A zase ty Dobronice!

Vzpomínka na konec léta. Očima jednoho ze zkušených organizátorů, Adama Lázničky, i očima dvou novopečených prvaček, Andrey Majchrákové a Nikoly Zálešákové. Zažijte Dobronice...

Adam Láznička: A zase ty Dobronice!

Nejprve dovolte vyjasnit pár drobností...

Ano, zdravotník je opravdu po celou dobu své služby střízlivý.

Ne, nejedeme na kokainu, prostě ten týden nespíme.

Ano, sem tam někdo z nás najde ve své posteli kajak.

Ne, Miláček není vysvěcený kněz.

Ano, Richard hrál v půl šesté ráno na trombon na celý kemp Mravenčí ukolébavku.

Ne, ty trička, co mají organizátoři, neprodáváme.

Ano, pokousal mě prvák ze Slovenska. Ano, vím, že na Slovensku stále řádí vzteklina.

Dobronice jsou divukrásné. To tedy! Letos jsem měl již počtvrté, pokud se nepletu, tu čest, jet do Dobronic jako organizátor. Každý rok přemluvíme pár prváků, aby napsali článek o Dobronicích ze svého pohledu, ale nikdy se nenapsal článek z pohledu našeho. Tak jsem se rozhodl to napravit (pozn. red. nerozhodl... donutili jsme ho).

Za Dobronicemi je neuvěřitelné množství práce. Od zajištění ubytování, stravy, letáčků, přednášek, programu, her, bojovek... Díkybohu jsem nikdy nebyl předseda Motoláku, který zajišťuje 99 % z výše zmíněného. Všechna čest, Viktore! Na nás ostatních jsou jen drobnosti, které zpravidla znamenají přijít na organizační schůzku v předvečer odjezdu, zopakovat si PP, a hlavně – dopravit se do Dobronic dřív, než tam přijedou prváci (což se nám poslední roky úspěšně nedaří).

Přeskočme tedy organizační schůzku, zastávku u Letní herecké školy (viz foto) v nějaké vesnici u Tábora a zničení tamního trávníku koly Miláčkova auta, založení obce Dolní Mokrá a nákup pytle párků (všechno to jsou skvělé historky, rád je zájemcům odvyprávím u Vojáka za drobný úplatek), a pojďme už do Dobronic.

Už nám přijíždějí, natěšení a vystrašení prváci, kteří nevědí, co je čeká. Některé obličeje jsou mi povědomé ze zápisu. No, děti, těšte se.

Začínáme zlehka, obídek, trocha sportu, přednášky o organizaci tělocviku a předsedova přednáška z první pomoci, poháněná tramínem. V přednášce mám své highlights – jednak v rámci důrazu na vlastní bezpečnost při poskytování PP odvyprávím příběh, který se stal u nás v obci, kdy se několik mužů utopilo v septiku (někdo mi napsal do ankety, že ten příběh je strašně morbidní... realita je morbidní, smiř se s tím!), a poté sloužím jako podstavec pro předsedu při předvádění KPR. Myslím, že za ty roky jsem tyto dvě činnosti vypiloval do posledního detailu.

Přeskakuji party, probdělou noc, příjezd policie, snídani, sport, Extreme rush, tance proděkanů na parties a spoustu dalšího a dostávám se k tomu, co mě na Dobronicích opravdu baví – kruhová výuka první pomoci. Už předem se rozdělujeme, kdo z nás půjde učit který kruh (zpravidla podle toho, jaký kruh jsme sami). Sami se tak trochu pasujeme do role „patronů“ těchto kruhů, mnozí z nás je provází nejen Dobronicemi, ale i prvákem, nezřídka i dalšími ročníky. Jsme těmi pelikány na fakultním logu, kteří pod křídly mají svá mláďátka a snaží se, aby z nich vyrostlo to nejlepší možné. Ale k tomu patří i druhá věc – že mnohem lépe poznáte ty, kteří ve vámi „opatrovaném“ kruhu jsou. A zjistíte, že každý z těch lidí je něčím nesmírně zajímavý! Ať už je to člověk hrající asi na deset hudebních nástrojů (do Dobronic si dokonce přivezl okarínu!), člověk zpívající u táboráku svoje vlastní písničky, anebo třeba loni – mladík, jehož křeček zemřel zavalený xylofonem. A vy vidíte, jak tito skvělí jednotlivci tvoří dohromady dokonalý kruh.

No, tak tu sentimentální chvilku máme za sebou. Další věc, která mě nesmírně baví, je pozorovat prváky, když se ráno, po opravdu vydařené noci, táhnou krásně bledozelení škubavými pohyby na snídani. Ještě větší grády tomu dodávám svým vyzváněním na kovadlinu. Když už jsme u těch hlasitých zvuků – možná jste si letos povšimli, že jsem se při každé příležitosti snažil pískat na prsty. Dobře, přiznávám, nejde mi to, ale to se zmákne. Říkal jsem si již dlouho, že se chci naučit pískat na prsty, a letos jsem si našel i učitelku – dr. Květu Skálovou, jejíž hvizd je myslím slyšet i v Bechyni. Takže za pár měsíců to třeba vypiluju tak, že moje pískání bude slyšet dál než na deset metrů.

A pak ujasnění ještě jedné věci. Možná jste si všimli, že se občas někteří z nás chovají v Dobronicích divně – třeba ve spodním prádle pod střechou jídelny zpívají hymnu, chodí s petkami piva přidělanými k rukám, začnou vám vykat, mluví ve verších a podobně. Někteří z nás pamatují ještě i to, jak se prof. Trka šel jednoho rána před zraky celého turnusu ráno vykoupat do řeky. Odpověď je jednoduchá, hrajeme v Dobronicích hry. Nemůžu vám prozradit jaké, ačkoliv čepicíííííí možná znáte. Ale až letos jsem si uvědomil, že v žádné naší hře nejde o to vyhrát, ale neprohrát. My prostě ani nemáme výhry, máme jen tresty za prohru. Možná to o něčem vypovídá...

Zkrátka a dobře, jsem opravdu rád, že mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že na dvojku chodí opravdu výběr nejlepších, a to nejen co se týká vědomostí, ale hlavně osobnosti. Lidé se smyslem pro humor, nadáním pro hudbu, sport, umění, lidé s neuvěřitelným rozhledem a životními příběhy. Díky za ty možnosti být v Dobronicích a poznávat naše nové prváky i jinak než jen na chodbách s jízlivým pošklebkem: „Však on vás ten smích a elán jednou přejde!“

Andrea Majchráková: Spomienky z Dobroníc alebo tajomstvá prvákov...

Dostalo sa mi milej povinnosti opísať priebeh uvítacieho kurzu pre odbory Všeobecné lekárstvo a Fyzioterapia, ktoré sa konalo vo výcvikovom stredisku UK – Dobronice u Bechyně v dvoch turnusoch 3.–6. 9. a 6.–9. 9. Na úvod musím povedať, že nikto z nás ani len netušil, čo nás čaká, keď sme neistí a hanbliví na zápise dostali červený letáčik o Veľkolepej prerekvizite pre štúdium na 2. LF. Preto sa so slovami Kto nezažil, nepochopí úplne stotožňujem. Či to stálo za tú cestu, energiu a spánok? Posúďte sami!

Prvé kontakty sme začali nadväzovať na zastávke MHD, čakajúc na autobus. Síce to spočiatku vyzeralo, že nás chýba podozrivo veľa, pozbierali sme sa a vyrazili sme do neznáma. Po príchode nás uvítali vysmiate tváre starších študentov a príhovor profesorov s prosbou, aby sme netrúbili o piatej ráno a šetrili vodu. Jinak budeme muset odjet dříve. My sme sa len potmehúdsky usmiali.

Po prvých zoznamovačkách sme mali čas na šport so svojím kruhom. Zábava, hlavne keď si vyberiete aerobik a zistíte, že na svojej kondičke ešte budete musieť trochu zamakať, pretože pod dohľadom PaedDr. Hany Milerovej sa vaše telo natiahne poriadne. Po večeri sme si vypočuli pútavú prednášku od prof. Jana Trku o detskej hematoonkológii a od MUDr. Kateřiny Váňovej o kampani prsakoule a o prevencii onkologických chorôb. Otázok z našej strany bolo veľa, čo len dokazuje, akí šikovní rečníci k nám prišli. Potom nás čakala ďalšia súťaž po kruhoch a uvítacia párty.

Na druhé ráno sme sa zobudili s veľkým nadšením a očakávaním. Čakala nás séria trénovania prvej pomoci. Najskôr teoreticky, podľa prednášky Viktora Veselého, potom v kruhoch. Krvácanie, omrzliny, infarkt, epilepsia... Začali sme nadobúdať pocit, že to ovládame. V tento deň nás prišiel navštíviť pán dekan, prof. Vladimír Komárek, aby nám v prednáške predstavil systém výuky na našej fakulte a povzbudil nás do novej etapy života. Když to zvládli ti okolo vás, dáte to i vy. Asi tak.

Ďalšou bola užitočná prednáška o prvom ročníku, v ktorej sme sa striedavo chytali za hlavy (v strachu z kvanta nových informácii) a za bruchá (pri poznámkach študentov na ich zážitky). Večer sa niesol v znamení súťaže Procházka růžovým sadem. V nej sa preverili naše volebné preferencie, tanečné schopnosti a takisto limity našich žalúdkov. Zdravo unavení sme sa presunuli za teplým jasom ohňa a príjemnými zvukmi gitary k táboráku. Tu sme strávili zvyšok noci, pri rozhovoroch a speve, utužujúc naše priateľstvá.

Musím priznať, že v tretí deň sa únava začala prejavovať výraznejšie. Oplatilo sa vstať – nabrali sme nové skúsenosti z prvej pomoci pri bojovke, v ktorej si pre nás starší študenti pripravili rôzne modelové situácie. Keď som pred pár riadkami spomenula pocit zvládnutia prvej pomoci – bol neprimeraný. Až skutočná situácia overila naše schopnosti a verím, že sme si natrénovali základné algoritmy záchrany ľudského života.

Po obede nás čakala krásna prednáška Učení, koncentrace, paměť od Míši Hronovej a Ondry Hubálka. Nabili nás energiou do nového školského roka a zdieľali s nami mnoho tipov a rád do učenia. Na programe bol ďalej športový turnaj, večera a prednáška o študentských spolkoch s vyhodnotením všetkých súťaží. Pri prednáške sme nadobudli aspoň matnú predstavu, kde by sme sa chceli angažovať, a pochopili sme, že práce je vždy dost. Tento večer bol, aspoň podľa môjho subjektívneho úsudku, najočarujúcejší. Keď sa zotmelo, čas sme strávili striedavo pri svetle táboráku, rytme hudby na párty a dišputách na chatkách.

Preto sme v posledné ráno vstávali s akousi melanchóliou – s vedomím, že tento deň je posledný. S elánom sme sa zaregistrovali do Motoláku a IFMSA, nakúpili Memorixy, rozlúčili sa a sledovali organizačný tím kývať nám s (ne)falšovaným smútkom.

Za to všetko sa chcem poďakovať v mene celého ročníka organizátorom, profesorom a prednášajúcim. Za nezabudnuteľný čas, množstvo zážitkov i užitočných rád. Tešíme sa na ďalšie spoločné chvíle!

Nikola Zálešáková: Zažij Dobronice

Jakožto novopečení a jaksepatří natěšení prváci máme za sebou první (a doufáme, že i poslední) přijímačky na vysokou, ale hlavně první seznámení s naší novou – a tou nejlepší – fakultou. Při příležitosti tohoto seznámení se naše fakulta rozhodla nám uštědřit ne letmý seznamovací polibek na tvář, nýbrž pořádného hubana v podobě programově nabitých prváckých Dobronic. Chcete vědět, proč byste měli příští rok jet taky? Nebo zjistit, o co jste přišli? Tak rozhodně čtěte dál...

Chcete se procvičit v zásadách první pomoci? Tak to jsou Dobronice to pravé místo. Naši noví spolužáci se s námi podělili o něco ze svých znalostí, když nás v sérii přednášek a cvičení školili, jak se potýkat s různými typy zranění a jak se zachovat v neočekávaných situacích. Pro důkladné procvičení nově nabytých znalostí a dovedností byla následně přichystána bojovka, která simulovala reálné situace autonehody či rodinné rvačky.

Chcete si zasportovat? V Dobronicích mají vše, od volejbalu po softbal. Pedagogové z Ústavu tělesné výchovy pro nás měli připravené přednášky o výuce tělesné výchovy během studia a o sportovních kurzech. Všechny volné chvíle pak byly vyplněny sportováním, které završil sportovní turnaj ve florbalu a volejbale. Krom toho byl v nabídce např. basketbal, badminton, frisbee, softbal, beachvolejbal. A pro opravdu náročné byl přichystán i pověstný Extreme Rush.

Chcete se dozvědět něco o fakultě, studentech a studiu zde? Spolužáci z vyšších ročníků se opět podělili o své zkušenosti v krátkých, ale výživných přednáškách. Dozvěděli jsme se něco o studentských spolcích Motolák a IFMSA, o kampani #prsakoule, o průběhu prvního ročníku... Navíc zde byla ta pravá příležitost zeptat se na vše, co by snad trápilo naše prvácká srdíčka.

Chcete si prověřit své schopnosti rychle se rozhodovat? I zde mají Dobronice co nabídnout. Jít sportovat, účastnit se kruhového i jiného seznamování, sbírat informace, jak přežít prvák, zvládat první pomoc, to vše lze skloubit. Jen rozhodování, jestli jít na přednášku o učicích technikách, nebo si radši utrhnout pro sebe hodinku tolik drahocenného spánku, jest obtížné. Ať žije spánkový deficit!

Máte pocit, že váš dosavadní život nebyl zrovna procházka růžovým sadem? Nevěšte hlavu, i tu mají Dobronice v nabídce. Snad si pak vzpomenete, že jste v tom sadě taky byli...

V Dobronicích je opravdu všechno. Ti, co už svou šanci na vlastní prvácké Dobronice prošvihli, nechť pověstně věší hlavu. Všem ostatním, které Dobronice teprve čekají, bych ráda doporučila, ať ani minutu neváhají, nesedí doma a zažijí Dobronice.

Vydáno: 9. 11. 2018 / Odpovědná osoba: Mgr. Ing. Tereza Kůstková