MUDr. Eva Midlochová, absolventka Všeobecného lékařství, strávila pátý ročník na Freiburské univerzitě. Píše esej a posílá fotografie.
Volnomyšlenkářský, rozmanitý, zelený, cyklistický, studentský… všemi těmito přívlastky by se dal Freiburg popsat. Do tohoto města o velikosti Ostravy jsem se odstěhovala na začátku října 2018 a strávila tam jedenáct měsíců. Poslední předmět jsem měla v srpnu a zkoušky dělala ještě v červenci. A ano, zatímco se moji spolužáci už flákali o prázdninách, já ještě pilně studovala a chodila do školy. Tímto ale můj maraton neskončil, protože v září jsem pokračovala už v Čechách K10 a zkouškou z onkologie. Bylo to dlouhé a náročné, ale nikdy bych to za nic nevyměnila. Tuto zkušenost vám nikdo nevezme.
Kdybych jela teď znovu na erasmus, tak bych si sobě poradila, abych to tak zbytečně nehrotila, aby mi všechny předměty seděly a nesnažila se neprodlužovat za každou cenu. Což se mi stejně nepovedlo, protože poskládat všechny předměty z celého ročníku do ročníku v zahraničí, který je úplně jinak řešený, nelze. Lepší by bylo mít méně předmětů a více Famulatur, čili stáží na oddělení, které jsou koncipovány úplně jinak než u nás. V Německu jsou na toto zvyklí a berou vás jako součást oddělení. Máte svoje denní povinnosti, které děláte jen vy a ulehčujete tím práci lékařům.
Já jsem si takto odchodila povinnou letní praxi z gynekologie. Dělala jsem odběry krve a kanylace, což je v Německu mimochodem výkon lékaře, nikoli sestry. Vyšetřovala jsem rodičky po porodu, propouštěla je do domácí péče a informovala jsem je, jak se mají v následujícím šestinedělí chovat. Také jsem asistovala u císařských porodů a operací, když mladé lékařky neměly čas.
Co se mi dále líbilo, byl systém výuky. Před klinickou stáží v nemocnici na oddělení, která trvá stejně jako u nás většinou dva týdny, musí medik odchodit semestrální, někdy i dvousemestrální přednášky z daného předmětu a udělat z něj zkoušku. Ty jsou v Německu většinou písemné formou testových otázek. Jen praktické zkoušky jsou ústní. Erasmáci měli ale v tomto systému výjimku a mohli chodit na stáže i bez předchozích teoretických přednášek, kromě urologie.
Další pro mě nevídanou věcí byly přednášky, na které přednášející přivedli pacienty z nemocnice k danému tématu a my studenti v přednáškové hale jsme zpovídali pacienta, dělali s ním anamnézu. Čímž jsme si více vštípili danou problematiku onemocnění. Doteď nezapomenu na pacientku s temporální arteriitidou nebo na pediatrických přednáškách na holčičku s cystickou fibrózou po transplantaci plic. Třeba tyto přednášky z pediatrie jsme měli každé pondělí od čtvrt na šest do šesti večer a přednášky z urologie ve stejný čas v úterý. Zatímco přednášky z interny jsme měli každý den kromě pondělí od čtvrt na devět do devíti. Z čehož se může zdát, že jsem nedělala nic jiného, než chodila do školy, ale není to tak. Přednášky z interny byly nahrávány, a tak jsem je pak už pravidelně poslouchala ze záznamu, a pokud jsem ten den neměla žádný seminář nebo praxi v nemocnici, tak jsem měla celý den volno, což jsem pravidelně využívala k výletu na běžkách v zimě, anebo za teplejšího počasí na cyklovýlet ve Schwarzwaldu. Ten se zvedá těsně za Freiburgem a nejvyšší vrchol Feldberg má 1493 metrů nad mořem, takže o výškové metry zde není nouze.
Kromě dechberoucí přírody a suprového studijního systému může Freiburg nabídnout mnohem víc. Je to město s větším počtem městských kol než obyvatel. Má uvolněnou atmosféru. Švýcarsko je hodinu jízdy autem a Francie jen půl hodiny. Tento výčet by byl mnohem delší a já bych mohla o tomto místě básnit další dvě stránky, to ale nechci, a tak pokud umíte německy a uvažujete o erasmu, zvolte Freiburg. Nebudete litovat.
