11. ročník MotolArtu s rekordním počtem vystavujících

Jako každý rok na začátku prosince proběhl MotolArt – výstava, která by už ve svém věku nastupovala do druhého stupně základní školy. Více hlavní organizátorka Barbora Michaela Vyhnánková. Autorem fotografií je Jan Fluger.


Jsem moc ráda, že se MotolArt těší stále většímu zájmu ze strany návštěvníků i ze strany vystavujících, kterých se letošního 11. ročníku zúčastnil rekordní počet, a podařilo se, že krom obrazů a obrázků, fotografií a grafiky, hudby a zpěvu bylo k vidění několik soch. Tímto chci i poděkovat nejen všem vystavujícím, ale hlavně těm, kteří stáli za „oponou“ MotolArtu a pomáhali s organizací.

MotolArt 2018: seznam vystavujících

FOTOGRAFIE

Vojtěch Berka (4. ročník)

Michael Jenšovský (3. ročník)

Michal Kříha (6. ročník)

Kristýna Kopecká (4. ročník)

Alina Pirshtuk (4. ročník)

Barbora Prýmková (2. ročník)

Kristýna Rousová (4. ročník)

Slávka Spišáková (4. ročník)

Michal Štulpa (6. ročník)

Ema Šutáková (2. ročník)

Monika Vitteková (4. ročník)

SOCHY

Martin Fila (2. ročník)

Magdalena Lisá (2. ročník)

Eliška Vondrová (3. ročník)

OBRAZY

Kateřina Babická (4. ročník)

Eliška Bečková (4. ročník)

Helena Čermáková (1. ročník)

Michaela Dvořáková (1. ročník)

Juraj Izák (3. ročník)

Eliška Janeková (1. ročník)

Veronika Štěrbová (1. ročník)

Eliška Vondrová (3. ročník)

STÁLICE MOTOLARTU

Jan Balko (malba)

Adam Kalina (grafika)

HUDBA

Jiří Kobera (5. ročník)

UMĚNÍ PRO OCULI I VENTRICULI

Slávka Spišáková, Tereza Malimánková, Zorka Šerková, Tereza Veselá, Kateřina Babická, Monika Vitteková, Hana Ruferová, Andrea Majchráková, Veronika Štěrbová a maminka Pavla Strnada

„Kdo bude host, Bramboro?“ ptá se mě pokaždé Richard a jiní skalní fanoušci výstavy.

„Michal Kurz!“

Ano, tentokrát se ujal této role doktorand oboru Historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Michal Kurz. Téma jeho přednášky – Praha a její architektura v 50. letech a to, jakým způsobem byl vytvářen její oficiální obraz jakožto „socialistického města“ – přilákalo a velmi zaujalo. Na závěr Michala neminul ani krátký rozhovor (jak se na hosta MotolArtu sluší a patří).

Jak hodnotíš umělecké tendence mediků, jako je třeba pořádání výstavy MotolArt?

Jako příjemné překvapení a důkaz, že má smysl věnovat svůj čas a kreativitu i oblastem, které bezprostředně nesouvisejí s oborem studia. Z vlastní zkušenosti i od řady přátel znám situaci, kdy kreslení, fotografování nebo psaní do šuplíku funguje jako určitá forma uvolnění, ochrany před stereotypy, do kterých máme často tendenci spadávat. Člověk se osvěží novou perspektivou, objevuje nová témata, uspořádává si vlastní pocity a dojmy. Tady se k tomu navíc připojuje i chuť a odvaha výsledky své práce následně zveřejnit, což obdivuji. Každopádně držím palce i do dalších let.

A co říkáš na úroveň vystavených děl?

Počítá se mezi ně i hudební vystoupení? Protože celý ten nápad s netradičním aranžmá několika známých skladeb jsem si opravdu užil a nenapadlo by mě, že pásmo Honzy Nedvěda, synka, který oral (ale málo), sokolíků a pece, co nám spadla, může mít ve výsledku takovou šťávu. K dílům visícím a stojícím – určitě je nedokážu zhodnotit jako celek, na to byla příliš různorodá, každopádně jsem si ale mezi nimi našel několik kusů, které mě oslovily námětem nebo provedením, u kterých jsem měl pocit, že mě coby diváka jejich autor/ka pouští trochu blíž k sobě, do světa vlastních představ a vidění reality. Mám rád, když dokážu z díla vycítit nějakou emoci, která mě v danou chvíli osloví, radost, smutek, neklid... Zároveň jsem byl zvědav, jak výrazně a zda vůbec se budou do jednotlivých prací promítat „medicínská“ témata – a očividně se jimi autoři a autorky nenechali nijak svazovat.

Tvá přednáška o snahách minulého režimu přestavět Prahu k obrazu svému vzbudila i zajímavou diskusi. Proč sis vybral takové téma?

Dlouhodobě se zajímám o padesátá léta, což je zvláštní doba, spojovaná v obecném povědomí jednak s temnem politických procesů, jednak s dnes už směšnými budovatelskými komediemi, plakáty a písněmi. Snažím se mezi těmito krajními póly hledat další perspektivy, které by pomohly naznačit, že tehdejší realita byla složitější a pestřejší. Prameny, které jsem si k tomu vybral, jsou dobová architektura a výtvarné umění ve veřejném prostoru. Právě tyhle sféry zásadním způsobem formovaly prostředí, v němž lidé žili, a mnohde zanechaly dodnes patrné stopy, které ale nejsme vždy schopni nebo ochotni reflektovat. Kromě toho jde o téma záměrně mezioborové, protože historie jako věda mi dává smysl jen, pokud je otevřená a zapojená do sítě dalších disciplín, jako jsou dějiny umění, literární věda nebo sociologie.

Co tě v diskusi nejvíce zaujalo a jak tě celkově oslovilo publikum?

Upřímně, vůbec jsem nečekal, že se v diskusi sejde tolik otázek! Takže publiku patří dík za vnímavost a chuť se ptát. Jsem rád, že je to téma sdělné i pro lidi mimo úzce odbornou komunitu, že je schopné vyvolávat nějaká hlubší zamyšlení, třeba i obecně nad tím, kudy se ubírá současná výstavba Prahy a jak by mohla být řešena. Možná se i tady projevil určitý pozitivní trend posledních let, kdy o architektuře a podobě měst uvažuje, mluví a píše stále širší okruh lidí a z původně uzavřené expertní záležitosti se stává častý námět veřejných debat.

A na závěr otázka od jednoho medika, který se nestihl zeptat ten večer: Co jako historik preferuješ? Když je inspirací ideologie (například jako v církvi) nebo styl/vizuál (jako v secesi)?

Asi bych rozlišoval námět a pak formu (sloh, styl), kterou tomu námětu dáš. Styl sám o sobě podle mě není inspirací tvorby, ale až způsobem vyjádření určitých námětů (náboženských, politických, přírodních apod.). Tentýž námět (scénu z Bible, portrét vůdce, ženský akt, panorama krajiny) můžeš umělecky ztvárnit nejrůznějšími způsoby. Když se na umělecké dílo dívám perspektivou historika, zajímá mě, jestli obsahuje něco ne/typického pro dobu, v níž vzniklo, kdo byl jeho autor, za jakých okolností a s jakým záměrem ho vytvořil a nakolik je v něm ten záměr patrný i dnes. Ve světle podobných otázek pak už nehraje takovou roli, jestli jde o náboženský obraz, secesní plakát nebo dům z doby socialistického realismu. Myslím, že i díla na první pohled neideologická často obsahují nějakou myšlenku nebo tendenci, která může přispět k alespoň trochu lepšímu porozumění danému historickému období.

Michale, děkuju moc za rozhovor i návštěvu našeho medického drobného festivalu umění.

Barbora Michaela Vyhnánková

Vydáno: 25. 1. 2019 / Odpovědná osoba: Mgr. Ing. Tereza Kůstková