Všechno je o organizaci času

Štítky

Absolventka oboru Fyzioterapie na 2. LF UK Mgr. Klára Kučerová, doktorandka z Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství, vyhrála v létě mistrovství ČR v autostopu. Rozhovor připravila MUDr. Barbora Vakrmanová.


Kolik zemí jsi celkově navštívila?

Jako za poslední léto?

Myslela jsem spíš celkově.

Asi 60.

V létě jsi vyhrála mistroství ČR v autostopu, jak tě napadlo se přihlásit?

Rok předtím jsem jela podobný stopovací závod a zjistila jsem, že stopování mě baví. U mistroství ČR mě zaujala především trasa – jelo se do Makedonie a dalších balkánských zemí, a protože jsem v tomto koutě Evropy nikdy nebyla, rozhodla jsme se přihlásit.

Pokud jsem se správně dočetla, tak Emila, který s tebou jel tento závod, jsi předtím neznala.

Jo, je to tak. Vůbec jsem ho neznala. Měla jsem jet s kamarádem, ale ten nakonec nemohl. S Emilem jsme se potkali náhodou, chtěl jet taky, tak jsem si říkala, proč ne?

Do cíle jste dorazili 25 hodin před ostatními. Jak se vám to povedlo?

Od začátku jsme to měli oba nastavené tak, že chceme vyhrát a že pro to uděláme všechno. Například byly povinné pětihodinové pauzy, kdy musel tým zůstat na jednom místě. Ostatní zůstali déle, aby se mohli vypsat, ale my opravdu po pěti hodinách vyráželi na cestu.

Jak dlouho vám trvalo projet celý závod?

Asi pět dní. Vyrazili jsme z Prahy a první den dorazili na Ukrajinu, druhý den do Srbska, poté na Ohrid, a tam byla 24hodinová povinná pauza pro všechny dvojice. Pak jsme jeli do Albánie, trajektem do Itálie, ve stejný den se nám podařilo ještě dorazit do Švýcarska a poté zpátky do Prahy.

S tímhle tempem vám asi nezbylo moc času na prohlížení památek a krajiny. Viděli jste něco jiného než silnice?

Moc ne, ale třeba v Itálii jsme museli povinně navštívit jedno z trojice měst Pisa, Řím, Neapol a podívat se do centra. Tam jsme měli asi nejdelší pauzu – půl hodiny jsme seděli v McDonaldu.

Nastala během závodu nějaká krizová situace?

Žádnou si nevybavuji, nejdéle jsme na stop čekali asi hodinu.

Co pro tebe byl nejsilnější zážitek ze závodu, na který budeš dlouho vzpomínat?

Po cestě jsme museli plnit různé úkoly. Jedním z nich bylo učit někde hodinu ve škole. Původně jsme chtěli navštívit školu na Balkáně, ale tam už v té době měli prázdniny, v Itálii jsme byli v sobotu, a tak jsme se k tomuto úkolu dostali až ve Švýcarsku. Stopli jsme si řidiče, a když jsme mu říkali o tomto úkolu, domluvil s pomocí manželky návštěvu v místní škole a dovezl nás do školy, kde na nás čekaly natěšené děti. Vyprávěli jsme jim o cestování, zkoušeli je z hlavních měst. Překvapilo mě, jak byly děti zapálené. Když jsme se zeptali, jestli má někdo nějaký dotaz, všechny ruce byly nahoře.

Poslední dobou cestuješ poměrně hodně. Plánuješ nějak svoje cesty?

Většinou vůbec. Ale třeba v létě jsem jela stopem z Aljašky přes celou Severní a Jižní Ameriku, to jsme trochu plánovali. Jinak kouknu, kam jsou levné letenky, sbalím batoh a jedu.

Kromě záliby v cestování studuješ doktorát, chodíš do práce, hraješ v divadle, založila jsi ASF. Jak to všechno stíháš?

Všechno je to o organizaci času. Nyní je prioritou doktorát, ale volný čas se snažím využít na maximum.

Jaké máš plány do budoucna?

Jak jsem říkala, nyní mám jako prioritu doktorát, takže se snažím v Motole strávit co nejvíce času, žádnou velkou cestu neplánuji. Možná si jen skočím o víkendu do Norska na skiaply.

Cestovatelský blog Mgr. Kláry Kučerové najdete zde.

Vytvořeno: 14. 3. 2019 / Upraveno: 13. 6. 2022 / Mgr. Ing. Tereza Kůstková