Petra Vítová, studentka 5. ročníku všeobecného lékařství, strávila letní semetr na Erasmu ve francouzském Montpellier. Přečtěte si esej a prohlédněte fotografie.
regionu Languedoc-Roussillon.
Foto: Archiv P. V.
Chtěla jsem jet na Erasmus někam, kde se domluvím s pacienty jejich mateřštinou. A podle toho pro mě byla jasná volba Francie. V Montpellier jsem předtím nebyla, ale slyšela jsem, že je to příjemné studentské město. Předchozí erasmáci mi vyprávěli, že to byl pro ně náročný Erasmus, co se týče školy, ale že se toho hodně naučili a odjeli sice unavení ze služeb, ale spokojení. To bylo pro mě další plus, protože jsem měla chuť získat nové zkušenosti.
Jela jsem tam na letní semestr 2016. To mělo tu výhodu, že „celoroční“ erasmáci mi mohli v lecčems pomoci. Když jsem přijela, byla jsem překvapená tím, že opravdu úplně všechno probíhá ve francouzštině, i erasmáci se mezi sebou bavili francouzsky a s angličtinou se tu člověk setká vzácně. Studenti na Erasmu jsou integrovaní do francouzských tříd, a tedy erasmák má naprosto stejnou úlohu jako místní student.
Popíšu trochu francouzský systém výuky, protože se liší od českého. Hlavní rozdíl je ten, že medici jsou od 3. ročníku považováni za nedílnou součást chodu oddělení ve fakultní nemocnici, mají dokonce i pracovní smlouvu a symbolický plat od nemocnice. Stáž na oddělení se vlastně podobá letní praxi: každé dopoledne jsou medici po malých skupinkách na oddělení a pracují tam; v některých úkonech zastupují lékaře a v některých sestru. Teoretická výuka probíhá odpoledne. Velký důraz je kladen na samostudium, ale naštěstí mají výborné učebnice. Vlastně i učebnice a zkoušky jsou koncipované „prakticky“ – na konkrétních klinických příkladech, u kterých se rozebírají jednotlivé diagnostické a léčebné kroky.
Zdá se to skvělé? Skvělé to je. Ale ze začátku mi to trochu nahánělo strach. Doporučuju přijet s úrovní francouzštiny alespoň B2, protože vás skutečně rovnou posadí za počítač psát příjmy, volat příbuzným a vyplňovat žádanky. Svůj první příjem jsem smolila asi tři hodiny. Bylo těžké se najednou vyznat v nemocničním softwaru, psát anamnézy ve francouzštině a naučit se všechny ty zkratky, které jsou jinak než v angličtině. (Nejednou mi to přineslo situaci, kdy jsem zdánlivě neznala naprosto základní pojmy: VIH místo HIV, BPCO místo COPD atd.) Tiše jsem obdivovala své předchůdce-erasmáky a žasla jsem, jak jen to zvládli? Ale vždy jsem nakonec zažila to, čím mě oni ujišťovali, že „nakonec se to vždycky nějak dá“. Zpočátku si sice člověk připadá ztracený, ale po nějakých dvou až třech týdnech už se v těch důležitých věcech orientuje. A kolem je spousta lidí ochotných pomoci.
Jsem velmi ráda, že jsem mohla tento Erasmus absolvovat, protože jsem si na půl roku zkusila skutečně pracovat na oddělení. Mám pocit, že jsem si „nanečisto“ zažila pocit čerstvého doktora. Na stáži „Urgences“ (urgentní medicína) jsem hlavně při nočních službách šila drobné i větší rány, vytvářela sádry pod dohledem ortopeda, odebírala krev, zaváděla sondy. A kdo měl štěstí, punktoval ascites nebo dělal lumbální punkci. Na záchranné službě jsem mnohokrát vyjela s ambulancí, a dokonce třikrát letěla vrtulníkem.
Na druhou stranu se musím přiznat, že mi po nějakém čase začal chybět náš systém výuky, kde máme dobré patofyziologické základy a učíme se víc dopodrobna i o vzácných nemocech. Ty se ve Francii v kurikulu všeobecného lékařství vyskytují méně a učí se o nich už jen specialisté. A když jsem viděla v praxi, kolik vědomostí mi chybí, abych se jednou stala dobrou lékařkou, přijela jsem do Čech s velkou motivací učit se na státnice.
Abych úplně nešokovala příští zájemce o Erasmus v Montpellier tou mírou času stráveného v nemocnici, chtěla bych vás ujistit, že čas chodit ven se taky najde. V okolí je krásná příroda, ideální podmínky pro můj oblíbený sport – lezení a zhruba od konce května už se dá i chodit na pláž. Atmosféra Montpellier je skutečně unikátní, protože 20 procent obyvatel tvoří studenti a je to podle některých nejdynamičtěji se rozvíjející město ve Francii. Všude se staví nové fakulty a koleje, je tu nespočet kulturních akcí a nabídek pro studenty.
Jsem vděčná programu Erasmus, oběma fakultám a všem, kdo se na tom celém podílejí, že mi umožnili na jeden semestr vyjet do Montpellier. Obohatilo mě to o spoustu cenných zkušeností a dalo mi to přehled o tom, jak funguje zdravotnictví ve Francii. A v neposlední řadě mi Erasmus dal několik dobrých přátel, se kterými se, jak pevně doufám, znovu uvidím.
