Rozhovor s Mgr. Ondřejem Čakrtem, Ph.D.
Přinášíme vám rozhovor s fyzioterapeutem Mgr. Ondřejem Čakrtem, Ph.D., který se letos umístil na 3. místě v anketě Učitel roku fyzioterapeutů. Mgr. Čakrt se kromě své pedagogické činnosti věnuje také vědě, v rámci svého doktorandského studia nedávno dokončil svou disertační práci. Na to, jak probíhalo jeho studium fyzioterapie, a na jeho disertační práci se ho zeptáme v našem rozhovoru.
Začal bych úplně od začátku. Čím jste chtěl být v dětství?
V dětství jsem se často potýkal se zdravotními problémy, měl jsem neustále záněty středního ucha, takže jsem se už od mala pohyboval po zdravotnických zařízeních. Líbila se mi představa, že bych byl jednou jedním z těch, kteří se o mne tehdy starali.
Domnívám se správně, že jste studoval bakalářský program na 2. lékařské v Praze a magisterský v Olomouci?
Ano, když jsem studoval, tak 2. lékařská fakulta ještě neměla akreditaci na magisterský obor. V té době byly jen dvě možnosti. Buď přerušit na jeden rok studium, a pak se sem vrátit, což řada lidí udělala, nebo pokračovat rovnou, ale na jiné fakultě. Já pokračoval rovnou, a to na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Pokud byste srovnal tyto dvě fakulty, jaké jsou rozdíly?
Velké. Pojetí výuky na obou fakultách se dost lišilo. Kvalitnější byla nejspíše výuka tady na 2. lékařské fakultě, ale jsem rád, že jsem v průběhu pěti let mohl dva roky pracovat s jinými lidmi a poznat jejich přístup k práci a ke studiu. Naopak, na Univerzitě Palackého měli velmi dobře rozběhnutý program Erasmus, takže jsem mohl na půl roku vyjet do zahraničí.
Kde jste absolvoval zahraniční stáž?
Byl jsem na pomezí Belgie a Holandska ve městech Hasselt a Maastricht.
Vyjel jste ještě na nějaké další zahraniční stáže?
Hned na začátku mého doktorského studia jsem byl na stáži na Neurologické klinice v Mnichově, kde se zabývají stejnou problematikou jako já. V poslední době pravidelně stážuji ve Spojených státech v laboratoři pro rehabilitaci poruch rovnováhy na Baylor College of Medicine v Houstonu.
Mohl byste nějak porovnat postavení fyzioterapie v zahraničí a u nás?
Přiznám se, že nemůžu moc porovnávat postavení fyzioterapie, protože mé stáže byly na vysoce specializovaných pracovištích a zabýval jsem se primárně vědou, ne fyzioterapií. Fyzioterapie je však můj obor, takže jsem se samozřejmě koukal kolem. V Německu i Spojených státech už se stírá rozdíl mezi lékařem a fyzioterapeutem s odpovídajícím magisterským vzděláním. Jsou to dvě profese, které spolu fungují a spolupracují.
Přemýšlel jste někdy, že zůstanete v zahraničí?
Ano, přemýšlel, a to zejména po první návštěvě Spojených států, kdy se mi naskytla pracovní příležitost. Problém byl v tom, že kdybych zůstal, musel bych se věnovat pouze vědě, ne klinické fyzioterapii, která mě tolik baví.
Rád bych se vás zeptal na disertační práci, kterou jste před nedávnem dokončil. Čemu jste se ve své práci věnoval?
Práce se věnuje rehabilitaci pacientů s neurologickým onemocněním, u nichž je dominantním symptomem porucha rovnováhy. Je to v podstatě soubor několika publikací, které porovnávají techniky s biologickou zpětnou vazbou se standardně využívanými technikami. V mém případě se jedná o zpětnou vazbu, která informuje pacienta o jeho posturálních výchylkách, ať už vizuálně nebo sluchově nebo prostřednictvím elektrotaktilní stimulace jazyka. V řadě prací jsme prokázali, že přístup s využitím biologické zpětné vazby je více efektivní než standardně užívaná rehabilitace.
V anketě Učitel roku oboru fyzioterapie jste se umístil na třetím místě. Čeho jste si vy vážil na svých učitelích? Je vám některý z nich inspirací, když vy učíte?
Mne velice zaujal, a myslím si, že nejsem sám, přístup a didaktické schopnosti doc. Radvanského, který mi jako učitel připadá vynikající. Obecně se mi líbí, když pedagogové mají uspořádané myšlenky a jsou schopni přednášet i bez použití moderních metod. Dnes se totiž občas stane, že přijde vyučující s přednáškou v PowerPointu a začne jen předčítat slidy. Taky se mi líbí, když přednášející umí propojit teorii, kterou přednáší, s klinickou praxí.
Velice vám děkuji za zajímavý rozhovor a přeji i nadále mnoho úspěchů.
Jiří Vítek
