Fakultní nemocnice v Motole

Ojedinělou, šťastnou okolností, která zaručuje fakultě v optimální vzájemné spolupráci a podpoře zajistit vysokou úroveň výuky klinických oborů, a která jí skýtá ty nejlepší vyhlídky do budoucnosti, je existence fakultní nemocnice v Motole (FNM). Její geneze je mnohem delší než současných čtyřicet let fakulty.

Všechno to začalo vlastně už dávno, s otevřením všeobecné nemocnice v Praze na Karlově náměstí (1790). Už za rok, od školního roku 1791/92 se stala klinickou základnou pražské lékařské fakulty. Všemožné nedostatky technického rázu, které ji provázely od samého počátku, se znásobily rozdělením univerzity a tedy i lékařské fakulty na českou a německou. Česká lékařská fakulta zahájila výuku v říjnu roku 1883 ve zcela nevyhovujících podmínkách. Samozřejmě, že přednost měla fakulta německá. A tak teprve po převratu roku 1918 se začalo poukazovat na potřebu vybudovat pro českou fakultu nová teoretická a zejména klinická pracoviště.

Profesorský sbor lékařské fakulty se touto otázkou zabýval poprvé na zasedání 27. března 1919. V první představě mělo vzniknout jakési fakultní městečko v prostoru Karlova, tak jak jsme jej vymezili v jedné z předcházejících kapitol. Žádná z uvažovaných variant tohoto koncepčně velkorysého záměru ovšem nebyla reálná (navíc hlavní mluvčí této představy – profesor Lhoták – na samém začátku úvah zemřel).

Druhý plán uvažoval o komplexní přestavbě všeobecné nemocnice. Schválila jej v roce 1932 dokonce vláda. Také ten ztroskotal – dělat ze starého nové se obvykle nevyplácí. Ostatně je všeobecně známé, že i tak je všeobecná nemocnice od samého vzniku nepřetržitě staveništěm, aniž by výsledek odpovídal úsilí a nákladům.

16. března 1933 dospěl profesorský sbor k závěru, že celková rekonstrukce Všeobecné nemocnice nepřichází v dohledných letech v úvahu a doporučil výstavbu paralelních klinik a ústavů jako samostatného celku v rámci Všeobecné nemocnice, ale na levém břehu Vltavy. Tento názor podporovala i neutěšená situace v počtu nemocničních lůžek v Praze. Světový průměr se pohyboval mezi 7–12 lůžky na 100.000 obyvatel, zatímco Praha jich měla jen šest.

Obě uvedené okolnosti vyvolaly jednání příslušných úřadů, které pro stavbu nové nemocnice vybraly pozemky v Motole. Od té chvíle se počíná motolská anabaze. Její hlavní události předkládáme ve stručném přehledu:

1934, léto geologický průzkum motolských pozemků
1934, říjen první referát profesora Kristiána Hynka, stavebního referenta fakulty o záměru a jeho časovém rozměru (1936–1952) na schůzi profesorského sboru
1935, 31. ledna jednomyslný souhlas profesorského sboru s návrhem
1936, květen trhová smlouva mezi pražskou obcí a pražským nemocničním fondem
1936, 12. května volba konzultační komise profesorského sboru pro vypracování plánů jednotlivých klinik a ústavů
1936, jaro vypsání „veřejné soutěže na ideové řešení stavby pobočky pražské Všeobecné nemocnice s klinikami Karlovy univerzity v Motole“ (původní zadání 1309 lůžek); z 24 podaných projektů byly tři oceněny 3. cenou a čtvrtý projekt byl spolu s nimi přijat do užší soutěže – 1. a 2. cena nebyla udělena; porota pracovala velmi intenzivně, zasedala dvacetkrát
1936, říjen vypsání užší soutěže
1937, květen zvítězil projekt architektů Františka Čermáka a Gustava Paula: ve dvou etapách mělo být postaveno v monobloku 10 klinik a 6 ústavů se samostatným křídlem ambulantním, samostatně pak pavilon infekční, tuberkulózní, prosektura, ošetřovatelská škola a byty zaměstnanců (celkově 2000 nemocničních lůžek)
1936, 19. listopadu na schůzi profesorského sboru potvrdil profesor Hynek už schválené rozhodnutí, proti kterému se pak v diskusi ostře postavil profesor Jirásek
1936–1938 období vášnivých diskusí o stavbě; do sporu se začlenila Společnost českých nemocnic, jejímž předsedou byl právě profesor Jirásek a která, zřejmě pod jeho vlivem, vydala k výstavbě motolské nemocnice v podstatě odmítavé memorandum
1937, 3. června profesorský sbor projednával memorandum Společnosti a k jeho posouzení ustavil dvacetičlennou komisi
1937, 15. července jednání zmíněné komise negovalo námitky memoranda
1937, konec roku vyšla brožura „Pražské fakultní nemocnice“ vypracovaná odpůrci motolského projektu a obsahující plán vlastního projektu rozšířené Všeobecné nemocnice pomocí výškových budov
1938, 24. února rozprava o novém projektu v profesorském sboru a jeho stavební komisi
1938, 7. prosince stavební komise doporučila vzhledem k politické situaci (2. republika) veškeré přípravné práce zastavit a vypracovat program jiný
období protektorátu stavba byla navzdory válce v roce 1940 zahájena, do podzimu roku 1941 byla dokončena řada přípravných prací; další výstavba však byla zastavena, protože už v květnu téhož roku rozhodlo ministerstvo sociální a zdravotní správy postavit provizorní barákovou nemocnici; původně plánovaných 300 lůžek se po jednání s Němci zvýšilo na 550
1941, květen zadání projektu na barákovou nemocnici architektům Čermákovi a Paulovi
1941, srpen zahájení stavby (hlavním odborným poradcem byl chirurg profesor Diviš, dalšími profesoři Netoušek, Věšín, Jedlička (ftizeolog) a Šikl
1943, 4. ledna zahájení částečného provozu; přednosty vybudovaných oddělení se stali renomovaní odborníci: chirurg prof. Diviš, internista prof. Netoušek, ftizeolog prof. Jedlička, rentgenolog prof. Věšín, gynekolog a porodník doc. Šebek a částečným úvazkem patoložka prof. Benešová
1945, 30. listopadu výnos ministerstva zdravotnictví o nemocnici v Motole jako samostatném hospodářském centru
1946 osamostatnění nemocnice s názvem „Státní všeobecná veřejná nemocnice v Praze Motole“
1948 změna názvu motolské nemocnice na „Státní oblastní nemocnice v Motole“
1949, 20. ledna poslední jednání profesorského sboru tehdy ještě jediné pražské lékařské fakulty o Motolu se závěrem, že s další výstavbou Motola se zatím nepočítá
1953–1955 organizační sloučení nemocnice s tehdejším Ústavem národního zdraví Prahy 5, které se neosvědčilo a bylo v roce 1955 zrušeno
1958, květen rozhodnutí rady Ústředního národního výboru hlavního města Prahy o společné výstavbě nemocnice v Motole (po dohodě s ministerstvy zdravotnictví a školství)
1958, 28. května vypsání soutěže na projekt nemocnice; z 27 přijatých projektů získal 2. cenu (1. nebyla udělena) projekt architektů Rudolfa Podzemného a Antonína Tenzera
1960 zahájení projektových prací
1960, 10. května rada ÚNV schválila konečnou verzi 1. projektu
1961, 28. srpna rada ÚNV schválila generální řešení
1964, 23. dubna položení základního kamene
1964, listopad zahájení stavebních prací, a to nejen pro nemocnici, ale také pro stavbu Nuselského mostu
1970, 9. listopadu slavnostní otevření první části motolské dětské nemocnice
1971, 1. ledna konečné spojení motolské nemocnice pro dospělé s Dětskou fakultní nemocnicí v Motole (včetně detašovaných pracovišť)
1971, 11. březen ve 12. 00 demolice posledního a největšího ze šesti pavilonů 68 let sloužící České dětské nemocnice
1986 zahájení stavby monobloku pro dospělé
1994, duben postupné uvádění pracovišť pro dospělé v novém monobloku do provozu
Vytvořeno: 17. 12. 2001 / Upraveno: 30. 6. 2015 / Odpovědná osoba: prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.