Regnum Hispaniae

Štítky

Student 4. ročníku Všeobecného lékařství Jan Fiksa strávil semestr na Universidad Europea de Madrid. Píše esej a posílá fotografie.

Na fotografii autor (vlevo) v Sierra de Guadarrama, pohoří 50 km severně od Madridu.


Vyjet na Erasmus jsem se rozhodl impulsivně a poměrně pozdě, navíc jsem chtěl do Madridu. Ten ale naštěstí zůstal volný i po termínu, tak jsem se tam nakonec dostal.

Dvousemestrální Erasmus jsem strávil na Universidad Europea de Madrid. Když jsem přijel do Madridu, moje nízká úroveň španělštiny zpočátku způsobovala určité zmatky s výukou. První týden jsem neměl k dispozici svůj rozvrh, a proto jsem ho strávil nervózní, že nebudu mít v pořádku docházku. Další dva nebo tři týdny už jsem sice rozvrh měl, ale nevěděl jsem o tom. Všechno se totiž zveřejňuje v něčem podobném, jako je SIS, a já jsem ho neuměl používat. Tehdy jsem šel na studijní oddělení ve Španělsku poněkud dopálen, že jim to hezky od plic řeknu. Po třech sekundách mého dlouho připravovaného proslovu (a že ve španělštině mě to ze začátku stálo úsilí!) jsem se dozvěděl, že rozvrh vlastně mám už tři týdny, že stačí kliknout jen na jednu ikonku, která je v podstatě ekvivalentní slovu Zobrazit, a že se všichni diví, proč nechodím na hodiny. Naštěstí tam nebyla bloková výuka a všichni vyučující mi absence odpustili. Také mě překvapila, či spíše zaskočila vzdálenost mezi mým bydlištěm a univerzitou – strávil jsem denně na cestách dvě a půl hodiny. Ještě nikdy v mém životě jsem nepřečetl tolik beletrie.

Popíšu teď, jak se vyučuje ve Španělsku a na univerzitě, která mě hostila. Na konci střední školy se tu (jo, začínám pěkně od báze!) dělá zkouška, která se jmenuje Selectividad. Je to něco jako naše maturita, ale s tím, že má daleko větší dopady na profesní dráhu, protože studenty pak přijímají veřejné vysoké školy podle počtu získaných bodů. O medicínu je velký zájem, a proto se musí získat aspoň 12,5 bodů ze 14, což je velmi obtížné. Když se někdo nedostane na veřejnou vysokou školu, může jít na privátní, která je ovšem drahá, a proto jestli se zrovna nenarodil se zlatou lžičkou v ústech (třeba jako jeden můj marocký spolužák v Madridu), tak se snaží studovat svědomitě, a proto je dobrým studentem. Universidad Europea de Madrid je privátní, ale to neznamená, že úroveň medicíny je tam horší. Navíc kvůli školnému je tam mnohem dražší a kvalitnější vybavení s různými simulátory. Neexistuje bloková výuka, na předměty se chodí po celý semestr. Všechny zkoušky jsou písemné a dělají se ve dvou týdnech každý druhý den jedna – jednou jsem na ni musel i v sobotu. Jsou to obtížné dva týdny s mnoha kafi a málo spánku. Na druhou stranu všechny zkoušky jsou kroužkovací s jednou správnou odpovědí (ne ovšem tak promyšlené jako náš zápočet z patologie). Navíc u vícesemestrových předmětů je po každém semestru parciální zkouška, k jejíž látce se po jejím složení už nevrátí. Stejně to funguje i na ostatních fakultách medicíny. Rok po ukončení medicíny mají všichni medici zkoušku MIR, podle které si vybírají specializaci – mezi nejžádanějšími jsou kardiologie, plastická chirurgie, dermatologie a neurochirurgie. V MIR je látka celé medicíny od anatomie přes statistiku a metodologii výzkumu po interní medicínu. To je dalším důvodem pro studenty se učit svědomitě.

Úroveň medicíny je trošičku vyšší než u nás, protože mají vyšší počty doktorů a stát dává do zdravotnictví více peněz. Navíc všichni Španělé jsou velmi hrdí na své zdravotnictví a říkají o něm, že je „jedno z nejlepších na světě“. Zdravotnictví je asi ze 70 procent veřejné a z 30 procent privátní.

Španělé jsou obecně lidé velmi přátelští a otevření. Je to hrdý národ s velmi starou kulturou navazující na Římskou říši a s hlubokými křesťanskými kořeny. Žil jsem na koleji, která patří katolické organizaci Opus Dei, a musím říct, že přátelství tam navázaných si budu vážit po celý život.

Zkušenosti z Erasmu bych rozhodně hodnotil pozitivně. Tento zahraniční pobyt mě obohatil nejen po profesní stránce, to snad i méně, ale ještě více po kulturní a sociální. Určitě všem doporučuji!

Vytvořeno: 8. 10. 2018 / Upraveno: 11. 12. 2023 / Mgr. Petr Andreas, Ph.D.