Absolvent 2. LF UK a současný doktorand Jakub Velemínský získal na ortopedickém kongresu Frejkovy dny 2026 druhé místo za nejlepší prezentaci. V rozhovoru přibližuje oceněný výzkum zaměřený na anatomii kolenního kloubu, cestu od studentské práce k úspěchu na odborném fóru i své další vědecké plány.
Jaká byla vaše první reakce, když jste zjistil, že z celkového počtu 36 přednášek v sekci Fórum mladých ortopedů byla vaše prezentace vybrána jako druhá nejlepší?
Upřímně jsem takový výsledek vůbec nečekal. Úroveň prezentovaných prací byla vysoká a vzhledem k tomu, že jsem teprve prvním rokem po absolvování fakulty, jsem nevěřil, že bych mohl konkurovat kolegům, kteří se ortopedii a vědecké činnosti věnují výrazně déle.
O to více si vážím toho, že moje práce porotu zaujala a byla takto vysoce hodnocena. Ocenění ale nevnímám pouze jako svůj osobní úspěch. Velké poděkování patří celému týmu Ústavu anatome, bez jehož odborného vedení a pomoci by nebylo možné studii realizovat.
Související
Dr. Jakub Velemínský uspěl na Frejkových dnech 2026
Absolvent a současný doktorand získal 2. místo za nejlepší prezentaci.
Prestižní Frejkova cena podporuje mladé lékaře, kteří budou schopni svou práci nejen kvalitně realizovat, ale také prezentovat na odborných fórech. Čím byste podpořil ostatní mladé lékaře, aby se této soutěže také zúčastnili? Máte pro ně nějakou radu?
Frejkovy dny podle mě představují skvělou příležitost pro mladé lékaře, kteří si chtějí vyzkoušet prezentaci práce před odborným publikem. Celá akce se navíc odehrává ve velmi přátelské atmosféře.
Důležitá je také možnost setkat se s dalšími mladými lékaři z oboru a navazovat nové profesní kontakty. Vědecká činnost pro mě osobně představuje příjemné a smysluplné zpestření každodenní klinické práce. Když se navíc vynaložené úsilí setká s pozitivním ohlasem, je to velká motivace pokračovat dál.
Mladým kolegům bych proto doporučil, aby se nebáli svou práci prezentovat, i když jsou teprve na začátku profesní dráhy stejně jako já. Podobná zkušenost může být významným impulsem k dalšímu zapojení do akademického a vědeckého života.
Ortopedie udělala za posledních třicet let obrovský pokrok. První pacient, kterému byl v České republice vyměněn kolenní kloub, byl dva roky v pracovní neschopnosti. Dnes se lidé vracejí do aktivního života během několika týdnů. Jak bude podle vás ortopedie vypadat za dalších třicet let? Na co se můžeme těšit?
Na tuto otázku by samozřejmě dokázali lépe odpovědět kolegové, kteří mají mnohem delší klinickou zkušenost. Již během svého krátkého působení v oboru jsem si ale uvědomil, že výsledek léčby nezačíná ani nekončí na operačním sále. Úspěšná léčba je výsledkem správné diagnostiky, vhodně zvolené terapie, kvalitně provedeného výkonu, následné péče a především spolupráce mezi pacientem a zdravotnickým týmem. Pacient by měl být pro lékaře partnerem, který rozumí své léčbě a aktivně se na ní podílí.
Myslím si, že v příštích letech dojde k rozvoji individuálního přístupu. Tedy že léčba bude stále více přizpůsobována konkrétnímu pacientovi. Významnou roli pravděpodobně sehrají také moderní zobrazovací metody, robotická chirurgie, přesnější plánování výkonů a v neposlední řadě i využití umělé inteligence.
Velký potenciál vidím rovněž v metodách, které nebudou pouze řešit následky poškození kloubu, ale dokážou degenerativním změnám předcházet nebo jejich rozvoj alespoň výrazně zpomalit.
Pro nás pacienty je ortopedie lékařský obor, který často přináší rychlou a viditelnou úlevu. Co ortopedie znamená osobně pro vás? Byl jste už během studia rozhodnutý, že se jí chcete věnovat?
Možnost dosáhnout viditelného zlepšení zdravotního stavu pacienta, často v relativně krátkém časovém horizontu, byla pro mě jedním ze zásadních faktorů pro výběr oboru, kterému jsem se chtěl věnovat. Navíc jsem hledal obor jehož součástí je i operativa.
Ve čtvrtém ročníku jsem začal docházet na operační sály I. ortopedické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze a později také na ortopedické oddělení v Českých Budějovicích. Tam jsem po dokončení studia také nastoupil.
Během své dosavadní klinické praxe jsem si ale uvědomil, že samotnému operačnímu výkonu musí vždy předcházet správná diagnostika a pečlivé zvážení indikace. U nezanedbatelné části pacientů navíc může být nejlepším řešením správně vedená konzervativní léčba, nikoliv operace.
Přestože mě k ortopedii původně přitahovala především operativa, postupně mě začalo velmi naplňovat také poznávání celého příběhu pacienta – od prvních potíží přes hledání jejich příčiny až po stanovení diagnózy a výběr nejvhodnější léčby. Právě tato určitá „detektivní práce“ je podle mě jednou z nejzajímavějších součástí oboru.
Prozradíte nám, čemu se nyní budete ve své odborné práci věnovat?
Na oceněnou práci, která se zabývala anatomickou strukturou sulcus terminalis femoris v oblasti distálního femuru, bych rád navázal dalším pokračováním výzkumu, a to napříč jednotlivými věkovými skupinami.
Jedna z hypotéz, kterou bychom chtěli ověřit, se týká otázky, zda může být tato struktura určitým projevem degenerativních změn kolenního kloubu vznikajících v průběhu stárnutí. K objasnění by nám mohla pomoci analýza magnetických rezonancí pacientů od dětského až po pokročilý věk. Cílem by bylo zjistit, zda se podoba a rozměry této anatomické struktury v průběhu života mění a zda mohou mít souvislost s dalšími změnami v oblasti kolenního kloubu. Výsledky by mohly přispět nejen k lepšímu poznání jejího významu, ale také k přesnější interpretaci nálezů zobrazovacích vyšetření.
Připravila Ing. Libuše Stoklásková, Ústav anatomie 2. LF UK
