sociálního lékařství a organizace zdravotnictví (1984) se oddělení sociálního lékařství stalo součástí katedry hygieny, sociálního lékařství a organizace zdravotnictví (1986). Toto oddělení vedl od roku 1988 doc. MUDr. Miroslav Veselý, CSc.

Po zrušení kateder fakulty (1990) se oddělení sociálního lékařství a organizace zdravotnictví stalo samostatným ústavem sociálního lékařství a organizace zdravotnictví. V souvislosti s realizací nové zdravotní politiky a transformací našeho zdravotnického systému byl od roku 1992 zařazen do výuky nově koncipovaný obor „veřejné zdravotnictví“. Současné moderní pojetí veřejného zdravotnictví je těsně spjato se strategií Světové zdravotnické organizace (SZO) „Zdraví pro všechny do roku 2000“. Na tomto podkladě také SZO vytvořila definici veřejného zdravotnictví: „Veřejné zdravotnictví je věda a umění zabývající se prevencí nemocí, prodlužováním života a posilováním zdraví prostřednictvím organizovaného úsilí společnosti“. Na základu této definice je program pregraduální výuky veřejného zdravotnictví na 2. LF UK v Praze koncipován tak, aby studenti především porozuměli filozofii programu „Zdraví pro všechny do roku 2000“ (dále jen ZPV 2000) a aby byli schopni aplikovat tuto strategii ve své budoucí každodenní klinické praxi, aby získali základní informace o principech zdravotnické politiky i o fungování zdravotnického systému v daném regionu. Absolventi musí být připraveni na identifikaci a analýzu faktorů ovlivňujících zdraví, v návaznosti na tyto znalosti musejí mít základní informace o metodách a technikách podporujících a ochraňujících zdraví. Absolventi musejí již při nástupu do praxe analyzovat a hodnotit důsledky sociálních, kulturních i ekonomických změn na zdraví, musejí být schopni plánovat zdravotní péči včetně péče preventivní ve svém regionu, musejí být schopni analyzovat a kontrolovat základní rizika vnějšího prostředí s vlivem na zdraví populace, musejí být schopni provádět jednoduchý epidemiologický výzkum ve svém regionu i umět organizovat účinnou zdravotní výchovu.

Je samozřejmé, že výchova kvalitních manažerů pro zdravotnictví není možná pouze na lékařské fakultě. Na ní budoucí lékař získá základní pohled na obsah široce koncipovaného oboru veřejného zdravotnictví tak, aby byl schopen využít tyto znalosti ve své klinické praxi či aby je při větším zájmu o obor prohloubil dalším studiem postgraduálním. Při tvorbě výukových programů spolupracuje ústav s dalšími pracovišti u nás i v zahraničí ve snaze vybudovat fungující systém výuky veřejného zdravotnictví tak, aby byla zajištěna kontinuita pre- a postgraduálního studia tohoto interdisciplinárního oboru. V souvislosti s novým zaměřením výuky, výzkumu i potřebami zdravotnické praxe funguje od začátku roku 1993 ústav pod názvem „Ústav veřejného zdravotnictví“.

Poslední aktualizace: 30. 6. 2015 / prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.