Prof. Jan Zuna
Jak často se stane, že český tým přispěje novou leukemickou podskupinou do mezinárodní klasifikace?
Teď to bude vypadat neskromně, ale moc často se to opravdu neděje… Jsme rádi, že se u některých podskupin pravidelně objevují odkazy na naše články, protože jsme nějak významněji přispěli k jejich definici, poznání biologických a klinických vlastností a podobně. Ale že bychom mohli říct: „Tyhle leukémie jsme skutečně definovali jako první my“, to je celkem výjimečné. A potěší, když si toho všimne i někdo jiný, kdo není přímo z našeho relativně úzkého oboru leukémií – ceny si moc vážím.
Čím je ta „vaše“ nová podskupina jiná nebo důležitá?
Povedlo se nám ukázat, že mezi chronickou myeloidní leukémií a akutní lymfoblastickou leukémií se stejnou primární genetickou aberací (fúzí BCR::ABL1) existuje ještě jedna skupina, která se oběma něčím podobá a v něčem se liší. A já osobně považuji za důležité, že ty rozdíly nejsou jen v našich zkumavkách a počítačích, ale že ovlivňují způsob, jak se tito pacienti chovají při léčbě, a to, jaká léčba je pro ně nejvýhodnější. Má to pro ně tedy praktický klinický dopad a my se teď ve spolupráci s kolegy z různých center po celém světě snažíme ten nejlepší léčebný postup definovat.
Co bylo pro tebe z té cesty, než se „vaše“ leukémie objevila v mezinárodní klasifikaci, nejzajímavější?
Když o tom přemýšlím a ohlížím se zpátky, tak mi připadá zajímavé, jak dlouho to trvalo, než naše výsledky začali brát ostatní vážně. První článek na toto téma jsme publikovali už v roce 2009, ten, který by se asi dal brát za podrobněji „definující“ tuto skupinu, v roce 2017. Mezitím i potom jsme o těchto leukémiích pravidelně přednášeli, ukazovali naše data na důležitých evropských i světových setkáních. Ale nejspíš proto, že přijetí našeho konceptu znamenalo určitou změnu zaběhnutého uvažování, zpravidla mě po přednášce obklopil hlouček posluchačů s tím, že to je hrozně zajímavé, že oni také mají takové pacienty a co my s nimi děláme? Tím to ale končilo. Řada lidí jistě nějakou naši přednášku na toto téma slyšela několikrát – a až časem, po několika letech, se něco zlomilo, ta „naše“ podskupina se objevila v mezinárodní klasifikaci leukémií a najednou se začalo říkat: „to jsou ty leukémie, co popsali v CLIPu, chovají se jinak a měli bychom se jim v léčebném protokolu věnovat“.
Anotace projektu
Klinická a biologická problematika BCR-ABL1-pozitivních leukémií
Leukémie je nejčastější malignitou dětského věku a akutní lymfoblastická leukémie (ALL) je jejím nejčastějším podtypem. Mezi geneticky definovanými podtypy tohoto onemocnění zaujímají zvláštní pozici leukémie s fúzí BCR-ABL1 – tato fúze je charakteristickým znakem chronické myeloidní leukémie (CML), ale vyskytuje se i u ALL. Přítomnost této fúze je považována za velmi negativní prognostický znak, BCR-ABL1-pozitivní ALL má obecně nepříznivé léčebné výsledky. V našem předchozím projektu zaměřeném na BCR-ABL1-pozitivní ALL jsme popsali nový podtyp tohoto onemocnění a pro jeho biologickou podobnost s chronickou myeloidní leukémií jsme ho nazvali „CML-like“ leukémie. Navrhovaný projekt je částečně pokračováním této předchozí úspěšné studie a klade si za cíl detailně popsat biologické pozadí a klinické souvislosti rozdílných podtypů BCR-ABL1-pozitivní leukémie. Průběh řešení je rozdělen do čtyř hlavních oblastí: 1) analýza genomických zlomů a rozdílů v jejich rozložení mezi jednotlivými podtypy leukémií; 2) sledování minimální reziduální nemoci, určení prognostického významu CML-like leukémií a návrh optimálního léčebného přístupu; 3) rozbor klonální architektury jednotlivých podtypů BCR-ABL1-pozitivních leukémií a odhalení původní buňky vzniku onemocnění pomocí proximity ligation assay (PLA) a sekvenování nové generace jednotlivých buněk (single-cell NGS); 4) expresní profilování různých podtypů BCR-ABL1-pozitivních leukémií. Těmito přístupy budeme studovat rozdíly mezi „typickou ALL“, „CML-like“ a „typickou CML“ a zejména se budeme zabývat jejich možnými důsledky pro klinický přístup k těmto pacientům, jejich terapii a léčebné výsledky.
Prof. Vojtěch Havlas
Jakých inovací se vám podařilo dosáhnout při vývoji vstřebatelných hořčíkových slitin?
Projekt jsme realizovali ve spolupráci týmů Kliniky dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. LF UK, Matematicko-fyzikální fakulty UK, Biomedicínského centra LF Plzeň a VŠB – Technické univerzity Ostrava. Jedná se o inovativní materiálový výzkum zaměřený na využití vstřebatelných hořčíkových slitin v oblasti kostní chirurgie. Podařilo se nám definovat nové typy hořčíkových materiálů a vyvinout technologii jejich zpracování s možností řídit rychlost degradace v organismu. V rámci dvou zvířecích pokusů jsme ověřili bezpečnost a biologické chování zkoumaných slitin.
Jaké jsou další vize?
Výstupy projektu poskytují důležitá data pro navazující klinický výzkum s cílem využít nové typy vstřebatelných hořčíkových slitin v humánní, případně veterinární medicíně.
Anotace projektu
Biologicky odbouratelné implantáty na bázi hořčíku s optimalizovanou mikrostrukturou a řízenou rychlostí vstřebávání
Slitiny hořčíku se z hlediska ortopedie vyznačují unikátními vlastnostmi díky elastickému modulu blízkému kostní tkáni, biodegradabilitě a netoxicitě. Tím oproti nevstřebatelným implantátům otevírají nové možnosti. Poslední výzkum ale ukazuje, že v případě větších hořčíkových implantátů dochází k nepříznivé biologické reakci v okolní tkáni v důsledku příliš rychlé degradace materiálu. Slitiny hořčíku s yttriem, a dále slitiny hořčíku se zinkem, manganem a vápníkem patří k intenzivně zkoumaným materiálům především proto, že rychlost jejich degradace lze ovlivnit cílenou změnou mikrostruktury. Vhledem k tomu, že korozní procesy byly dosud sledovány pouze in-vitro, je třeba tyto výsledky ověřit v rámci in-vivo studie. Hlavním cílem projektu je zlepšení vlastností obou uvedených slitin z hlediska mechanické pevnosti a korozní odolnosti a následná výroba biologicky odbouratelných implantátů, které budou zkoumány v rámci in-vivo testů na modelu králíka.
