Tchaj-wan a COVID-19: monitoring tělesné teploty, dostatek testů, respekt k opatřením

Karolína Janoušková, studentka prvního ročníku magisterského oboru Biotechnologie léčiv na VŠCHT, svůj diplomový projekt vypracovává v laboratoři CLIP na Klinice dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol. Její školitelkou a konzultantkou je RNDr. Júlia Starková, Ph.D. Karolína Janoušková je momentálně na stáži na Tchaj-wanu. V rozhovoru popisuje, jak tato ostrovní země zvládá boj s koronavirem.


V rámci jakého programu jste se dostala na Tchaj-wan? Co přesně a v jaké instituci nyní děláte, odkdy tam jste a jak dlouho ještě plánujete zůstat?

Na Tchaj-wan jsem se dostala přes studijní program mobility mimo Erasmus na VŠCHT. Jsem zde na praktické stáži na univerzitě NCHU (National Chung Hsing University) ve městě Taichung. Kromě zapojení do výzkumu v laboratorní skupině ještě chodím na kurz čínštiny a epidemiologii, kde právě probíráme koronavirovou epidemii. Do země jsem přiletěla začátkem února 2020 a dle původního plánu bych měla odletět na konci června 2020. Momentálně nevím, kdy a jak se dostanu zpět. Zrušili mi let, tak uvidím, jak se situace bude vyvíjet.

Neuvažovala jste, že svůj pobyt kvůli pandemii koronaviru zkrátíte? Pokud byste se nyní chtěla vrátit do České republiky, šlo by to?

Než jsem odletěla z Česka, tak jsem studijní pobyt zvažovala. Situace se měnila každý den, na Tchaj-wanu tehdy bylo 18 případů a v Evropě ještě ani jeden. Tehdy jsem usoudila, že jestli nepojedu teď, tak později těžko. Přestože se tehdy pandemie zdála všem vzdálená, bylo velmi těžké sehnat alespoň minimální počet kvalitních respirátorů na cestu – Češi už tehdy vykoupili všechny ochranné pomůcky. Nejvíce mne děsil samotný let a transfer na letišti.

Od příjezdu si z hlediska koronavirové aféry připadám velmi bezpečně. Z počátku počty nakažených rostly opravdu pomalu, na dlouho se počet ustálil na 47 případech. Při zaznamenání prvního úmrtí na Tchaj-wanu jsem se trochu zalekla. Nicméně potom se virus rozšířil hodně v Itálii a po Evropě, včetně České republiky. Poté se ale Tchajwanci nechali nalákat na levné letenky do Evropy a přivezli do země několik desítek případů. Nakazili se v Turecku, Itálii, Německu a objevil se i případ nákazy z ČR. Momentálně je situace podstatně bezpečnější tady než v ČR, tudíž se neplánuji vracet ani pobyt zkracovat.

Myslím, že momentálně z Tchaj-wanu do Evropy (nejspíš ani do jiných destinací) nelétá žádná aerolinka. Jsem v kontaktu s jednou českou studentkou, která tento týden sháněla spoj do ČR, ale pokud dobře vím, tak bezúspěšně. Doufám, že se situace do června vylepší a bude možné se vrátit do ČR. Ale podle odhadů si myslím, že nakonec budu nucena si pobyt prodloužit.

Jaká je aktuálně situace na Tchaj-wanu, co se týče nákazy COVID-19?

Momentálně je na Tchaj-wanu nahlášeno 252 nakažených, 2 úmrtí a 29 uzdravených (27. 3. 2020; 13:00, GMT+8). Z počtu nakažených je přibližně 84 % způsobeno importem z jiných států – tudíž se jedná o přímý záchyt na letišti.

Jaká konkrétní opatření v souvislosti s koronavirem nyní v zemi platí? Jak vás osobně ovlivňují? Jak vypadal váš život na Tchaj-wanu před rozšířením koronaviru a nyní – liší se hodně?

Do země jsem přicestovala už v době, kdy tu byli první nakažení, takže osobně nemohu porovnávat situaci před počátkem epidemie a nyní. Nicméně situace se neustále vyvíjí a hodně jsem se na to ptala místních, takže mohu podat informace, které jsem se dozvěděla.

Nyní se na Tchaj-wanu hodně dbá na měření teploty a včasný záchyt potenciálně nakažených. Rozšiřují se místa, kam se člověk nedostane bez kontroly. Zpočátku to bylo jen na letišti, u vstupu do muzeí, obchodních center a v lepších restauracích. Kromě změření teploty si každý postříká ruce etanolem. Jednou, když jsme šli do lepší restaurace, tak jsme neprošli kontrolou (kvůli tomu, že venku bylo hrozné horko) a museli jsme chvíli čekat, jestli nám teplota klesne. Naštěstí se po chvíli dostala do normálu, jinak bychom se nedostali dovnitř a museli bychom do zdravotnického zařízení. V současné době se opatření vylepšují, hodně přibývají termokamery. V kampusu je umožněno vstoupit do budovy pouze jedním vchodem, kde probíhá měření teploty, a každý potom dostane nálepku nebo razítko (viz foto), kterým se poté celý den prokazuje u dalších stanovišť… jinak byste byli měřeni pořád dokola. Každý den dostanete jinou nálepku a čas od času musíte vyplnit on-line dotazník ohledně vaší cestovatelské historie, setkávání se s potenciálně nemocnými a příznaků, jinak vás do školy nepustí.

Minulý týden ve studentských restauracích přibyly průhledné plastové oddělovače mezi jednotlivými místy k sezení. Každý strávník je tak oddělen od sousedů a minimalizuje se riziko přenosu onemocnění. Podobná opatření byla již zavedena dříve na základních školách kolem každého studenta v lavici.

Kvůli rozšíření viru Tchajwanci více nosí roušky. Mimo pandemii zde nosí roušku pouze při řízení motorek a skútrů kvůli znečištěnému ovzduší a také když jsou nastydlí. Nyní na ulici téměř nepotkáte nikoho bez roušky. Ten, kdo zde nenosí roušku, je považován za nebezpečného… a když kýchne, tak se na něj všichni zle otočí. Ve výtazích se nemluví. Mimoto se zde dbá hodně na hygienu rukou. Ruce si myjí tak často, jak jen to jde. U umyvadel jsou běžné návody doporučující mydlit ruce alespoň 20 vteřin a je důležité podotknout, že většina to zde dodržuje. Mimoto je doporučeno před vypnutím vody opláchnout kohoutek trochou vody tak, aby člověk měl čisté ruce i po vypnutí vodovodu – toto dělají také všichni, v ČR jsem se s tím nikdy nesetkala. Když přijdou domů, tak je běžné se převléknout. Kvůli viru Tchajwanci méně navštěvují restaurace, preferují možnost odnést si jídlo s sebou, a ve vlastním zájmu se vyhýbají místům s větší hustotou lidí, nechodí do barů a podobně. Více lidí tráví volný čas v přírodě.

A jak mne ovlivňují opatření spojená s koronavirem? Bohužel bylo zavřeno pár významných kulturních objektů a turistických cílů, které momentálně nemohu navštívit. Také nemohu vycestovat do okolních států, protože by mne potom nepustili zpět (ale vzhledem k situaci bych ani nikam do zahraničí neletěla). Původně mě chtěli navštívit příbuzní a kamarádi, ale momentálně to není možné. A kvůli dopravním omezením nevím, jak se nakonec dostanu zpět do ČR. Některé univerzity přešly na on-line výuku kvůli potvrzeným případům mezi profesory a studenty. Naše univerzita momentálně nemá žádný potvrzený případ. Učíme se podle rozvrhu, přednášky pro 100 a více studentů jsou vyučovány on-line. Sportovní utkání a aktivity pro mezinárodní studenty byly zrušeny. No, a dnes jsem chtěla poslat pohledy svým příbuzným a známým na památku, nicméně na poště mi řekli, že momentálně není možné je odeslat.

Když je někdo pozitivně testován (anebo má třeba i jen teplotu), jak se to řeší? Nařízením domácí karantény, kterou dotyčný dodržuje? Kontroluje to nějak někdo? Anebo i hospitalizací? Jinak předpokládám, že zdravotní systém to vše vzhledem k malému počtu nakažených zatím zvládá bez problémů?

Když někdo při kontrole teploty neprojde (po opakovaném měření), nevpustí ho do daného objektu – momentálně je měření rozšířeno téměř na každém kroku – školy, zaměstnání, obchodní centra, muzea, galerie, vybrané restaurace. Já bych se ani nedostala na kolej. Daná osoba nemusí jít k lékaři, ale většina se v tomto případě nechá otestovat ve vlastním zájmu, je to dáno povahou lidí, jak jsem zmiňovala už v jiné odpovědi.

V případě, že je někdo pozitivní, je izolován v nemocnici. Lidé, kteří nejsou pozitivní, ale byli ve styku s potvrzeným případem, musejí zůstat 14 dní v domácí karanténě, která je přísně hlídána přes mobilní telefony. Zdravotní systém vše zvládá bez problémů, už je několik zotavených pacientů.

Dodržují lidé nařízená opatření?

Kvůli předchozím zkušenostem s epidemií SARS lidé vědí, že se jedná o závažný problém, a v zájmu vlastního zdraví a zdraví svých příbuzných dodržují všechna opatření co nejlépe, jak mohou. Jsou ohleduplní k ostatním občanům a v případě nevolnosti se nechají testovat v nemocničním zařízení.

Je na Tchaj-wanu dostatek ochranných pomůcek nejen pro zdravotníky a další osoby „v první linii“, ale i pro běžné občany? Pokud ano, jakým způsobem je lze získat?

Tchajwanská vláda se s epidemií vypořádává velice dobře. Chce dopřát lidem pocit bezpečí, proto rychle navýšila výrobu ochranných pomůcek a dezinfekčních prostředků. Ještě když jsem byla v ČR, dostala jsem informaci, že na Tchaj-wanu je málo roušek. Nicméně s tehdejší situací v ČR se to nedalo srovnávat. Již tenkrát si každý mohl v lékárně vyžádat 2 roušky na týden po předložení občanského průkazu. Na začátku března se počet roušek na týden navýšil na 3 roušky, další se dají koupit v supermarketu. Nicméně se jedná pouze o obyčejné roušky, respirátory sehnat nelze.

Čím si vysvětlujete, že Tchaj-wan má epidemii pod kontrolou zjevně více než mnohé jiné země?

Myslím, že nemalý vliv na to mají zkušenosti s epidemií SARS z roku 2003. Nejdůležitější roli ale sehrála vláda. Včas zakázala letecké spoje z Číny a dalších zasažených oblastí, přestože původní informace od WHO nevypadaly tak hrozivě. Jak se pandemie šířila, velice rychle byl zakázán vstup cestujícím z mnoha dalších států nebo byli posíláni do domácí karantény. Ta je zde velmi hlídána přes mobilní telefony a při porušení hrozí vysoká pokuta. Dle mého názoru je významným faktorem i to, že Tchaj-wan je ostrovní stát. Snadno se dají uzavřít hranice a snadno se dají vychytat všichni cestující.

Tchaj-wan má k dispozici dostatek testů, a proto mohou být včas otestováni všichni, kteří přišli do kontaktu s nakaženou osobou. Testování je navíc zdarma, na rozdíl od běžné návštěvy lékaře. Takže každý může být na vyžádání otestován, když se necítí dobře, což vede k významnému snížení šíření pandemie.

V neposlední řadě je důležitá povaha lidí. Včas si uvědomili riziko a začali se vyhýbat místům s vysokou hustotou lidí. Většina Evropy se zpočátku posmívala nošení roušek. Přestože vás rouška neochrání před virem (virus je na malé kapénce, která projde rouškou), zabrání dalšímu šíření. Proto, když je tady nosí všichni, má to významný efekt.

Dokážete posoudit, která opatřená zavedená na Tchaj-wanu jsou specifická pro tuto zemi (např. díky předchozím zkušenostem s epidemií SARS v roce 2003, vyspělým technologiím apod.), a co je obecně aplikovatelné i v jiných státech zasažených pandemií?

Nevím detailně, jaká opatření jsou v jiných zemích. Nicméně myslím, že zásadní je zmiňovaný všudypřítomný monitoring tělesné teploty, dostatek testů a testování na vyžádání zdarma, vysoké finanční sankce za porušení karantény, včasné uzavření hranic a záchyt cestujících ihned na letišti a zamezení rozšíření mezi populaci. Dále povaha lidí, kteří si váží vlastního zdraví a nechtějí ho riskovat.

Odkud čerpáte informace o pandemii a jejím průběhu na Tchaj-wanu a ve světě? Je informovanost obyvatel na Tchaj-wanu dobrá?

Čerpám informace od John Hopkins University of Medicine – Coronavirus Resource Center a dále potom z portálu Taiwan News (https://www.taiwannews.com.tw/en/news/3864928). Tchajwanci jsou dobře informovaní, myslím, že dobrá informovanost je základem proti šíření paniky. Vláda proto zavedla vysílání o průběhu epidemie každých 30 minut. Mimoto mne o vývoji situace hodně informuje univerzitní kancelář pro mezinárodní vztahy a byla jsem kontaktována i z České ekonomické a kulturní kanceláře v Taipei.

Čína od vás není daleko, cca 150 km. Když se tam pandemie začala šířit, jak na to reagovali lidé na Tchaj-wanu? A vy osobně – nebála jste se?

Nevím přesně, jak reagovali lidé na Tchaj-wanu, ale rozhodně uznali, že se jedná o závažný problém a uvědomili si, jakou hodnotu má zdraví. Já když jsem sledovala vývoj pandemie, tak jsem byla mírně rozhozená, ale hlavně jsem se bála přímého transferu v Hongkongu, kde se tehdy situace poměrně zhoršila. Doufala jsem, že pohyb lidí na ostrov nebude tak frekventovaný, a uklidňovala mne omezení tchajwanské vlády, když začala velice rychle omezovat lety z celé Číny a dalších rizikových oblastí. Mně to tehdy trochu zkomplikovalo cestu, ale měla jsem jistotu, že je menší riziko rozšíření nákazy na ostrově.

Je něco, co byste chtěla vzkázat lidem v České republice?

Chtěla bych jim vzkázat, že zdraví je to nejdůležitější, co máme, tak aby si ho vážili a zbytečně neriskovali. I když nejsou v rizikové skupině, mohou nemoc dále rozšířit mezi ohrožené občany. Aby zbytečně nechodili ven a využili tento čas pro své blízké a na věci, na které nemají jinak čas. Dále, aby nebyli sobečtí, a když jsou nemocní, aby to nepřecházeli a obecně všechny nemoci nešířili. Nemám veškeré informace o vývoji v ČR, ale zaznamenala jsem, že se hodně lidí zapojuje a pomáhá v boji s touto epidemií. Jedná se o dobrovolníky pomáhající seniorům získat potraviny, studenty vysokých škol pracujících na vývoji masek a vědecké pracovníky, kteří se zapojili do vývoje léků. Chtěla bych těmto lidem poděkovat za jejich úsilí a naději, kterou nám všem přinášejí.

Foto: archiv Karolíny Janouškové

Vytvořeno: 30. 3. 2020 / Upraveno: 13. 6. 2022 / Mgr. Ing. Tereza Kůstková