Od fakulty dětského lékařství ke 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze

Slíbili jsme, že faktografie, tedy dat, čísel a jmen, bude co nejméně a pokusíme se slib splnit. Ovšem založit novou fakultu není čin ledajaký, ale naopak nesnadný, náročný, rizikový a vzdáleným výsledkem nejistý. Ale je tím záslužnější, když můžeme po čtyřech desetiletích dokumentovat, že fakulta vznikla oprávněně, že slouží ku všeobecnému prospěchu a že získala v průběhu let náležité renomé i veškeré předpoklady dalšího budoucího rozvoje.

Není předmětem této reminiscence analyzovat a zdůvodňovat čin našich předchůdců, kteří fakultu zakládali. Samotná její existence doložila, že to bylo rozhodnutí správné a že jim za ně i za veškeré úsilí, které jeho uskutečnění museli věnovat, náleží obdiv a dík. Pro zvídavé lze však přece jen shrnout, že hlavní důvody iniciátorů vzniku fakulty můžeme spatřovat v tom, že:

  1. se ve světě poznalo a přistoupilo na to, že pediatrie není vnitřním lékařstvím transponovaným do dětství (nýbrž že je to velice komplikovaná medicina vyvíjejícího se organismu, včetně období dospívání),
  2. zdravotní stav české dětské populace po 2. světové válce byl špatný (a novorezenecká i kojenecká úmrtnost byly vysoké),
  3. obecná úroveň pediatrické péče v Čechách byla v té době nízká,
  4. chyběly téměř úplně znalosti z fyziologie a patologie kojenců,
  5. odborných dětských lékařů bylo neúnosně málo (a v některých okresech nebyli vůbec žádní),
  6. laická veřejnost se stále naléhavěji domáhala toho, aby o děti pečoval vzdělaný „praktik pro děti“,
  7. v roce 1949 se stalo dětské oddělení ze zákona jedním ze základních oddělení každé nemocnice (a bylo třeba je personálně zajistit),
  8. nepochybnou roli při rozhodování sehrál fascinující rozmach světové pediatrie, její přitažlivost a působivost, i skutečnost, že pražské dětské kliniky byly centrem vědeckého úsilí v oboru a disponovaly dostatečně velkou skupinou odborně zdatných pracovníků obdařených navíc nevídaným elánem.

Zmíněné okolnosti byly přesvědčující a zakladatelé fakulty měli nepochybně ještě mnoho dalších důvodů, kterými mohli argumentovat. Je však více než výmluvné, že založením a koncepcí fakulty anticipovali pozdější požadavek komise Světové zdravotnické organizace (Stokholm 1956), aby se pediatrie vyučovala v průběhu celého lékařského studia (včetně preklinického) a aby jí byla věnována čtvrtina z úhrnného času určeného výuce klinických disciplin. Na fakultě dětského lékařství tomu tak skutečně bylo, vždycky se vyučovala medicina celá a navíc všechno možné o dětech.

Čtyřicetiletou existenci fakulty můžeme rozdělit do tří vývojových etap. První byl vznik tzv. pediatrické větve pražské lékařské fakulty (1951–1953), druhou osamostatnění fakulty dětského lékařství univerzity Karlovy v Praze (1953–1990) a třetí, konečnou, její přeměna ve 2. lékařskou fakultu této univerzity a tím i její formální zrovnoprávnění se všemi lékařskými fakultami v naší republice i v zahraničí (1990).

Ideu, která dozrávala v myslích vedoucích pražských pediatrů, podpořila nepochybně společenská atmosféra doby. Konkretní podobu získala rozhodnutím tehdejšího Státního výboru pro vysoké školy. Začátkem roku 1951 zajistil přípravný výbor odborníků (v abecedním pořadí prof. Houštěk, dr. Krůta, prof. Kubát, prof. Lukáš, prof. Procházka, prof. Švejcar) v dohodě s děkanátem pražské lékařské fakulty a příslušnými ministerstvy všechno tak, aby výuka na pediatrické větvi mohla začít 1. října téhož roku. Slavnostní zahájení se uskutečnilo 17. října ve velké posluchárně dětských klinik v České dětské nemocnici.

Studium, které v té době trvalo na všech československých lékařských fakultách 11 semestrů, začínalo ve 4. roce studií. Přihlásit se mohli studenti všech československých lékařských fakult, kteří na nich absolvovali úspěšně teoretické a preklinické semestry. To zdůrazňujeme proto, aby bylo zřejmé, že ti, kteří se k přechodu rozhodli (a bylo jich dost), tak učinili nikoliv z nouze, ale z přesvědčení a zájmu. Záhy to dokazovali dosaženými výsledky.

Zamýšlený cíl směřoval ovšem výše. A tak 23. března 1953 byl podán návrh na zřízení samostatné fakulty. Vládním nařízením z 27. listopadu 1953 (se zpětnou platností od 1. září 1953) byly pak z jediné pražské lékařské fakulty vytvořeny fakulty tři – fakulta všeobecného lékařství, fakulta dětského lékařství a lékařská fakulta hygienická. Zahájení prvního studijního roku samostatné fakulty se konalo 1. října ve velkém sále Lékařského domu. Klinickou základnou fakulty se stala v roce 1952 zřízená Dětská fakultní nemocnice. Od roku 1953 byla fakulta schopná zajistit i výuku preklinických oborů ve třetím roku studií. Neměla ovšem ústavy teoretické, a tak po celá dlouhá léta vyučovali teoretické discipliny i studenty fakulty dětského lékařství učitelé teoretických ústavů fakulty všeobecného lékařství a my nikdy nepřestaneme být vděčni všem fyzikům, biologům, anatomům, histologům a embryologům, biochemikům, fyziologům a linguistům, kteří svým úsilím fakultě pomáhali. V počátečním období bylo nezbytné zajistit i výuku klinických oborů mediciny dospělých. A tak do té doby, než se staly klinickými základnami fakulty dětského lékařství fakultní nemocnice Pod Petřínem (1954) a zejména fakultní nemocnice v Motole (konečné spojení motolské nemocnice pro dospělé s nově postavenou dětskou fakultní nemocnicí v Motole, včetně detašovaných pracovišť, platilo od 1. ledna 1971), pomáhali fakultě i kliničtí pracovníci fakulty všeobecného lékařství a fakultní nemocnice na Bulovce. Ani bez jejich pomoci by to v prvních letech existence fakulty nešlo a také jim jsme hluboce vděčni. Uvádět všechny kliniky a všechny pracovníky, kteří „externě“ fakultě pomáhali, přesahuje obsahem i rozsahem (i daným slibem) možnosti této kapitoly.

Třetí současnou etapu vývoje fakulty zahájily listopadové události roku 1989. Přinesly mnoho zásadních změn, z nichž zejména dvě nelze rozhodně opomenout. 7. září 1990 schválil akademický senát univerzity Karlovy rozhodnutí jejího rektora, aby se fakulta dětského lékařství jmenovala nadále 2. lékařskou fakultou univerzity Karlovy v Praze. Návrh na tuto změnu předložilo kolegium fakulty k vyjádření celé její akademické obci už na jaře roku 1990. Důvod byl zřejmý. Svět podobný název nezná a špatně si jej vykládal. Panovalo přesvědčení, že erudice studenta fakulty dětského lékařství je omezena na znalosti pediatrie. To pochopitelně absolventy fakulty ve světě diskriminovalo. Navíc to vůbec neodpovídalo skutečnosti, o které je zmínka na začátku této kapitoly. Změnou názvu se nezměnilo zaměření studia. Je proti studiu na všech ostatních lékařských fakultách i nadále specifické a je zaměřeno na vývojovou medicinu v celé její šíři, tj. od početí pro vysoké stáří. Podmínky, které pro takový rozsah studia (ale i vědeckou práci) poskytují pracoviště fakultní nemocnice v Motole, jsou unikátní (i ve světovém měřítku). A tak jsme, tak jak to má být, doplnili obsah náležitou formou.

Druhou rozhodující změnu přinesla šťastná možnost fakultu kompletizovat zřízením teoretických ústavů – s jedinou výjimkou ústavu anatomického. Zrušením vojenské katedry pražských vysokých škol, umístěné v bezprostřední blízkosti fakulty a fakultní nemocnice v Motole, získala fakulta potřebné prostory a zrušením Ústavu výzkumu vývoje dítěte i potřebné pedagogy. A tak jediným „bílým místem“ 2. lékařské fakulty zůstává technicky i ekonomicky jen obtížně zvládnutelný ústav anatomický a jediným na 1. lékařské fakultě závislým předmětem normální anatomie. Ale i o vyřešení tohoto posledního nedostatku už velice konkretně usilujeme.

Sluší se připomenout, že v období pediatrické větvě byly v kolegiu lékařské fakulty jejími proděkany profesoři Houštěk a Švejcar. Prvním děkanem samostatné fakulty dětského lékařství byl profesor Houštěk a první promoce proběhly v prosinci roku 1953.

Vytvořeno: 17. 12. 2001 / Upraveno: 4. 8. 2021 / Odpovědná osoba: prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.