Studovat medicínu, zapojit se do klinického výzkumu a následně prezentovat jeho výsledky před odborníky z celého světa se nemusí vzájemně vylučovat. Studentka 4. ročníku Všeobecného lékařství Adéla Bubeníková se jako členka výzkumné skupiny PragueBrainsGroup zúčastnila světového kongresu Hydrocephalus Society v brazilském São Paulu, kde společně s kolegy představila několik projektů věnovaných hydrocefalu, poruchám cirkulace mozkomíšního moku a moderním metodám zobrazování mozku.
Adéla Bubeníková je studentkou 4. ročníku Všeobecného lékařství u nás na fakultě, která se během studia snaží kombinovat jak klinickou, tak vědeckou činnost. Věnuje se neurochirurgii a přilehlým neurovědám, zejména v oblasti neurovaskulární problematiky, onemocnění cirkulace mozkomíšního moku a neuromodulaci. Díky tomu, co dělá se skvělým podporujícím kolektivem v PragueBrainsGroup, si plní své sny a objevuje hranice poznání po celém světě.
Hydrocephalus 2026 World Congress se konal od 31. července do 3. srpna 2026 v São Paulu a přivedl do brazilské metropole neurochirurgy, neurology, neuroradiology, vědce i další odborníky zabývající se hydrocefalem a souvisejícími poruchami cirkulace mozkomíšního moku. Vedle prezentace nejnovějších vědeckých poznatků představuje kongres také důležité fórum pro odbornou diskusi, navazování mezinárodních spoluprací a podporu mladých výzkumníků.
Co se děje s prostředím mozku po zavedení shuntu?
Adéla Bubeníková zde prezentovala výsledky projektu zaměřeného na neurosteroidy v mozkomíšním moku pacientů s idiopatickým normotenzním hydrocefalem (iNPH), tedy onemocněním, které se může projevovat poruchou chůze, zhoršováním kognitivních funkcí a poruchami kontinence.
Práce vznikla ve spolupráci Univerzity Karlovy, motolské neurochirurgie, Ústřední vojenské nemocnice a Endokrinologického ústavu. Její autoři se nezaměřili pouze na tradiční otázku, zda shunt změní tlak nebo velikost mozkových komor. Zkoumali také, zda změna cirkulace mozkomíšního moku ovlivní jeho biochemické složení a vztah mezi centrálním nervovým systémem a periferním metabolismem steroidů.
Výsledky ukázaly, že po zavedení shuntu dochází ke koordinovaným a dlouhodobým změnám v zastoupení několika androgenů a neuroaktivních steroidů v mozkomíšním moku. Patřily mezi ně zejména DHEA a jeho hydroxylované deriváty 7α-hydroxy-DHEA a 7β-hydroxy-DHEA, ale také androstenedion, 11-hydroxytestosteron a další steroidní prekurzory související s funkcí nadledvin, například 17-hydroxyprogesteron, 11-deoxykortizol a kortikosteron.
Tyto látky nejsou pouze pasivními produkty hormonálního metabolismu. Vznikají v periferních endokrinních orgánech i přímo v centrálním nervovém systému, mohou přecházet mezi krví, mozkomíšním mokem a mozkovou tkání a podílejí se na regulaci aktivity neuronů, gliových buněk, zánětlivých procesů, cévní homeostázy a odolnosti nervové tkáně. Některé z nich mohou být v mozku dále přeměňovány na biologicky aktivní metabolity ovlivňující například GABAergní a glutamátergní signalizaci, funkci iontových kanálů nebo genovou expresi.
To otevírá dosud málo prozkoumanou možnost, že shunt v rámci léčby iNPH neovlivňuje pouze mechanické podmínky uvnitř lebky, ale také transport, lokální přeměnu a odstraňování biologicky aktivních látek z prostředí mozku.
Novým prvkem studie je především to, že steroidy nebyly hodnoceny pouze jako statické biomarkery naměřené v jediném okamžiku. Výzkumný tým sledoval, jak se jejich vzájemné zastoupení mění po zavedení shuntu, tedy po zásadní změně proudění, tlaku a obratu mozkomíšního moku. Výsledky naznačují posun od relativního zastoupení DHEA metabolitů ke steroidnímu profilu více propojenému s metabolismem nadledvin a systémovým oběhem. To otevírá dosud málo prozkoumanou možnost, že shunt v rámci léčby iNPH neovlivňuje pouze mechanické podmínky uvnitř lebky, ale také transport, lokální přeměnu a odstraňování biologicky aktivních látek z prostředí mozku.
Jak mozek pacientů s iNPH řídí pohyb?
Další prezentovaný projekt pod vedením prof. MUDr. RNDr. Ondřeje Bradáče, Ph.D., využil funkční magnetickou rezonanci (fMRI) ke sledování mozkové aktivity pacientů s iNPH při jednoduchých pohybech rukou a nohou. Výzkumný tým porovnával pacienty s iNPH s nemocnými, kteří měli podobné klinické obtíže, ale nesplňovali přísná diagnostická kritéria tohoto onemocnění (tzv. non-NPH).
Funkční MRI zatím nelze využívat jako samostatný diagnostický biomarker, studie však popsala konkrétní změny mozkových sítí, které by mohly být v budoucnu dále studovány a přispět ke komplexnějšímu pohledu na iNPH z hlediska neurozobrazovacích metod i diagnostiky a léčby.
Funkční MRI ukázala, že u pacientů s iNPH zůstává zachována aktivace základních motorických oblastí, zároveň se však zapojuje širší síť parietálních, inzulárních, frontálních a mozečkových struktur. Tento obraz může odrážet kompenzační mechanismus, ale i nižší efektivitu nervových sítí, kdy mozek k provedení jednoduchého pohybu aktivuje rozsáhlejší okruh oblastí. Funkční MRI zatím nelze využívat jako samostatný diagnostický biomarker, studie však popsala konkrétní změny mozkových sítí, které by mohly být v budoucnu dále studovány a přispět ke komplexnějšímu pohledu na iNPH z hlediska neurozobrazovacích metod i diagnostiky a léčby.
Kontroverzní otázky v diagnostice a léčbě dětské IIH
Součástí odborného programu byla také prezentace MUDr. Petra Skalického, Ph.D., zaměřená na využití lumbálního infuzního testu a stentování žilních splavů u dětských pacientů s idiopatickou intrakraniální hypertenzí. Na tomto projektu se mimo jiné podílel také student 4. ročníku naší fakulty Vojtěch Novák.
Lumbální infuzní test umožňuje funkčně hodnotit dynamiku mozkomíšního moku, jeho interpretace u dětí je však složitější než u dospělých a dostupné důkazy jsou omezené. Podobně diskutovaným tématem je stentování žilních splavů. Přestože může být u pečlivě vybraných pacientů důležitou léčebnou možností, v pediatrické populaci zůstává řada otázek týkajících se výběru vhodných pacientů, dlouhodobých výsledků i načasování výkonu.
Právě otevřená diskuse o oblastech, v nichž dosud neexistuje jednoznačná odpověď, patří k nejdůležitějším přínosům podobných mezinárodních setkání.
PragueBrainsGroup propojuje studenty, lékaře a technické obory
Za prezentovanými projekty stojí širší mezioborová spolupráce v rámci PragueBrainsGroup. Skupina propojuje studenty medicíny, lékaře, neurochirurgy, radiology, biomedicínské inženýry i odborníky na statistiku, zpracování signálu, strojové učení a umělou inteligenci. Její členové se věnují mimo jiné analýze MRI dat, výzkumu mozkomíšního moku, klinickým studiím, systematickým review i vývoji metod využitelných v medicínském výzkumu.
Skupina PragueBrainsGroup ukazuje, že smysluplnou roli v podobném týmu mohou mít i studenti. Máte-li zájem o jakoukoli formu spolupráce, neváhejte se na její členy obrátit.
PragueBrainsGroup zároveň ukazuje, že smysluplnou roli v podobném týmu mohou mít i studenti. Nemusí hned navrhovat rozsáhlé klinické studie. Mohou začít rešerší odborné literatury, přípravou databází, kontrolou dat nebo jednoduššími analýzami a postupně se naučit formulovat výzkumné otázky, pracovat s vědeckou metodikou, psát odborné texty a prezentovat výsledky.
Máte-li zájem o jakoukoli formu spolupráce, neváhejte se na členy PragueBrainsGroup obrátit.
Věda nemusí začít až po promoci
Příběh ze São Paula není jen zprávou o několika kongresových prezentacích. Připomíná také, že vědecká práce nemusí být něčím, co přichází až po absolvování medicíny.
Zapojení do výzkumu samozřejmě vyžaduje čas, trpělivost a ochotu učit se věci, které nejsou běžnou součástí výuky. Zároveň však nabízí možnost poznat medicínu z jiné perspektivy, spolupracovat se zkušenějšími kolegy, položit si vlastní výzkumnou otázku a sledovat, jak se z původního nápadu stává analýza, odborná publikace nebo prezentace na mezinárodním kongresu.
Na 2. lékařské existují pracoviště a týmy, které pregraduální studenty aktivně zapojují do probíhajících projektů. Někteří z nich se díky tomu již během studia podílejí na odborných publikacích a prezentují výsledky své práce na domácích i zahraničních fórech.
Na 2. lékařské existují pracoviště a týmy, které pregraduální studenty aktivně zapojují do probíhajících projektů. Někteří z nich se díky tomu již během studia podílejí na odborných publikacích a prezentují výsledky své práce na domácích i zahraničních fórech.
Nevíte, kde začít, koho oslovit nebo jak poznat, který projekt je pro vás vhodný? Připravujeme více informací o možnostech studentské vědecké činnosti na naší fakultě, o jednotlivých výzkumných týmech i o prvních krocích pro zájemce o výzkum.
Protože k vědě není potřeba čekat na titul před jménem. Někdy stačí dobrá otázka, chuť začít a tým, který vám dá příležitost.
Autorkou textu je Adéla Bubeníková.
